„Stejně tak scéna na policejní stanici, režijně, pěvecky i choreograficky je skvělá burleska.“
„Čičvák aranžoval všechny scény násilí i milostných aktů velmi distingovaně.“
„Pro Bäumera to byl debut ve Státní opeře, a to debut úspěšný.“
Při uvedení skvělé kritiky, předem vyprodáno 177 představení, ta musela být zrušena a pak 27 let zákaz provádění v zemi původu… Nevím, jestli existuje nějaký podobný příběh operního díla. Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče už se naštěstí znovu hraje v celém světě. V pátek 24. listopadu ji v premiéře uvedla i Státní opera v Praze.
„V každém taktu je něco zvláštního, Dmitrij Šostakovič prosvětluje v partituře opery Lady Macbeth Mcenského újezdu všechny postavy.“
„Z pohledu efektního akustického znění bylo pro mne nutné citlivě v průběhu zkoušek naslouchat proměnám celistvého zvuku.“
„Především mne velmi zaujal emocionální přístup operních interpretů, zejména po stránce pěveckých a hereckých ztvárnění různých charakterů.“
Ve Státní opeře v Praze debutuje 24. a 26. listopadu v opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče německý dirigent Hermann Bäumer, dlouholetý generální hudební ředitel Státního divadla Mainz a šéfdirigent Filharmonického státního orchestru Mainz. Dříve byl jedenáct let pozounistou Berlínských filharmoniků. V Praze jsme hovořili nejen o jeho spolupráci s Národním divadlem, ale i o jeho kariéře a vztahu k české hudbě.
Státní opera je závěrečné fázi příprav nové produkce. Premiéry Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu se uskuteční 24. a 26. listopadu. Orchestr Státní opery řídí Hermann Bäumer, Sbor Státní opery vede Adolf Melichar. Vystupuje i Balet Opery Národního divadla, choreografie je Silvie Belákové, celá inscenace pak v režii Martina Čičváka. Hlavní sóla mají na starosti František Zahradníček, Josef Moravec, Alžběta Poláčková, Denys Pivnickij, Tamara Morozová, Jaroslav Březina a Ivo Hrachovec.
Pražská Státní opera uvede koncert, který symbolicky podpoří ty, kteří trpí ve válečném konfliktu, a nabídne árie a ukázky z českých, italských, francouzských, ale také ukrajinských hudebních děl v podání předních ukrajinských interpretů. Během večera 21. října od devatenácti hodin zazní árie známých autorů i skladby ukrajinských skladatelů v podání osmi ukrajinských sólistů i sólistek za doprovodu Sboru i Orchestru Státní opery pod vedením jejího hudebního ředitele Andrije Jurkevyče.
„Dirigent Andrij Jurkevyč pochází z Ukrajiny, ale už dvacet let žije v Itálii. Evidentně tamním hudebním temperamentem nasákl.“
„Petr Nekoranec v postavě údržbáře v montérkách, pořád někam nemotorně stěhujícího štafle, vytvořil neomylně výstižnou hrou těla prototyp milé figurky.“
„Ržisérka Julia Burbach ukázala, že ještě stále existují způsoby, jak inscenovat klasiku přiměřeně, v souladu s libretem, prostě normálně.“
Ve Státní opeře má pražské Národní divadlo od pátku na repertoáru novou inscenaci Nápoje lásky Gaetana Donizettiho. Od premiéry čtyřicáté z více než sedmi desítek jeho oper uplynou za devět let už celá dvě staletí. Na rozdíl od mnoha jiných děl z té doby zůstala tahle operní komedie však živá a zůstane už opravdu nesmrtelnou. Režisérka Julia Burbach k tomu nyní přispěla nápaditě a výrazně.
„Nemorino – to je nádherné zpívání.“
„Od každého velkého tenora se snažím vzít si něco svého a stvořit cosi vlastního nového.“
„Každá role, do které investujete všechno, vás určitým způsobem unaví, ať je to mentálně, nebo fyzicky.“
Další milník na úspěšné kariérní cestě zdolá český tenorista Petr Nekoranec. V nové inscenaci pražského Národního divadla ztvární part Nemorina v Nápoji lásky, ve čtyřicáté z celkových přibližně sedmdesáti oper Gaetana Donizettiho. V krátkém rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dává najevo upřímné nadšení z toho, že po letech přednesů pouhých úryvků a výňatků z této belcantové opery konečně dochází i na celou roli. První pěvecké obsazení v hudebním nastudování dirigenta Andrije Jurkevyče a v režii německé režisérky Julie Burbach čeká premiéra 22. září ve Státní opeře.
Přívalový déšť z 16. srpna neohrozí zahájení 141. sezony Státní opery. Přípravy sezony jedou naplno – už zítra 26. srpna lze zhlédnout dvojtitul Komedianti–Sedlák kavalír v režii Ondřeje Havelky. Škoda se však pohybuje v řádu desítek milionů korun a zaměstnancům včetně hudebníků se dočasně sníží pracovní komfort z důvodu pokračujících prací. Obnova části vybavení potrvá celou sezonu.
„Zřejmý byl i rukopis samotného Havelky v situační komice vtipně doplňující herecké akce.“
„Jana Sibera svou Neddu pojala velmi přesvědčivě. Pokud se o opeře říká, že je jen o zpěvu, Sibera tento omyl jasně vyvrací.“
„Když tenorista Petr Nekoranec začínal, nebyl jsem jeho fanoušek, přiznávám. On se však hlasově posouvá k daleko zajímavější, plnější barvě i volumenu. Divadlo svým tónem naplnil dokonale.“
Ve čtvrtek 15. června nabídla Státní opera první premiéru dvojice veristických oper Ruggera Leoncavalla a Pietra Mascagniho Komedianti (I Pagliacci) a Sedlák kavalír (Cavalleria rusticana), a to v netradičním pořadí. Tradiční bylo ovšem celkové ztvárnění děl a to je veliké plus obou inscenací, které propojovala černobílá projekce vysvětlující záměr režiséra Ondřeje Havelky. Představení jsou výborná, ale pořadí oper mě nepřesvědčilo.
Dvě nejpopulárnější opery italského verismu zazní v jednom večeru: opery Komedianti a Sedlák kavalír režíruje ve Státní opeře v Praze Ondřej Havelka a volí tak opačné než tradiční pořadí. Není však prvním, kdo se rozhodl k tomuto kroku. Premiéra prvního obsazení se koná již dnes od devatenácti hodin.
Česká sopranistka Zuzana Marková zpívá v Kolíně nad Rýnem titulní roli Donizettiho opery Lucia di Lammermoor. V obnovené inscenaci v režii Evy Marie Höckmayer hudební provedení řídí Andrea Sanguineti. Ve slavné Árii šílenství ji doprovází skleněná harmonika. Pro Zuzanu Markovou to je již sedmá produkce tohoto náročného belcantového díla a premiéra se koná v neděli 11. června, dále jsou do konce sezóny naplánované reprízy 15., 18. a 21. června. Edgarda ztvární tenorista z Kanárských ostrovů Airam Hernández, Enrica pak jihokorejský barytonista Insik Choi.
„Třetí věta, Ukolébavka, pak jaksi spojovala prvky, použité v částech předešlých, což dalo vzniknout zasněnému celku, který potom sladce vyprchal do ztracena.“
„Po až neklidném začátku následovalo zvláčnění tónu prováděné v harmonii s orchestrem, nad kterým však svůj hlas stále jasně nesla.“
„Ve třech větách prolínání různých prvků postupně vyvrcholilo v kontrapunktickou část, na konci následovanou vskutku vítězoslavným zakončením.“
V neděli 16. dubna byla ve Státní opeře v Praze k mání vskutku nevšední muzika. Zahajovací koncert cyklu Ženy v hudbě divákům přinesl skladby čtyř skladatelek, českých i zahraničních, v podání interpretek rovněž českých i zahraničních, vystupujících spolu s Orchestrem Státní opery. To vše se odehrálo v rámci projektu Musica non grata.
Ženy-skladatelky spojené s českým uměleckým prostředím, jež komponovaly na pozadí rodícího se nového společenského i politického uspořádání Evropy první poloviny dvacátého století, představí projekt Musica non grata v rámci cyklu Ženy v hudbě. Zaznějí díla Julie Reisserové, Vítězslavy Kaprálové, Slávy Vorlové, Elizabeth Maconchy, Dory Pejačević nebo Leny Stein-Schneider. Řada skladeb těchto autorek se vrátí na koncertní pódia v novodobých premiérách.
„Operu hudebně nastudovala a při premiéře řídila litevská dirigentka Giedrė Šlekytė, která prokázala svou schopnost vypracovat takto komplexní partituru natolik přehledně a přirozeně, že si vlastně téměř neuvědomujete, že orchestr hraje.“
„Celkově opera plyne velmi rychle a nenásilně, čemuž pochopitelně přispívá i skvělá hudba.“
„Divadlo své diváky potřebuje. I na inscenacích děl, která dosud neznají. Nebojte se jich, pražské „Šaty dělají člověka“ jsou ukázkou toho, že mohou být skvělá!“
V pátek 24. února proběhla v pražské Státní opeře premiéra komické opery Šaty dělají člověka od Alexandera Zemlinského. Inscenace je realizována pod hlavičkou projektu Musica non grata a realizační tým sestával z větší části ze zahraničních hostů: litevská dirigentka Giedrė Šlekytė, nizozemská režisérka Jetske Mijnssen, rakouský scénograf Herbert Murauer, německá kostýmní výtvarnice Julia Katharina Berndt, německý choreograf Dustin Klein a rakouský světelný designér Bernd Purkrabek. V hlavních rolích vystoupili sopranistka Jana Sibera a americký tenorista Joseph Dennis.
V pátek 24. a v neděli 26. února se v pražské Státní opeře uskuteční premiéry nového nastudování opery Šaty dělají člověka od Alexandra Zemlinského. Režie tohoto titulu na pomezí komedie a alegorické pohádky se ujala nizozemská režisérka Jetske Mijnssen, hudebního nastudování litevská dirigentka Giedrė Šlekytė. V titulních rolích se představí americký tenorista Joseph Dennis, který je sólistou Semperovy opery v Drážďanech, a sopranistka Jana Sibera, sólistka Opery Národního divadla. Inscenace je součástí cyklu Musica non grata, který připomíná tvorbu skladatelů první poloviny 20. století pronásledovaných nacistickým režimem. Do konce letošní sezóny je plánováno šest repríz.
Některá česká divadla na Silvestra a na Nový rok nabízejí různá hudební představení. Pražské Národní divadlo v sobotu 31. prosince v 15 hodin uvede Čajkovského balet Louskáček a od 18 hodin ve Státní opeře moderní operetní revue plnou tance, milostného jiskření a vtipných zápletek Ples v hotelu Savoy. Na Nový rok bude od 14 hodin ve Státní opeře k vidění Humperdinckova opera Jeníček a Mařenka a od 17 hodin bude na programu ND Smetanova Prodaná nevěsta. Brněnské Národní divadlo na Silvestra v Janáčkově divadle odehraje od 17 hodin derniéru Nedbalovy operety Polská krev. Na Silvestra a na Nový rok přichystalo Jihočeské divadlo dvě představení Mozartovy opery Kouzelná flétna, vždy od 17 hodin v KD Metropol. Českobudějovická verze je zpívaná česky. Ústecké Severočeské divadlo 31. prosince odehraje známý muzikál Noc na Karlštejně, a to v 15 hodin.
„Straussova komická opera Růžový kavalír patří k mým oblíbeným, často jsem ji dirigoval, což bylo pro jednání důležité.“
„Orchestr Státní opery mne opravdu překvapil, velmi se mi líbí. V tělese je silný potenciál.“
„Nejhezčí společný projekt, který jsme na sklonku sezóny zrealizovali s Bělehradskou a Dortmundskou filharmonií, byl ‚Beethoven maraton‘.“
Ve Státní opeře debutuje významný německý dirigent Gabriel Feltz, který hudebně nastudoval komickou operu Růžový kavalír Richarda Strausse. Pražské divadlo uvádí proslulé dílo jako remake původní úspěšné inscenace berlínské Komické opery režiséra Andrease Homokiho, současného intendanta Opery v Curychu, se scénou Franka Philippa Schlößmanna a kostýmy Gideona Daveyho. Premiéra se koná 24. listopadu 2022. Gabriel Feltz, který je v současnosti generálním hudebním ředitelem Dortmundské opery a šéfdirigentem Dortmundské a Bělehradské filharmonie, poskytl u příležitosti svého pražského hostování pro portál KlasikaPlus.cz rozhovor.
Státní opera Praha uvede premiéru Straussovy opery Růžový kavalír jako remake původní, velmi úspěšné inscenace berlínské Komické opery režiséra Andrease Homokiho, se scénou Franka Philippa Schlößmanna a kostýmy Gideona Daveyho. Hudebně dílo nastudoval a bude řídit Gabriel Feltz, který působí jako hudební ředitel Opery v Dortmundu i na mnohých německých a švýcarských operních scénách. V hlavních rolích vystoupí Petra Alvarez Šimková, Arnheiður Eiríksdóttir, Vera Talerko, Timo Riihonen, Martin Bárta a Petr Nekoranec. Premiéry se konají ve čtvrtek 24. a v neděli 27. listopadu od 19 hodin.
„Pokud má někdo punc vůdčího „prvního“ mezi ostatními, neměl by být svým způsobem normotvorný, tedy ukazovat nejvyšší kvalitu?"
„Potenciál a materiál Lucie Kaňkové je velmi pěkný. Jen je třeba ještě chvíli zrát k rolím typu Violetty."
„Vyvstává otázka: Je nutné, aby představení s léty chátrala?"
Škoda úpadků repríz, zvlášť když se jedná o naši „první“ operní scénu, ikonický titul, jakým je Verdiho La traviata, a navíc představení, do kterého právě vstupuje mladá, nadějná sopranistka. V neděli 16. října to byla Lucie Kaňková, která ve Státní opeře poprvé vystoupila v roli Violetty Valéry. Inscenaci příjemně osvěžila, i když zatím nedozrálým hlasem pro tuto roli a snad až příliš dívčím projevem. Více pozitiv ale těžko najít vedle toho, co zachránilo dílo jako takové a vizuálně příjemná scéna. Podřadně hrající orchestr, nekompaktní sbor, místy necitlivá tempa a více než průměrné výkony v ostatních rolích. Unavená rutina.
