„Zelenkova mše vykazuje mnoho originálních postupů a zajímavých detailů – překvapivá pozastavení, náhlé změny dynamiky a tempa, kontrastní řešení…“

„Sazba offertoria Currite ad aras je výrazně komornější, jen se smyčci a continuem, i ve sboru odlehčenější a jemnější.“

„Hlavním znakem provedení bylo vedle muzikální práce s tempy zvýrazňování dynamických proměn a dalších výrazových afektů.“

Jednou z hlavních položek šestého ročníku festivalu Zelenka Praha-Drážďany byl pražský česko-německý koncert dvou souborů: barokního orchestru Ensemble Inégal Adama Viktory a pěveckého sboru Dresdner Kammerchor, připraveného Michaelem Käpplerem. Hodinový program nabídl v pátek večer v malostranském kostele Panny Marie pod řetězem Zelenkovu mši Missa Purificationis Beatae Virginis Mariae a v ní vložené – v novodobé světové premiéře – offertorium Currite ad aras. Zněla zajímavá svižná hudba, v případě offertoria vcelku běžně koncipovaná chrámová skladba.

Zelenkova mše k svátku Očištění Panny Marie, napsaná v roce 1733 pro Marii Josefu Habsburskou, provdanou do Drážďan, vykazuje mnohem víc originálních postupů a zajímavých detailů. Patří k nim překvapivá pozastavení, náhlé změny dynamiky a tempa, kontrastní řešení návaznosti částí, úsečně krátké konce… Adam Viktora volil vesměs bravurní tempa a v nich takové prvky vynikly výrazně. Části Kyrie i Gloria – se zvukem bezchybně hrajících trubek – navodily přiměřeně velkolepý výraz, ale zmiňovaných neortodoxně koncipovaných a nečekaných míst v nich také bylo dost – podivuhodné zatavení na slovu „pax“ je jen jedním z případů. Kyrie je zase příkladem poměrně vzácného řešení „da capo“ – doslovného opakování úseku „Kyrie eleison“. Vysvětluje se to časovou tísní – skladbu napsal Zelenka doslova za pár dní. Ale odbytá není – na koncertě jasně zaznělo mnoho opravdu pěkných míst. Výrazně polyfonní místa jako „Qui tollis“ nebo „Cum sancto Spiritu“ nebo působivé zámlky, kontrastně pomalá místa a malebné postupy v Credu…

Mše je bohatě instrumentovaná s hoboji, fagotem a žesti. Sazba offertoria Currite ad aras (Pospěšte k oltářům, zástupy) je výrazně komornější, jen se smyčci a continuem, i ve sboru odlehčenější a jemnější, v mezihrách „italštější“. Jde o kompozici z roku 1716 z vídeňského období skladatele. Vcelku svižná nepatetická hudba dobově spotřebního charakteru, nenápadná desetiminutová vsuvka do mše, zajímavá, ale jako „světová premiéra“ nijak mimořádná událost.

Návrat k mešnímu ordináriu se konal ve znamení radostného a vznosného kratičkého Sanctus, záhadně osobitých zámlk v Ossana a krásného, pomalého a procítěného hobojového a kontratenorového sóla v Agnus Dei.

Sólisty byli sopranistky Lenka Cafourková a Gabriela Eibenová, altista Martin Ptáček, tenorista Virgil Hartinger a basista Mikhail Pashayev. Obě pěvkyně dodávaly hudbě jasné, dobře ovládané hlasy. Kontratenorista občas nechtěně prozradil hranice falzetu, tenorista ve střední části offertoria na chvíli ztratil intonační jistotu a basista se zvukově příliš neprosadil, ale celkově šlo o standardní sestavu. Sólisté neměli vesměs žádný výraznější úkol. Vstávali a nastupovali ve stísněném prostoru nevelkého kostela ke svým číslům z první lavice a komplexní dojem ze suverénně hrajícího orchestru a dobře sezpívaného, styl cítícího kultivovaného sboru nepřevýšili.

Soubor Ensemble Inégal nahrál před lety Missu Purificationis Beatae Virginis Mariae ve světové premiéře a v roce 2010 za ni pak získal tři prestižní mezinárodní ocenění – Diapason d´Or, Goldberg 5 Stars a Prelude Classical Music Award. Hlavním znakem provedení díla, které je tedy pro Adama Viktoru stálicí, bylo vedle muzikální práce s tempy zvýrazňování dynamických proměn a dalších výrazových afektů. Zelenkova hudba byla v každém okamžiku zajímavá. Nešlo primárně o nejjemnější odstíny vokálního umění, ty ostatně chrámová akustika nepodporuje, ale o dobovou autenticitu ducha liturgické hudby.

Nechtěnou zajímavostí koncertu byl Mikhail Pashayev, tedy Michail Pašajev, hudebník původem z Ázerbájdžánu, absolvent AMU, zpěvák a hráč na bicí vyskytující se v různých orchestrech, souborech a sborech zaměřených na klasiku, ale i muzikál, jazz, pop a rock. Střídal pozice, přemisťoval se… – přispíval vcelku nenápadně do sólových vstupů a ansámblů basovým partem a muzikálně obsluhoval tympány. Naštěstí komponoval Zelenka mši tak, že se tyto dvě úlohy nikde nepřekryly. Tympány použil vždy jen s trubkami v pasážích, kde nezpívají sólisté, ale jen tutti sbor.

Foto: Petra Mandová