„Libreto k opeře Rozbitý džbán připomíná Gogolova Revizora, jen v něm není tolik satiričnosti a špílců. Je napsán na libreto Petra Kleista a měl premiéru v roce 1942, následně byl skladatel deportován i s rodinou do Terezína.“

„Císař Atlantidy aneb Odepření smrti je rovněž jednoaktovkou, která vznikala již v Terezíně. Hlavním nositelem příběhu je Smrt, která už je unavena a znechucena válkou, odmítá spolupracovat a trpící ranění na bojištích nemohou zemřít.“

„Režie je překvapivě velmi uměřená a spíš akcentuje hloubku poselství. Diktátor zůstává sám, bez pomoci ostatních, když vypadne z invalidního křesla. Smrt si klade podmínku, že lidé zase budou moci zemřít, ale nejprve musí zemřít sám diktátor.“

Viktor Ullmann a jeho jednoaktové opery Rozbitý džbán a Císař Atlantidy aneb Odepření smrti, uvedené v premiéře v Divadle A. Dvořáka 16. února, jsou další položkou cyklu Národního divadla moravskoslezského nazvaného Opery terezínských skladatelů. Cyklus je součástí širšího projektu pražského Národního divadla s názvem Musica non grata. Ostravskému publiku se díla představila v režii slovinského režiséra Rocca, který je rovněž autorem scény, a pod taktovkou dirigenta Jakuba Kleckera. V obou jednoaktovkách byli obsazeni stejní protagonisté, barytonista Boris Prýgl, basista Martin Gurbaĺ, tenoristé Jorge Garza a Luciano Mastro, sopranistky Michaela Zajmi a Markéta Klaudová a barytonista Roman Vlkovič. Kostýmy vytvořila Belinda Radulovič a českého překladu se úspěšně zhostil Jaromír Nohavica, neboť Viktor Ullmann, který je i autorem obou libret, psal německy.

„Nechybí ani francouzský esprit a humor. Příběh z 18. století přenesli inscenátoři do století dvacátého a podle kostýmů by to mohla být tak padesátá léta.“

„Je to plnokrevné divadlo, na jevišti nejsou jen zpěváci, ale především herci, kteří přesvědčivě vykreslují život. Už při prvních tónech bylo jasné, že provedení bude efektní a že hudební složka je vedoucí silou při představení.“

„Podařilo se dát dohromady obsazení, které bylo pěvecky kvalitní, hlasy se dobře barevně propojovaly a i typově byli pěvci vybráni velmi přesvědčivě.“

Poslední dubnový čtvrtek přinesl v Národním divadle moravskoslezském premiéru opery Manon Julesa Masseneta. V hlavních rolích se představili Jana Sibera a Mickael Spadaccini. Vynikající hudební nastudování vedené i na premiéře Brunem Ferrandisem se opíralo o povedenou režii Jiřího Nekvasila, scénu Daniela Dvořáka a kostýmy Simony Rybákové.

„Krásova opera měla premiéru v roce 1933 a poté se její partitura ztratila ve sklepení nakladatelství Universal Edition, kde ji objevil dirigent Israel Yinon.“

„Krásova hudba v opeře na první poslech zaujme svou dynamičností, proměnlivostí, nápaditostí, muzikalitou, ale i jakousi povědomostí.“

„Režisér podtrhl nadsázku a parodii, která přinesla do inscenace vtip a lehkost. Scénograf mu připravil půdu jednoduchou, puristickou scénou, s několika překvapivými nápady.“

Hudba, operu nevyjímaje, se už mnohdy v dějinách stala předmětem politické manipulace a zatracení. V nedávné minulosti se to stalo především židovským autorům, kteří po nástupu Hitlera prošli ponižováním, až k fyzické likvidaci v Osvětimi, přes pobyt v Terezíně. Viktor Ullmann, Gideon Klein, Pavel Haas, Hans Krása jsou dnes označováni jako „terezínští autoři“, a protože i komunisté označili Židy za nepřátele, můžeme jejich díla objevovat až dnes... Jako v případě Krásovy opery Zásnuby ve snu, připravené v koprodukci Národního divadla moravskoslezského a pražského Národního divadla. 

Národní divadlo moravskoslezské přichází s novým dramaturgickým počinem, a sice s cyklem nazvaným Opery terezínských skladatelů. Nastudováním opery Zásnuby ve snu, v originále Verlobung im Traum, skladatele a pražského rodáka Hanse Krásy pořadatelé cyklus otevřou, a to ve čtvrtek 17. února v 18:30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka. Jedinou velkou celovečerní operu Hanse Krásy uvidí ostravští diváci vůbec poprvé. Z jeho díla zatím inscenovala opera NDM v roce 2001 pouze jeho známější dětskou operu Brundibár. Hudebního nastudování se ujali Adam Sedlický a Marek Šedivý. Orchestr opery NDM bude Adam Sedlický řídit při premiéře, ale i při prvním uvedení druhého obsazení v sobotu 19. února. V hlavních rolích se alternují Marta Infante a Lucie Hilscherová (matka Marja Alexandrovna), Veronika Rovná a Miroslava Časarová (její dcera Zina), Irena Parlov a Roksana Wardenga (Marjina švagrová), Martin Bárta a Pavol Kubáň (Kníže), Jorge Garza a György Hanczár (Pavel), Petr Urbánek a Roman Vlkovič (archivář) a další. Sborová čísla nastudoval Jurij Galatenko. Divadlo operu uvádí v němčině s českými a anglickými titulky.

Národní divadlo moravskoslezské chystá na 13. února premiéru opery Tosca Giacoma Pucciniho z Divadla Antonína Dvořáka. Vysílat ji bude TV Noe, a to od 19 hodin. Operu o třech dějstvích z roku 1899 nastudoval dirigent Marek Šedivý, režie se ujal Jiří Nekvasil. Scénu tvořil Daniel Dvořák a kostýmy Marta Roszkopfová. V hlavní roli zpěvačky Toscy se alternují sopranistky Petra Alvarez Šimková a Maida Hundeling, Cavaradossiho nastudovali tenoristé Paolo Lardizzone, Luciano Mastro a Martin Šrejma. Barona Scarpiu divadlo svěřilo barytonistům Martinu Bártovi a Danielu Čapkovičovi, Angelottiho barytonistům Davidu Nyklovi a Františku Zahradníčkovi. V dalších rolích vystoupí Martin Gurbaľ, Jakub Kettner, Václav Čížek, Václav Morys, Petr Urbánek, Roman Vlkovič, Erik Ondruš, Waldemar Wieczorek a Lucie Diehelová se Sofií Kollárovou. Spoluúčinkovat budou sbor a orchestr NDM a děti z jeho Operního studia. První premiéru bude možné sledovat i online zde a druhou 15. února zde.

„Marek Šedivý se nebojí jasného vymezení temp.“

„Režisér s výtvarníky se rozhodli prezentovat drama spíše jako univerzální podobenství.“

„Riccardo je v podání Luciana Mastra lehkomyslný, ale veskrze docela kladný hrdina.“

Maškarní ples byl první z Verdiho oper, kterou před sto lety uvedlo nově vzniklé české divadlo v Ostravě. Národní divadlo moravskoslezské teď v rámci oslav jubilea nově nastudovalo stejný titul. Na rozdíl od Prahy, kde je také na repertoáru, se ovšem hraje v historické verzi z doby premiéry, kdy musel skladatel kvůli cenzuře děj přenést z Evropy do Bostonu a ze švédského krále Gustava III. udělat amerického guvernéra.