Od roku 1995 se klavíristovi Robertu Kolínskému společně s jeho týmem daří přivážet renomované umělce do Basileje, kde se jednou ročně na podzim koná Festival Martinů. Jeho záměrem je nadchnout domácí i mezinárodní osobnosti pro hudbu českého skladatele Bohuslava Martinů a dále je motivovat, aby ji zařazovali do repertoáru pro svá světová turné. Již 27. ročník Martinů Festtage se koná v termínu od 18. listopadu do 3. prosince. Festival podpořili čestnou záštitou slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, dirigent Jakub Hrůša a federální rada Alain Berset.

„Sám neskládal ani nehrál na žádný hudební nástroj.“

„ K hudbě měl ovšem silný vztah. Ve florentském divadle Maggio Musicale způsobil první rozruch, když dalece předběhl dobu pokusem o jevištní aktualizaci klasického operního díla.“

„Tvůrčí dráha Georga Wilhelma Pabsta se stala předlohou k seriózním studiím několika generací filmových kritiků, sociologů a kulturních publicistů.“

Roudnice nad Labem. Nevelké, ovšem významné město kousek od Prahy, ale zároveň na prahu někdejších Sudet. Památné třetím nejstarším kamenným mostem v Čechách, ale i volnou souvislosti s klasickou hudbou. Na roudnickém zámku, který sám předtím navštívil, nechal totiž Karel IV. v polovině 14. století internovat římského politika, „tribuna lidu“ Colu di Rienza. Zprvu spíše na oko, aby jej ukryl před pronásledováním inkvizicí. Za vzpurného velikáše a skvělého řečníka se nejspíš přimluvil jeden z jeho obdivovatelů, básník Petrarca, s nímž si Karel IV. vyměňoval obsažné dopisy, aby se nakonec setkali osobně v Praze. Přesto však český král roku 1352 údajného kacíře papeži vydal…

„Martinů se k naplnění a ovládnutí formy symfonie, vrcholné formy evropské hudby, odhodlal až ve dvaapadesáti.“

„Podmanivý je hudební příběh v pomalé větě, v tryzně odpovídající vznešeným způsobem Kusevického zadání.“

„V jeho symfonismu je zvláštní napětí mezi neoklasickou určitostí a témbrovou proměnlivostí, dialog mezi lidovostí a vysokým uměním, tradicí a novostí...“

Před osmdesáti lety, první zářijový den roku 1942, dokončil Bohuslav Martinů svou První symfonii. Stalo se tak v Manometu ve státě Massachusetts, na pobřeží moře jižně od Bostonu. Na skladbě pracoval od jara toho roku na několika místech – v Jamaice na předměstí New Yorku, v Middlebury a pak i u jezera Mah-Kee-Nac Lake ve státě Vermont a v Tanglewoodu, tedy Berkshire Music Center, na západě státu Massachusetts. Její podzimní bostonskou premiérou byl definitivně přijat do amerického hudebního života, po uvedení v New Yorku o něco později si v tisku dokonce vysloužil pochvalu jako Smetanův dědic.

„První inscenací, kterou po nástupu do funkce Jindra nastuduje, bude Dvořákova poslední opera Armida, v Národním divadle na repertoáru po třiceti letech.“

„První novou inscenací sezony je už 16. září revuální opereta Ples v hotelu Savoy od Paula Abrahama, na 6. října je ohlášena premiéra opery Švanda dudák od Jaromíra Weinbergera.“

„Inscenaci Figarovy svatby vytvoří Barbora Horáková Joly, pražská rodačka, která otevře novou inscenací Verdiho Traviaty nadcházející sezónu v Semperově opeře v Drážďanech.“

Novým hudebním ředitelem Státní opery v Praze, součásti Národního divadla, se stal ukrajinský dirigent Andrij Jurkevyč. Oznámil to při zahájení nové sezóny ředitel Jan Burian. Jurkevyč, rezidenční dirigent Lvovské národní opery, dvě desetiletí usazený v Itálii, dirigoval už letos v Praze Verdiho Traviatu. Střídá ve funkci Karla-Heinze Steffense. Na jaře 2023 se ujme poslední premiéry sezóny – Mascagniho Sedláka kavalíra a Leoncavallových Komediantů. Obě společně uváděné veristické aktovky režijně připraví Ondřej Havelka.

„Weillova Symfonie č. 1 Berlínská není příliš známá a zřídka se uvádí. A je to škoda. Je to zajímavá skladba.“

„Capuçon svou hrou až svírá obecenstvo v hrsti – jako ďábel si ho připraví a pak ho pár tóny udržuje nad propastí. Kdyby řekl, skočte, posluchači ho poslechnou.“

„V závěrečné větě Mallwitz s orchestrem kouzlily – i z notoricky známé skladby se jim podařilo vytvořit netušený zážitek.“

Do programu Drážďanských hudebních slavností se zapojila i tamější Drážďanská filharmonie. S pozoruhodnou dirigentkou Joanou Mallwitz přednesla v sobotu 26. května díla Weilla, Čajkovského a Brahmse, jako sólista vystoupil francouzský violoncellista Gautier Capuçon.

Opera Národního divadla v Praze přiveze hudbu terezínských autorů do Německého spolkového sněmu. Prostřednictvím projektu Musica non grata dostala příležitost připravit program vzpomínkového aktu konaného u příležitosti 77. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. Akce se uskuteční 27. ledna pod kuratelou nové prezidentky Německého spolkového sněmu Bärbel Bas a tradičně se jí zúčastní nejvýznamnější zástupci politické moci Spolkové republiky Německo, prezident Frank-Walter steinmeier, německý kancléř Olaf Scholz a řada dalších. Zazní skladby Hanse Krásy a Leny Stein-Schneider. Vzpomínkový akt budou živě přenášet televizní stanice ARD a Phoenix a bude také ke zhlédnutí on-line na stránkách projektu www.musicanongrata.cz.

„Interpretovat hudební grotesku vyžaduje zkušenost několika hudebních žánrů a tu zatím Rožeň nemá.“

„To, co vytvořila režijní koncepce Barbory Horákové Joly na jevišti, nebyla ani groteska. Její režijní koncepce se dá nazvat jedním slovem – binec.“

„Jde o velmi těžkou roli, kde během celé půlhodiny prakticky není jediné místo, kdy by si sólistka oddechla, a Petra Alvarez Šimková ji zvládla výborně.“

Je skvělé, když se dramaturgie divadla rozhodne, že poruší ten koloběh uvádění stále stejných oper a dá se cestou hledání děl, která jsou uváděna zřídka, a navíc jsou mimořádná buďto svým vznikem, nebo uměleckými výboji. Nejlépe obojím. Pak už stačí, aby se našel skvělý realizační tým, a na úspěch je zaděláno. Problém nastane, když se realizační tým s dílem míjí.

„Od Brechta jsme na takové věci zvyklí, on vždycky pojímal vážná témata podobným způsobem.“

„Vždycky je jednodušší si přípravu nějaké inscenace udělat jednodušší tím, že se lidé, kteří na ní pracují, mají rádi.“

„Takže jsem poděkovala za role tetiček a babiček a řekla jsem si, že tímto způsobem pokračovat nemíním. Začala jsem si dělat vlastní věci.“

Opera pražského Národního divadla naplánovala na 26. a 28. listopadu a pak i na několik dalších termínů projekt, ve kterém se potkávají na jevišti Státní opery dva různé hudební i divadelní světy, ztělesňované skladateli Arnoldem Schönbergem a Kurtem Weillem. Po monodramatu Očekávání, které mělo premiéru v roce 1924 v Praze a které nabízí pohled do „světa v ženě“, tvoří druhou polovinu večera ironicky koncipovaná Weillova operní miniatura Sedm smrtelných hříchů, napsaná na libreto kritika měšťácké společnosti Bertolta Brechta. Ukazuje naopak „ženu ve světě“. Inscenaci nastudovali režisérka Barbora Horáková Joly a dirigent Jiří Rožeň. Mezzosopranistka Dagmar Pecková v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje Weillovo dílo, jehož je protagonistkou, ale rekapituluje i své další umělecké i organizační aktivity.

Diváci Státní opery mohou zhlédnout operní jednoaktovky Očekávání Arnolda Schönberga a Sedm smrtelných hříchů Kurta Weilla. Představí je ve svém zpracování režisérka Barbora Horáková Joly. Hudebního nastudování se ujal Jiří Rožeň. Premiéra obou děl v jednom večeru je plánovaná na 26. listopadu. V Sedmi smrtelných hříších se objeví také mezzosopranistka Dagmar Pecková, která se v posledních letech interpretaci Weillových děl pravidelně věnuje.

„Čtyřletý cyklus Musica non grata pokračuje na podzim třídenním festivalem věnovaným Alexanderu Zemlinskému.“

„Režie Káti Kabanové a Plamenů se ujme Calixto Bieito, jedna z nejsledovanějších osobností světové operní scény.“

„Novým sólistou Národního divadla se stává tenorista Petr Nekoranec.“

Opera pražského Národního divadla, hrající v historické budově, ve Stavovském divadle a ve Státní opeře, má pro nadcházející sezónu připraveno jedenáct premiér. Jsou mezi nimi jak nové projekty, tak inscenace připravené v minulé sezóně, kvůli pandemii a zavřeným divadlům však dosud naživo nehrané.

„Mluví se o tom relativně málo, Praha však byla opravdu ‚hotspotem‘ celé evropské kultury.“

„Pojem entartete Kunst, tedy zvrhlé umění, není ničím jiným než politickou perzekucí těch, kteří se ‚nehodili‘.“

„Zařadit takové množství méně hraných oper bychom si bez finanční podpory, která je s tímto projektem spojená, nemohli dovolit.“

Projekt Národního divadla a Státní opery Musica non grata odstartoval ještě loni v létě, kdy na zahajovacím koncertě zněla například díla Bohuslava Martinů či Vítězslavy Kaprálové. Pak byl ambiciózní projekt přerušen pandemií – některé z koncertů se přitom podařilo zachovat alespoň online. Ve dnech 12. a 20. června se však Musica non grata vrací na jeviště: s programem věnovaným jednak Janáčkovi a Martinů, jednak s koncertem Brno–Praha–Hollywood, kde uslyšíme díla Franze Schrekera, Ericha Wolfganga Korngolda nebo Viktora Ullmanna. Při této příležitosti představuje projekt jeho manažerka, Tereza Dubsky.

Pražské Národní divadlo odkrylo program divadelní sezóny 2021/2022. Dramaturgický plán je částečně sestaven z premiér, které soubory neuvedly z důvodu pandemie v uplynulém období. „Vstříc nadcházející sezóně hledí i operní soubory s velkým očekáváním. Očekáváním, které během dlouhých, temných měsíců pandemie stále více rostlo. Je nám proto nesmírným potěšením vás, snad s trochou pýchy, pozvat na nadcházející sezonu s rekordními 11 premiérami!“ zve náš první divadelní stánek.

„Nic to však nebylo proti dlouhým měsícům, které strávili na útěku z Paříže.“

„On vůbec Martinů prchal z New Yorku na venkov, jak to šlo.“

„V New Yorku Martinů zůstal do roku 1953, pak se tam z Evropy vrátil ještě v roce 1956. Napsal tam řadu svých nejlepších i nejpamátnějších děl.“

Světoběžníkem nebyl Bohuslav Martinů dobrovolně, ale úplně nedobrovolně se jím nestal. Do Paříže odešel v roce 1923 z vlastního rozhodnutí. Za hudbou, za podněty, s touhou po rozšíření obzorů, která se mu bohatě naplnila. Když se po druhé světové válce, během čtrnácti let života, které mu zbyly, nedokázal vrátit do vlasti, byl už pasivním účastníkem událostí. Stal se obětí rozdělení světa, na dlouhé roky nesmiřitelně rozpolceného na Východ a Západ. Ale už i cesta do amerického válečného exilu byla předtím vynucena okolnostmi. Prchal z Evropy před nacisty, protože se z Francie nevrátil do určeného data do Protektorátu. Do New Yorku připlul s manželkou přes Atlantik poslední březnový den roku 1941, před osmdesáti lety.

„Tak jako v každém správném vztahu se S+Š od sebe lišili, ale zároveň se měli v úctě a kongeniálně se doplňovali.“

„Byli ‚fabrikou na hity‛; když ovšem ve filmu Kdyby tisíc klarinetů zazněla píseň Dotýkat se hvězd, bylo zjevné, že kdyby chtěli, mají na víc.“

„Klasiky se stali tím, čím Semafor vstoupil do našich životů; svou originalitou i nápaditostí, svým humorem i hloubkou.“

Divadlo Semafor hrálo poprvé na samém konci října 1959. Loni touto dobou slavilo šedesátiny. Jiří Suchý má naopak za rok v říjnu devadesátiny. Určitě dost důvodů, proč právě teď, v mezičase, nad „sedmi malými formami“ v seriálu portálu KlasikaPlus.cz popřemýšlet a zavzpomínat, připomenout Suchého hudební lásky, dokonce i jeho vztah ke klasické hudbě, a zauvažovat, čím se stali se Šlitrem skutečnými klasiky.

„Marek Vrabec se vypracoval v odvážného a vizionářského uměleckého šéfa, který se nebojí pro své představy i riskovat.“

„Objevují se prvky minimalismu, modernistické hudební vzorce se opakují, vrství, přeskupují – a do toho znovu vstupují citace z původního barokního základu.“

„Hope hraje vzrušujícím, až neodbytným způsobem.“

Druhým open air koncertem na sebe připoutaly pozornost Struny podzimu – festival, který se letos koná po čtyřiadvacáté a od svých počátků je spojen s uměleckým vedením Marka Vrabce. Ten se vypracoval v odvážného a vizionářského uměleckého šéfa, který se nebojí pro své představy i riskovat. V letošním podivném roce, kdy muzikanti ani managementy nevěděli, který koncert a kdy se vůbec uskuteční, pozval do takřka podzimní Prahy svého přítele a výborného houslistu Daniela Hopea, aby po sedmi letech znovu Pražanům zahrál překomponované Vivaldiho Čtvero ročních období. Tentokrát v jiném prostředí: na plovoucím pódiu na Vltavě zazněla v sobotu 19. září skladba Maxe Richtera Vivaldi – Four Seasons Recomposed.

„Kirill Petrenko vstupuje v pozici šéfdirigenta do druhé sezóny od svého oficiálního jmenování.“

„Koncem září zahraje orchestr v rámci abonentních koncertů Sukovu Pohádku léta.“

„Mimořádnou příležitost slyšet legendárního pianistu Yefima Bronfmana bude mít berlínské publikum v průběhu května.“

Šéfdirigent Kirill Petrenko, Daniel Harding, Andris Nelsons, Susanna Mälkki nebo třeba Iván Fischer. To jsou jen některá jména, která se vystřídají v nové sezóně 2020/2021 za dirigentským pultem Berlínských filharmoniků. U orchestru, který právě dnes slaví narozeniny a večer má svůj tradiční televizní Evropský koncert, se objeví také významní sólisté - Tabea Zimmermann, Dmytro Popov, Daniil Trifonov, Truls Mørk nebo Lisa Batiashvili. Nadcházející sezóna nabízí pestré koncertní projekty a mimo jiné i početné zastoupení české hudby.