PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Soutěž Carla Nielsena znamenala asi nejtěžší chvíle mého života. A současně ty nejkrásnější.“

„Mám v hudbě opravdu rád všechno. Rád ztvárňuji každý aspekt, nevybírám si období.“

„Hudební partneři si nemůžou dobře rozumět jen v muzice, musí se shodnout i v životě. Známe se dopodrobna, víme o svých přednostech i o svých slabostech. A umíme si vzájemně pomoci.“

Pětadvacetiletý estonský houslista Hans Christian Aavik je loňským vítězem Mezinárodní soutěže Carla Nielsena v dánském Odensee. Hraje sólově i v duu se svou ženou, nadanou klavíristkou Karolinou Aavik, Žukovou za svobodna. Pojí je nejen společný život, studia a koncertování, ale i nahrávka Enescovy sonáty a současných autorů v řadě Rising Stars u Deutsche Grammophon…

„Isserlisova pianissima, široká tónová škála, pohrávání si s vibratem, pizzicata nesoucí odlišné významy, vypjatost hry, která nesklouzne k citovému vydírání, to vše z něj stále dělá velkou osobnost současné violoncellové interpretace.“

„Mustonen je ideální komorní partner, kde je třeba, je silný a průrazný, jinde se zas dokáže stáhnout do sotva slyšitelného tónu.“

„Závěrečné Allegro bylo příležitostí ukázat veškerou hravost, která v interpretech probleskovala po celý večer (nic není tak tragické, aby se nedalo překonat pozitivním pohledem na svět).“

Drážďanské hudební slavnosti hostily v pondělí 5. června dvě pozoruhodné osobnosti – britského violoncellistu Stevena Isserlise a finského klavíristu Olliho Mustonena. Program složený z hudby ruských autorů 20. století a Mustonenovy skladby byl náročný, zaplněným auditoriem však vřele přijatý.

„Mé názory jsou idealistické. Ale proto se člověk stává muzikantem, že má nějaké ideály. Nechcete být muzikantem, abyste byl nejlepší, bohatý, slavný…“

„Nikdo v hudebním světě není autentičtější než Steven Isserlis. Je takový, jaký je, a hraje tak, jaký je. Je velmi inteligentní a tvůrčí.“

„Díky Danjulovi Ishizakovi se mi otevřely obzory do oblastí, kam jsem dřív vůbec neviděl.“

Violoncellistu Viléma Vlčka považuji za jednoho z našich nejzajímavějších mladých interpretů. Čtyřiadvacetiletý umělec vzbuzuje pozornost nejen svou hrou a svými názory, přitahuje i svou osobností. Je vnímavý, přemýšlivý, náročný k sobě a citlivý k druhým. Jeho slova o soutěživosti a autentičnosti v hudbě či souhře v kvartetu tuto jeho charakteristiku potvrzují.

„U Antonína Dvořáka je jasně slyšitelná ´česká písnička´.“

„Pokud nehraju Dvořáka, tak je to nejčastěji koncert Haydnův a nebo Elgarův.“

„Přepínání mezi žánry a mezi nástroji mě baví, a proto to jde.“

„V Escualo Quintetu hraju na klavír, věnujeme se hudbě Astora Piazzolly.“

„První symfonie Bohuslava Martinů mě zatím ve filharmonii minula.“

Cítil se výjimečně, ale rozechvění se poddat nesměl. Ivan Vokáč hrál v pátek večer sólový part Dvořákova Violoncellového koncertu na Litoměřických svátcích hudby při zahajovacím koncertě věnovaném stému výročí vzniku Československa.