KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Česká studentská filharmonie a čtyři kroky english

„Mysterium času je skrytým trumfem moderní české hudby.“

„Šlo o zcela legitimní provedení.“

„Beethovenova hrdinu a Kabeláče propojili Kadlec a Ivanović pojmem ´tlak´.“

Marko Ivanović a Petr Kadlec v koncertech pro studenty, organizovaných Českou filharmonií, dělají velkou a dobrou práci. V uplynulém týdnu zašli hodně daleko, když na této platformě prezentovali dokonce Kabeláčovo Mysterium času. Možná, že skladbu úplně všichni v publiku plně nestrávili, ale zpřítomnění odkazu tohoto autora posluchačům je každopádně možné vnímat jako záslužné. A už vůbec není k zahození, že byli s jeho hudbou konfrontováni mladí hráči České studentské filharmonie.

Orchestr tvoří členové Orchestrální akademie České filharmonie i někteří regulérní mladší filharmonici a pak řada dalších mladých talentovaných hudebníků, včetně studentů pražského hudebního gymnázia. Museli při zkouškách udělat spoustu práce, protože nelehkou, při podrobném pohledu strukturálně komplikovanou kompozici nejenže spolehlivě zahráli, ale dokázali, že z ní opravdu vyzařoval muzikální náboj. Mysterium času je sice racionálně koncipováno, ale nikoli abstraktně, matematicky a odtažitě. Patří v hudbě k tomu vzácnému, co si i přes důsledně strohý, konstrukčně promyšlený gradační postup ponechává sdělnou emocionální sílu. Působivost bezmála půlhodinového díla je mimořádná – imponující, jedinečná. Jde o skrytý trumf moderní české hudby. Ohlas na ojedinělá zahraniční provedení z poslední doby dává tušit, že čas této skladby přijde.

Marko Ivanović dokázal orchestru vtisknout takovou míru své představy a vůle, že šlo o zcela legitimní provedení. Mysterium času začíná a končí v pianissimu, ale během zhruba dvaceti minut velmi pozvolna navozuje pocit zrychlování a pomalu získává na intenzitě, až dosáhne naléhavého dynamického vrcholu. Není zdlouhavé, ani nastavované. Vršení a zahušťování je téměř nepostřehnutelné. Opadávání zpět k výchozímu bodu je už rychlejší, ale stejně logické a krásné. Lehce znepokojivou, nekompromisní, závažnou, ale přes všechnu náročnost vlastně docela libozvučnou skladbou procházejí neúprosné údery tympánu a vzdálené názvuky chorálu… První polovina programu předtím patřila předehře Egmont. Zazněla podobně soustředěně, odhodlaně.

Beethovenova hrdinu a Kabeláče, v padesátých i následujících letech režimem trápeného, propojili Petr KadlecMarko Ivanović přes pojem „tlak“. Své koncerty pro mladé publikum koncipují přiměřeně edukativně. Ve vyzkoušené shodě si předávají slovo, navazují jeden na druhého. Jsou přirození, nepoučují. Nenásilně přibližují hudbu a její kontext, něco jen naťuknou, protože víc je k přečtení v tištěném programu. Lehoučce poučí, dají podnět k zamyšlení, mile pobaví. Nechávají postupně zaznít pár ukázek, které vhodně okomentují a zařadí do souvislosti. Zapojují publikum aktivně. Nejen otázkami, ale i hudebně. Při poslechu celého díla, k němuž vždy vše jasně směřuje, pak vlastní zkušenost tomu, kdo se soustředí, pomáhá.

Moderátor se zdatně hovořícím dirigentem se nebáli rozhýbat posluchače ani v případě Kabeláčovy skladby: zpívalo se hlavní téma – nedlouhá melodie nazvaná mezi řečí „obscesivní“. Své řekli do mikrofonu během přípravy na poslech díla i někteří hráči, když byli vyzváni, aby pro ukázky navrhli místo, které mají nejraději, případně nejméně rádi… Zvítězil pozitivní přístup. A při provedení zvítězila pak naplno hudba. Lépe chápaná, skvěle zahraná… Pánové dělají koncerty v řadě Čtyři kroky (do světa klasické hudby) opravdu šikovně.

Foto: Petr Chodura, archiv České filharmonie

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky