Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

0

„Duchovní díla obou završitelů barokní hudební éry budí úctu a úžas, těší nás a přesvědčují… a toho, kdo chce, vedou blíž k víře.“

„Na Händela je opravdu potřeba dávat pozor. Není totiž o nic menší než Bach.“

„Jejich hudba je odlišná, třebaže oba patří baroku.“

Mozart a Salieri tvoří hudební dvojici, které přidaly na věhlasu společnou rukou literatura, divadlo a film. Začal s tím básník Alexander Sergejevič Puškin a na něj navázal skladatel Nikolaj Rimskij-Korsakov, o století později téma oživil dramatik a scenárista Peter Shaffer a pár let po něm filmový režisér Miloš Forman. Podobné zajímavé hudební dvojice by mohli tvořit Smetana s Dvořákem nebo Prokofjev se Šostakovičem… Bach s Händelem také, jen s tím rozdílem, že oni dva se zřejmě nikdy nepotkali.

 
čtvrtek, 20 únor 2020 16:23

Do Bratislavy se vrací Rusalka

1

„Režisérem je Martin Kákoš, jde o jeho první operní titul.“

„Celý inscenační tým i kompletní pěvecké obsazení je slovenské.“

„Rusalka je vlastně stále sama. Sama se musí rozhodovat a také se potýkat s důsledky svých rozhodnutí.“

Slovenské národní divadlo vzniklo v roce 1920, v současné sezóně si připomíná sté výročí. Prvním operním představením tehdy byla Smetanova Hubička a samozřejmě se dávala i Dvořákova Rusalka. A ta se zrovna opět do Bratislavy už poněkolikáté vrací. Nová inscenace má premiéry dnes večer a v sobotu.

 
11

„Klavírní koncert mladičké autorky má kompozičně dobře zvládnutý průběh a září z něj evidentní opojení orchestrálním zvukem.“

„Marek Kozák se na provedení připravil dokonale jak z hlediska technického zvládnutí, tak z hlediska názoru na výraz a vyznění.“

„Robert Jindra dal Franckově symfonii hlučnou vášnivost i mírněnou podmanivost, melodickou naléhavost i zřetelnou barevnost.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu udělal dobře, že k abonentnímu večeru v rámci řady Klasika v Rudolfinu pozval na 17. února Roberta Jindru a Marka Kozáka. Prvního z nich pomohl vymanit ze škatulky výhradně operního dirigenta a druhému dal potvrzení, že je mezi nejmladšími tuzemskými pianisty někým, s kým je zcela možné a naprosto nutné vážně počítat. A poděkování patří rozhlasovým symfonikům i za zařazení Klavírního koncertu Vítězslavy Kaprálové.

 
pondělí, 17 únor 2020 19:01

Šestadvacetiletá Aida

1

„Pro několik únorových představení i pro litomyšlské hostování je nyní v Česku jako představitelka titulní role americká sopranistka Adina Aaron.“

„Amneris je role z těch, které Eliška Weissová umí beze zbytku zahrát i zazpívat.“

„Inscenace nabízí egyptský kolorit scény a dekorativních kostýmů, ale režijně nepřináší nic originálního.“

Pražské Národní divadlo přesunulo inscenaci Verdiho Aidy zpět do rekonstruované Státní opery. Je tam na repertoáru od premiéry v roce 1994, tedy neuvěřitelné čtvrtstoletí. Titul je stále životaschopný, dokáže přilákat četné publikum. Bylo tomu tak i v pátek 14. února. Nejbližší představení jsou tento týden v úterý, v pátek a v neděli, pak následují další. První červencový večer má pak s Aidou soubor Státní opery hostovat na festivalu Smetanova Litomyšl.

 
5

„Když chce člověk dělat něco opravdu naplno, tak tomu musí věnovat sto nebo ještě víc procent času.“

„Oživení klavírního koncertu Vítězslavy Kaprálové stálo za to. Už jenom kvůli tomu nesmírnému talentu, který neměla šanci rozvinout naplno.“

„Toužím nacházet ve všem harmonii.“

Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Robertem Jindrou účinkuje v pondělí poprvé mladý pianista Marek Kozák. Hraje málo známý Klavírní koncert Vítězslavy Kaprálové. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje skladbu, ale uvažuje také o Chopinovi a Beethovenovi, vypočítává, v čem má rezervy, a dává nahlédnout do svých plánů týkajících se mezinárodních interpretačních soutěží.

 
2

„Tosca? Nic veselého. Ani Aida nenabízí happy-end.“

„Porgy a Bess nejsou jen známé songy, ale opravdové drama.“

„K wagnerovským rolím opravdu velmi pomalu. Ale určitě směřuji i k dalším a dalším současným operním dílům.“   

Tosca, Lady Macbeth, Luisa Miller, Amélie, Leonora v Síle osudu a v Trubadúrovi, ale také Gershwinova Bess… A především Aida. To jsou nejčastější operní úkoly americké sopranistky Adiny Aaron. Titulní roli ve Verdiho Aidě zpívá také v Praze. Po dnešním představení se na jeviště Státní opery vrátí v této úloze ještě třikrát a pak znovu na konci léta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zmiňuje rozdíly mezi Puccinim a Verdim a mezi Amerikou a Evropou.

 
středa, 12 únor 2020 20:50

Liška v Brně, Brno v Praze

843852891280400220517818169164595995344896o

„Bystrouška se obejde bez patosu, hymničnosti a impresionismu.“

„Příběhu vévodil Svatopluk Sem jako Revírník.“

„V Heřmanově poetice se věci často dějí současně, symbolicky… a řada jich zůstává nedořečena.“

 

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno byl na pražském festivalu hudebního divadla Opera 2020 hostem největší velikosti. Ani pódium Státní opery plně nestačilo tomu, aby vše bylo převedeno jedna ku jedné. O některých detailech inscenátoři hovořili po festivalovém představení s krčením ramen: „…tak tohle jste také neviděli…“. Ale nebyla to žádná velká újma. Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky i přes některá technologická omezení vyzněly tak, jak si tvůrci inscenace přáli: jako neokázale nádherná hudební freska o koloběhu života, jako pohádka pro dospělé, ale mládeži přístupná.

 
pondělí, 10 únor 2020 14:00

Mozart a ti druzí. Pocta klasikům

7

„Mistrovský kus. Aniž by se uchýlil k postupům blízkým neoklasicismu, vyhmátl Jan Klusák něco jedinečného.“

„Marián Lapšanský zahrál Mozarta introvertně, mírně, neokázale a nenápadně.“

„Beriova skladba stojí na pomezí epoch, zajímavě rozkročena mezi dva světy.“

Pátý abonentní koncert orchestru PKF-Prague Philharmonia měl promyšlenou dramaturgii. Publikum i hráči sice v jejím důsledku setrvali v Rudolfinu o půl hodiny déle než jindy, ale stálo to za to. Program sahal od klasiků po žijící autory a točil se hlavně kolem Mozartova jména. Opravdu nikdo si nemůže stěžovat, že by si v neděli večer dostatečně nezahrál nebo plně neužil hudby.

 
Jihlava-sout-IMG2618

„Soutěžilo padesát mladých cellistů ze sedmnácti zemí světa.“

„Desítka kategorií pokrývala věk v rozpětí od deseti do šestadvaceti let.“

„Nejlepší účastníky čekají koncertní příležitosti na různých místech republiky.“

Z Mezinárodní violoncellové soutěže o Cenu Gustava Mahlera, která se o víkendu konala v Jihlavě, putuje titul absolutního vítěze do Jižní Koreje. Pět desítek soutěžících bylo doslova z celého světa, od Evropy po Austrálii. 

 
10

„Byl zamilovaný do jazzu a nechtěl studovat klasiku.“

„Až mnohem později ho jeho žáci přesvědčili, aby opět veřejně vystupoval.“

„Byl nejstarším hrajícím kytaristou na světě, jak sám tvrdil. A dodával k tomu, že i nejstarším chodícím.“

V prosinci se uzavřel dlouhý a naplněný život kytaristy Jiřího Jirmala, jednoho ze zakladatelů české kytarové školy, interpreta klasické, jazzové i taneční hudby, oblíbeného a úspěšného pedagoga. Vzpomínat na podobné osobnosti se dá různým způsobem. S patosem, oficiálně, vážně. A nebo tak, jak to udělali jeho přátelé a žáci, když se sešli v sobotu v sále pražské galerie Villa Pellé. S pietou, vděčností a úctou, to samozřejmě, ale jinak a hlavně uvolněně, s úsměvem. Bez patosu, bez oficialit… a i docela nevážně.

 
Strana 1 z 50