„Dirigentova jemná a plynulá gesta, klidný a oduševnělý výraz ve tváři zcela očividně inspirují instrumentalisty ke stejné hře. Více romantiky do Wagnerovy hudby snad už vložit nelze.“
„Christine Goerke publikum strhla nejen omračujícím hlasem, který se vyznačoval tmavou sametovou barvou a ďábelsky dramatickým nábojem, ale také zlověstným hereckým výkonem s přesvědčivostí na nejvyšší úrovni. Kvality jejího výstupu slovy stěží popsat.“
„Třetímu dějství jednoznačně dominuje Piotr Beczała. Ten během rozhovoru uvedl, že při nastudování Wagnera vlastně vychází z italského belcanta. A je pravdou, že přesně tak Beczałův Lohengrin zněl. Plynule, lehce, měkce a s rezervou na každém vysokém tónu.“
Po úspěšné inscenaci Parsifala se François Girard vrací na newyorskou scénu s tamním Wagnerovým nejhranějším titulem, tedy operou Lohengrin. Premiéra se konala 26. února 2023. České publikum pak mohlo zhlédnout představení v kinech v sobotu 18. března. Inscenační tým se držel hesla „v jednoduchosti je krása“ a scénu symbolicky zaplavily barvy čtyř odstínů. Kromě fenomenálních pěveckých a hereckých výkonů všech protagonistů, od těch andělsky hodných po ty ďábelsky zlé, exceloval ve své zásadní úloze rovněž sbor. Svých nástrojů se mistrně, leč ryze týmově ujali hráči pod vedením Kanaďana Yannicka Nézet-Séguina, který stmeloval početné těleso pod návalem Wagnerových romantických nekonečných melodií. Třetímu dějství v titulní roli Lohengrina dominoval polský tenorista světového renomé Piotr Beczała, jenž se jako civilista ocitá na jiné planetě…
„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“
„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“
„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“
Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?
„Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře!“
„Napsal jsem vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.“
„Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecký kvartet, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní.“
Český filharmonický sbor Brno založil Petr Fiala před 33 lety a dokázal ho vypracovat na přední české a evropské těleso. Přitom byl schopen si najít čas i na komponování a mnohé skladby vznikly právě pro jeho sbor. Letos 25. března slaví skladatel a sbormistr 80. narozeniny a k jubileu bude 22. a 26. března ve Zlíně a v Brně uvedeno v premiéře jeho nové dílo – Stabat mater. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Fiala hledí dopředu i bilancuje a především podrobněji přibližuje svou novou skladbu s velikonočním textem.
Newyorská Metropolitní opera si na druhou část sezóny připravila novou inscenaci opery Lohengrin od Richarda Wagnera. Projekt je nejen návratem díla do MET po sedmnácti letech, ale také návratem režiséra Françoise Girarda. Ten totiž před lety nastudoval dalšího Wagnera, konkrétně operu Parsifal. V hlavní roli rytíře s labutí Lohengrina se představí tenorista Piotr Bezcała. Vévodkyni Elsu, jeho lásku, ztvární Tamara Wilson a v roli intrikánské Otrundy vystoupí Christine Goerke. V dalších úlohách se představí Jevgenij Nikitin, Günther Groissböck nebo Brian Mulligan. Novou inscenaci, která měla premiéru v neděli 26. února, diriguje současný hudební ředitel Metropolitní opery v New Yorku, Yannick Nézet-Séguin. Slavný mýtus se i v našich kinech zhmotní v sobotu 18. března.
„Proč se Sergej Prokofjev nechal v roce 1936 přesvědčit k návratu do Sovětského svazu, zůstane asi navždy trochu hádankou.“
„Ve stínu diktatury Josifa Vissarionoviče vytvořili Prokofjev i Šostakovič některá ze svých nejlepších děl.“
„Velká sovětská premiéra baletu Romeo a Julie se o rok později přece jen nakonec uskutečnila – a tu brněnskou, přinejmenším v očích Rusů, dodnes zastiňuje…“
Pátého března roku 2023 uplynulo sedmdesát let od smrti Sergeje Prokofjeva. Jeho život se tehdy paradoxně shodou okolností uzavřel ve stejný den jako život diktátora Stalina, jehož režim mu tak ztrpčil poslední roky. Kult osobnosti a z něho vyplývající státní hysterie pochopitelně znamenaly, že Stalinův konec vše zastínil a že skladatelův odchod neměl šanci vzbudit sebemenší pozornost. Prokofjevova hudba však přečkala i toto poslední ponížení. A po sedmdesáti letech pro ni teď přichází důležitý mezník. Od ledna příštího roku nebudou jeho díla podle autorského zákona už chráněna, dědicům a nakladatelům přestanou plynout peníze. Uvádění Prokofjevovy hudby se zlevní – a určitě se tedy bude víc hrát.
„Sledovať dirigentskú prácu Juraja Valčuhu na pódiu je zážitok, ktorý sa vyrovná aj tej nainvenčnejšej opernej inscenácii.“
„Vokálni sólisti museli svojím excelentným výkonom uspokojiť aj toho najnáročnejšieho poslucháča.“
„Nesporne jeden z vrcholov tohoročnej koncertnej sezóny.“
Na prvej marcovej dvojici abonentných koncertov Slovenskej filharmónie v dňoch 9. a 10. marca 2023 to v plnej sieni Reduty naplno znelo Wagnerom. Prominentný dirigent Juraj Valčuha, slovenský rodák a v súčasnosti francúzsky rezident, rešpektovaný, žiadaný a, žiaľ, zriedkavo sa za jeho pultom objavujúci dirigentský hosť nášho prvého orchestra, sa tentoraz podujal na koncertné uvedenie kompletného 2. dejstva opery Richarda Wagnera Tristan a Izolda s výnimočným sólistickým obsadením: Maida Hundeling, stálica našej opernej scény, spievala Izoldu, rakúsky tenorista Norbert Ernst hrdinného Tristana, česká mezzosopranistka Ester Pavlů Brangänu a charizmatický Peter Mikuláš kráľa Markeho (hviezdnu štvoricu doplnili dvaja členovia Slovenského filharmonického zboru - Juraj Kuchar ako Melot a Martin Mikuš ako Tristanov pobočník Kurwenal). Ak odhliadneme od ambicióznej poloscénickej prezentácie operného výberu z Tristana v júni minulého roku v dramaturgicky čoraz odvážnejšie napredujúcom Štátnom divadle v Košiciach, bolo to po takmer 90 (!) rokoch prvé uvedenie väčšieho tristanovského hudobného kompletu na domácom koncertnom pódiu či divadelnej scéne (naposledy sa u nás, prakticky prvýkrát od svetovej premiéry, opera Tristan a Izolda hrala v januári 1934 v bratislavskom SND). Nuž darmo, na uvádzanie náročných Wagnerových partitúr nemáme v porovnaní so susednou Viedňou, Budapešťou či Prahou vyhovujúce realizačné predpoklady.
Slovenská filharmonie pod taktovkou Juraje Valčuhy uvede ve své Koncertní síni ve čtvrtek 9. a v pátek 10. března koncertně druhé dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda. Sólisty obou večerů budou sopranistka Maida Hundeling, mezzosopranistka Ester Pavlů, tenorista Norbert Ernst a basista Peter Mikuláš. Wagnerovské večery budou začínat vždy v sedm hodin večer.
„Dívat se na věci jednoduše, nekompromisně a hravě: Robert Jindra zazářil s Janáčkovou filharmonií Ostrava a výtečnými sólisty.“
„Schittlerovi se podařilo od prvních not hrát s výstižnou charakteristikou, v níž dominovaly vlastnosti jako hravost, perlivost a nonšalantní koketnost.“
„Zejména v části, v níž hrál Hudeček sólovou pasáž pouze za tremolového doprovodu harfy, evokovalo jeho podání líbezné milostné námluvy a svádění.“
Janáčkova filharmonie zahrála pod taktovkou dirigenta Roberta Jindry. Sólisty koncertu konaného 2. března v Kinu Vesmír byli německý klarinetista Johannes Schittler a český fagotista Jan Hudeček. Na programu byla převážně díla hudebních romantiků, dramaturgie tentokrát svedla dohromady skladby, které nezaznívají často.
Sólistky oper Národních divadel v Praze a Brně - sopranistka Jana Sibera, loňská držitelka ceny Thálie, a mezzosopranistka Jana Hrochová, uvedou v neděli 5. března písně a cykly významných operních skladatelů. Za klavírem usedne klavírista a skladatel Jan Dušek. Koncert se bude konat v Novoměstské radnici od půl osmé večer. Všechny písně budou předneseny v italských a německých originálech, doplněny promítanými českými titulky.
Skladatel Richard Wagner se jako tvůrce velkých epických oper na dalším koncertě Janáčkovy filharmonie Ostrava ukáže posluchačům v méně známé rovině. Zazní na něm jeho jediná dokončená Symfonie C dur, která patří k raným dílům. Prostor dostanou také skladby německých romantických skladatelů Strausse a Webera. Pod taktovkou Roberta Jindry zahraje JFO s klarinetistou Johannesem Schittlerem a fagotistou Janem Hudečkem ve čtvrtek 2. března od sedmi hodin večer ve Vesmíru. V přímém přenosu bude koncert vysílat Český rozhlas Vltava.
Semjon Byčkov, šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie, nastudoval operu Rusalka v londýnské Královské opeře Covent Garden. Režie se ujaly Natalie Abrahami a Ann Yee, které vytvořily poetickou a zároveň nově pojatou inscenaci Dvořákovy lyrické pohádky, odhalující náš nelehký vztah k přírodě a snahy lidstva ji vlastnit a zkrotit. V titulní roli se představí mezinárodně uznávaná sopranistka Asmik Grigorian. Jejím Princem bude David Butt Philip. V dalších rolích vystoupí Alexej Isajev, Emma Bell a Sarah Connolly. Rusalka v novém nastudování premiérově zazní v úterý 21. února. Do 7. března se uskuteční dalších pět repríz. Stanice BBC Radio 3 pořídí z představení zvukový záznam, který odvysílá v druhé polovině března.
Hlavní hostující dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Robert Jindra přizval na svůj koncert na čtvrtek 16. února v Anežském klášteře, přední českou mezzosopranistku Markétu Cukrovou. Spolu s ní posluchačům nabídne Wesendonck‑Lieder, písně, které Richard Wagner napsal na texty Mathildy Wesendonckové v době, kdy pracoval na opeře Tristan a Isolda. Večer zahájí Koncert pro dřevěné dechové nástroje, harfu a orchestr Paula Hindemitha, ve kterém se coby sólisté představí přední hráči rozhlasových symfoniků, a uzavře ho Komorní symfonie Dmitrije Šostakoviče. Dílo, které sovětský skladatel složil jako Smyčcový kvartet č. 8 a zakomponoval do něj kryptogram svého jména v podobě tónů D‑Es‑C-H, upravil pro smyčcový orchestr ruský dirigent a violista, zakládající člen legendárního Borodinova kvarteta Rudolf Baršaj.
„Z postupně se nabalujících dalších nástrojů, jakoby neslyšitelně, bez jakéhokoli rušivého švu - ostřejšího nástupu - se zvolna vynořovala gradace plná napětí a vášně.“
„Radek Baborák srozumitelně odkryl strukturu skladby a vystavěl ji s citem pro kontrast, gradaci, jemné i plné plochy.“
„Provedení bylo tak podmanivé, že člověk chtěl jen zavřít oči, nechat se unášet tou nenapodobitelnou hudbou a přát si, aby nikdy neskončila…“
Třetím koncertem v této sezoně se představili Pražští komorní sólisté pod vedením svého uměleckého ředitele Radka Baboráka. V kostele svatých Šimona a Judy zahráli v sobotu 4. února romantický repertoár, v němž ukázali, že patří ke špičce současných českých komorních těles.
„Praze dal Eduard navždy sbohem v sedmadvaceti letech, kdy se v roce 1852 přesunul natrvalo do Vídně.“
„Jak moc Richard Wagner Hanslicka nesnášel, dosvědčují dvě okolnosti. Zatímco první je spíše domnělá, druhá naopak zcela průkazná.“
„Přestože do Prahy se Hanslick už nikdy nevrátil, českému hudebnímu životu prokázal neocenitelnou službu. Patřil ve Vídni k prvním, kteří si povšimli nadání Antonína Dvořáka.“
Sám složil pouhé dvě skladby, kupodivu na verše v češtině. Milostnou píseň pod Vyšehradem a Českého houslistu. Měl ale dost rozumu na to, aby si uvědomil, že hudbu nemá tvořit, nýbrž o ní zasvěceně a v širokých souvislostech psát a přednášet. Pražský rodák Eduard Hanslick se především po přestěhování do Vídně, kde prožil převážnou část svého života, stal – slovy českého muzikologa a estetika Jaroslava Stříteckého – „ničitelem starých předsudků a konstruktérem nových pověr“. Také však „předmětem ojediněle koncentrované nenávisti“. Čím tak zaujal, ale zároveň provokoval autor bezpočtu kritik, esejí a knih o čemsi tak relativně okrajovém, jako je klasická hudba? Odpovědi je třeba hledat v jeho barvitém životopise.
„Dirigování je fascinující, protože přináší radost.“
„Provedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův se Orchestr Národního divadla zhostil v Praze v sezóně 2004/2005 skvěle.“
„Stravinského Oidipus Rex je geniální dílo a má v sobě neuvěřitelnou sílu.“
Americký dirigent John Fiore, který působil v mnoha významných světových operních domech a koncertních síních v USA a Evropě, se vrátil v lednu k Orchestru Národního divadla, se kterým nastudoval díla Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. U příležitosti hostování v Praze poskytl portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor. Vzpomíná v něm i na newyorskou Rusalku s Gabrielou Beňačkovou nebo na přelomové pražské uvedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v sezóně 2004/2005.
Společnost Lieder Company Prague se jako spolupořadatel, tedy mimo vlastní koncertní řadu, připojila také k hudební události s názvem Hlubiny písní romantismu, která je zaměřená na známější i méně známé písňové cykly romantických autorů. Například Edwarda Elgara, Richarda Wagnera, Richarda Strausse, Antonína Dvořáka nebo Manuela de Fally, coby stylově mírně stranou stojícího španělského folkloristy. V Atriu na Žižkově v úterý 17. ledna od 19 hodin vystoupí mezzosopranistka Ester Kosar, sopranistka Nikola Uramová a klavírista Jan Dušek. Stejně jako na všech koncertech spolku budou skladby provedeny v originálních jazycích a doplněny titulky s českými překlady.
„Matthias Goerne je dostatečně hlasově vybaven, přesto se však nelze zbavit dojmu, že v případě Wagnera nejde o jeho nejvlastnější obor.“
„Schmidtova symfonie se hlásí k existenci tonálních center i k principům posluchačsky vstřícné instrumentace, zvukové libosti a psychologické čitelnosti.“
„Manfred Honeck udělal vše pro to, aby na dlouho asi ojedinělé provedení skladby, v tuzemsku neznámé, zanechalo dojem na dlouhou dobu.“
Koncert dirigenta Manfreda Honecka s Českou filharmonií se třemi výjevy z Wagnerových oper a závažným symfonickým dílem bratislavského rodáka Franze Schmidta byl ve středu v pražském Rudolfinu setkáním s vrcholným i pozdním hudebním romantismem a s typickou filozofující zatěžkaností umění německého jazykového okruhu. Nebyl ani efektním virtuózním ohňostrojem, ani brilantní přehlídkou interpretačního umění, ale vážným náladovým spočinutím. Působilo tak i vystoupení barytonisty Mathiase Goerna.
Sólistka brněnské opery a zároveň stěžejní představitelka především janáčkovských rolí Marie Steinerová by 10. ledna oslavila sto let. Národní divadlo Brno pěvkyni proto věnuje představení Pucciniho Toscy, a to dne 10. února v Janáčkově divadle. V prvním pořadí foyeru divadla je od 10. ledna také vystaven portrét umělkyně.
"Zlobivý Leo neuspěl na gymnáziu a byl vyslán do Německa, aby se vyučil zahradníkem. Ani v tom neviděl budoucnost. Vrací se do Brna, pokouší se získat výuční list v oboru strojní zámečnictví. Jakmile je to však možné, statuje v divadle."
"Přece jen mu ale úspěch spadl do klína jiným způsobem. Odlišnými cestami. Vedly jej po berlínském intermezzu do Vratislavi, odkud se vydal na hostování v Londýně, aby mu poté začala k nohám padat Vídeň."
"Jeho úspěch ve světě byl opravdu fenomenální. Znal se s Mahlerem i s Toscaninim; ulice po něm pojmenovali ve Vídni i v Mnichově; od roku 2013 má bustu rovněž ve foyer Mahenova divadla v Brně."
Kým jiným vkročit v rámci cyklu o našich zapomenutých krajanech do roku 2023 než letošním „oslavencem“? Vždyť 18. srpna uplyne rovných sto padesát let od narození muže, který – být tu teď s námi – by nesporně uměl oslavu pořádně roztočit. Leo Slezak totiž prý měřil bez pěti centimetrů dva metry a vážil skoro sto padesát kilogramů… Bodejť by z tak mohutného těla nevycházel na jevišti mohutný hlas. Hrdinný tenor, který však podle dobových svědků, ale koneckonců i na hrstce dochovaných nahrávek, předváděl zvládnutí hladivých pianissim.
Wagnerovský koncertní program připravil pravidelný dirigentský host u České filharmonie Manfred Honeck a mezinárodně uznávaný barytonista Matthias Goerne. Instrumentální hudbu a árie z oper Richarda Wagnera doplní Čtvrtá symfonie rakouského skladatele Franze Schmidta, který jako violoncellista ve Vídni zažil dirigentské období Gustava Mahlera. Koncerty se budou konat ve Dvořákově síni Rudolfina od středy 11. do pátku 13. ledna, vždy od 19:30 hodin.
