úterý, 08 červen 2021 14:30

Bohuslav Martinů a jaro v zahradě

Autor:

„V důsledku opatření proti pandemii sbor veřejně nezpíval od loňského léta.“

„Skladby od Martinů měly vše: krásné harmonie, vypracovanou polyfonii, kantabilitu, rozkošné detaily související s textem.“

„Tippettovy spirituály. Parádní číslo Martinů Voices.“

 

DSC9045

 

Na podporu činnosti Institutu Bohuslava Martinů se uskutečnil už šestý benefiční koncert. V zahradě Vratislavského paláce v Praze na Malé Straně zpívali v pondělí Martinů Voices. Plenérový koncert skvělého komorního sboru měl svá akustická úskalí, ale činnost specializovaného pracoviště toto setkání připomnělo jedinečně a kultivovaně. Institut stojí za mnoha aktivitami podporujícími skladatelův odkaz. Teď asi nejzásadněji za postupným vydáváním jeho souborného díla, Bohuslav Martinů Complete Edition.

Desátý svazek kompletní notové edice děl, operu Ariadna, pokřtí Institut Bohuslava Martinů počátkem července na festivalu Smetanova Litomyšl. Tam je nastudování opery Ariadna součástí programu připraveného tradičně do zámeckého areálu v nedalekých Nových Hradech, a to pod názvem Třikrát Ariadna. Režisérka Magdalena Švecová chystá pro několikeré provedení komorní hudební a divadelní večer, ve kterém dále figuruje klasicistní melodram Jiřího Antonína Bendy a raně barokní operní fragment od Claudia Monteverdiho. Projekt Bohuslav Martinů Complete Edition obsáhne ještě více než devadesát dalších svazků. Je rozvržen na několik dalších desetiletí.

 

DSC8982

 

Komorní sbor Martinů Voices, nesoucí skladatelovo jméno od roku 2010, připravil zajímavou sestavu nedoprovázených skladeb od Palestriny, Tippetta a samozřejmě i od Martinů. V důsledku opatření proti šíření pandemie sbor veřejně nezpíval od loňského léta, kdy se objevil na Národním festivalu Smetanova Litomyšl. (O koncertě jsme tehdy psali pod titulkem Mistři na zámeckém návrší.)  Příležitost k vystoupení nyní zakladatel a sbormistr souboru Lukáš Vasilek přivítal, tím spíše, že šlo o koncert přeložený už z listopadu loňského roku.

Palestrinovy madrigaly uvedli Martinů Voices jako doklad inspirací Bohuslava Martinů v hudbě minulosti. Jako jedna ze čtyř položek pondělního programu zazněl výběr ze skladatelových sborových skladeb, které před pár lety natočili na vysoce oceňované CD (Editor’s Choice časopisu Gramophone, Diapason d’Or, pět hvězdiček v BBC Music Magazine…). Jednotlivé položky programu pocházely ze Čtyř písní o Marii, z Madrigalů, Českých madrigalů a Pěti českých madrigalů a měly vše: krásné harmonie, vypracovanou polyfonii, kantabilitu, rozkošné detaily související s textem…

 

DSC9022

 

Naprosto unikátním činem bylo ovšem uvedení sólových písní z tvorby Bohuslava Martinů. Několik prostých písní si rozdělili tři ze zpěváků třináctičlenného sboru. Stáli na nových místech zahrady a přednášeli prosté melodie, které Martinů – v cyklech Písničky na jednu stránku, Nový Špalíček a Písničky na dvě stránky – přidal k lidovým textům. Bez sofistikovaně jednoduchého klavírního doprovodu, který ovšem harmoniemi i rytmem posunuje „písničky“ modernějším směrem, vyniklo teď, jak geniálně se Martinů přiblížil duchu lidových písní.

Závěr zhruba hodinového zpívání patřil hudbě Michaela Tippetta, jeho spirituálům z oratoria Dítě naší doby, upraveným později do samostatné koncertní podoby. Mistrovské zpracování s charakteristickými sóly, rytmy a akordy, které cituje melodie Afroameričanů a dotváří je do krásné stylizace. Parádní číslo Martinů Voices.

 

DSC9047

 

Jaro v zahradě je cyklus klavírních skladbiček Bohuslava Martinů. Můžeme si jeho název vypůjčit… Jarní, už skoro letní podvečer v malostranském zákoutí, v historické barokní zahradě, měl nezpochybnitelné a nezaměnitelné kouzlo; byl v situaci, kdy koncerty ve vnitřních prostorách vyžadují zvýšená hygienická opatření, dobrým a elegantním řešením. Sbor zpívající v horní části zahrady se zdí za zády bylo pěkně slyšet, podvečerní obloha tvořila klidnou kulisu. Jedinou vadou v jinak tiché části města, v závětří v úbočí petřínských strání, bylo zcela absurdní, chvílemi docela hlasité hučení jakési vzduchotechniky v sousední zahradě americké ambasády, přes veškerou opakovanou snahu pořadatelů zřejmě neumlčitelné a neodstranitelné. To je život. Ideální situace nenastávají v podstatě nikdy… A to přitom byl Martinů po válce regulérním americkým občanem… :)

 

DSC8991

 

DSC9002

 

DSC9044

 

Foto: Zdeněk Chrapek

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.