„Händelova skladba byla příležitostí pro Terezu Zimkovou, aby bezchybně po dvacet minut sólově excelovala v radostných koloraturách.“

„Václav Luks mohl ukázat umění odlišit styly a nálady děl, práci s architekturou a neomylně vyhmátnutým výrazem i nepřeberné množství krásných detailů.“

„Jde o kulturní zařízení, které může přinášet nové podněty a formáty, které určitě bude přesahovat lokální podmínky a které může obecně umění zlidšťovat.“

Nový kulturní prostor Vzlet, adaptovaný z někdejšího sokolského kina v Praze-Vršovicích, je zasvěcen hudbě, divadlu a filmu. Programy v něm společně zaštiťují a zajišťují divadlo Vosto5, nedaleké kino Pilotů a orchestr Collegium 1704. Používají slogan „Do Vršovic za kulturou, za zážitky a na dobré kafe“. Publikum tam bude občas směřovat i za barokní hudbou. První koncert v pátek naznačil, že zvyknout si bude nutné i možné.

Páteční koncert, který byl hudební premiérou v čerstvě otevřeném Vzletu a vzbudil velký zájem, dal jasně najevo, že akustika prostoru je dobrá, ale zároveň nemilosrdná. Za opravdovým zážitkem ze staré duchovní hudbu, zabalené do dozvuku a do ducha sálu, se bude určitě chodit do Rudolfina, do Pražské křižovatky či do kostela. Ve Vzletu jsou jednotlivé hlasy partitury obnažené, naprosto přehledné a zřetelné, což je pro celkový dojem spíše nevýhoda, ale pro potěšení z detailů hudby výhoda.

Komorní obsazení sboru pouhými osmi zpěváky přineslo v dané akustice ne tak propojený zvuk jako v prostorách s větším, respektive vůbec nějakým halem. Prostor je krásně renovovaný, barevný, nabízí jedinečný pocit, ale u staré hudby akcentuje spíše její přece jen obecně alternativní, zdaleka ne tolika konvencemi určovaný charakter – alespoň poměřováno tradičním středním proudem klasiky – než historizující, estetizující, meditativní a autentickou atmosféru. Ale přináší naopak potěšení z možnosti detailně sledovat strukturu skladby a krásu projevu a tónu i um každého z muzikantů, kteří společně tvoří soubor. Vokální i instrumentální.

Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 zvolily pro inaugurační koncert Bachovy, Zelenkovy a Händelovy skladby. Večer zarámovala Bachova nedlouhá moteta – pohřební „Komm, Jesu, komm“ a slavnostní „Singet dem Herren“, první v a capellové podobě, druhé ve střídmé vokálně-instrumentální realizaci s continuem a smyčci. Prvním středobodem byla Händelova duchovní kantáta pro sólový soprán s doprovodem, zhudebňující oslavný text Gloria, druhým byl výběr z velkopátečních Responsorií pro hebdomada sancta od Jana Dismase Zelenky. Václav Luks se svými muzikanty mohl ukázat umění odlišit styly, nálady a účely jednotlivých děl, práci s celkovou architekturou a neomylně vyhmátnutým výrazem i nepřeberné množství krásných detailů, schopnost barvitě vršit afekty a formy i pečlivě nahlížet dovnitř struktur.

Händelova dlouho „ztracená“ skladba, objevená až v roce 2001, byla příležitostí pro sopranistku Terezu Zimkovou, aby bezchybně po dvacet minut sólově excelovala v radostných koloraturách a perlivých pasážích. Jde o jeho rané dílo, které ale působí zvládnutě, sebejistě, virtuózně a zcela přesvědčivě. Zelenkovy velikonoční meditace interpreti podali s dokonalou péčí o dikci, výraz i dynamiku a o předání textu, velmi komorně, do detailů propracovaně. A Bachova moteta, plná neustávajícího proudu polyfonie a završená písňovým spočinutím, byla plná muzikality, krásy a oduševnělosti… Málokdo by v dané akustice, čistě technicky vzato, beze zbytku uspěl. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 i v tak malém obsazení ano.

Václav Luks v úvodu ke koncertu řekl, že samozřejmě bude pokračovat i velká koncertní řada v Rudolfinu. Pro Vzlet rozumně počítá spíše s komornějšími projekty, ale i se zkouškami otevřenými veřejnosti a zřejmě i s programy pro budoucí, zatím nejmladší publikum. Co všechno se ho tohoto sálu hodí, budou postupně zjišťovat a upřesňovat. Je to však evidentně prostor, ve kterém to bude kontaktnímu divadlu, doprovodným programům z oblasti filmu i promyšleně vybraným hudebním projektům slušet. Publikum má s jevištěm blízký kontakt, vzájemně je to na dotek, i když nejde o nijak malý sál. A jde, včetně zázemí, respektive foyeru, kavárny a dalších prostor, o kulturní zařízení, které může přinášet nové podněty a formáty, které bude podporovat neformálnost, které určitě bude přesahovat lokální podmínky a které může obecně umění zlidšťovat.

Collegium 1704 už ve Vzletu zkouší několik měsíců. Václav Luks tam připravoval i zahajovací koncert Pražského jara, na kterém pod hlavičkou Collegia 1704 účinkoval ve Smetanově Mé vlasti (psali jsme ZDE) rozšířený mezinárodní orchestr dobových nástrojů. Právě tehdy vzniklo díky periodiku vydávanému Městskou částí Praha 10 nepřesné, mylné, trochu klamavé, ale přesto neškodné a docela milé povědomí o tom, že Collegium 1704 je teď „vršovické“.

Foto: Petra Hajská