Ve věku sedmdesáti let se uzavřel život Kaiji Saariaho, finské skladatelky žijící od osmdesátých let v Paříži, v anketě BBC označené před čtyřmi roky za největšího žijícího hudebního tvůrce. Její hudba se řadí ke spektralismu, modernistickému směru kladoucímu důraz na fyzikální a přírodní podstatu hudebního materiálu, na zvuk a jeho vnímání, na kompoziční metodu nevracející se zpět, ale hledající zcela nové směry. Své charakteristicky bohaté polyfonní textury Kaija Saariaho často vytvářela kombinacemi živé hudby a elektroniky. Přispěla však nejen k integraci nového chápání psychoakustiky do tradic komponování pro orchestry a operní divadla, ale předtím i ke zlatému věku počítačové hudby. Když pak ale opouštěla estetiku přísného serialismu – jehož pravidla, stavící převážně na negaci, začala primárně vnímat jako nežádoucí princip – nechala se slyšet, že lepší naopak je, když „…vše je dovoleno, pokud se to dělá s dobrým vkusem.“ Získala díky tomu široký ohlas u publika i v odborných kruzích. Její tvorba vyniká velkou invencí, odvahou k inovativnosti, fantazií i mistrovským ovládáním řemesla. Tuzemské publikum se nejintenzivněji setkalo s hudbou Kaiji Saariaho díky souboru Janáčkovy opery brněnského Národního divadla, který v roce 2017 uvedl v české premiéře její operu Láska na dálku (L'Amour de loin) z roku 2000, hrané a přenášené do kin v roce 2016 newyorskou Metropolitní operou. Pod titulkem Brněnské operní mysterium čtěte o obnovení inscenace Jiřího Heřmana a Marko Ivanoviće v roce 2019. Autorka zaujala během let díly jako Graal théâtre, Verblendungen, Orion, Petals, Du cristal à la fumée, Nymphéa, Six Japanese Gardens, La Passion de Simone nebo Adriana Mater, ale i řadou komorních skladeb. Jejími posledními kompozicemi jsou Saarikoski Songs, Semafor, Vista a Reconnaissance, poslední operou byla Nevinnost (Innocence). V srpnu má mít ve Finsku premiéru její Trubkový koncert. V rodné zemi byla Kaija Saariaho v poslední době patronem a mecenášem stavby nových varhan v Helsinském hudebním centru a předsedkyní Mezinárodní varhanní skladatelské soutěže nesoucí její jméno, mající za cíl iniciovat pro tamní nástroj nový repertoár. Narodila se v Helsinkách 14. října 1952 a zemřela v Paříži 2. června 2023.
„Inscenace neakcentuje lyrický náboj, především hudebně je bližší Wagnerovi než Debussymu. Pohybuje se mezi podobenstvím o fanatismu zabíjejícím lásku a barvitou podívanou.“
„Nejvýraznější pěveckou a hereckou kreací je postava Ismena, jak ji vytvořil vášnivě hrající a mimořádně kantabilně i výrazově zpívající, vzorně deklamující barytonista Svatopluk Sem.“
„Výtvarně výrazným nápadem jsou tančící derviši, roztáčející piruetami v nekonečném reji široké bílé suknice do kružnic.“
Pražské Národní divadlo po třech desetiletích hraje Dvořákovu operu Armida. Za inscenací stojí o kvalitách díla neochvějně přesvědčený, energicky dirigující Robert Jindra a v dokonale promyšlené a sladěné vizuálně dramatické rovině tandem režiséra Jiřího Heřmana a scénografa Dragana Stojčevského. Páteční premiéra se silným pěveckým obsazením byla komplexním zážitkem ze skutečného hudebního divadla.
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro od středy 17. do neděle 21. května nabídne deset koncertů. Z orchestrů vystoupí Česká filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu či Essenští filharmonikové. Sólisté, sbor a orchestr Národního divadla nabídnou Dvořákovu operu Armida, své pěvecké umění v písních předvede mladá mezzosopranistka Bella Adamova, představí se cembalista Jean Rondeau, který vystoupí i se souborem Nevermind Trio a v komorních i symfonických projektech zahraje rezidenční umělec festivalu, violista Antoine Tamestit. Na programu bude i koncert mladých talentů, stipendistů projektu MenART.
Armida, poslední dokončené Dvořákovo dílo, bude po třech dekádách opět uvedena v Praze. Premiéra se uskuteční 19. května v Národním divadle. Robert Jindra, dirigent a hlavní iniciátor realizace, ve svém prvním hudebním nastudování ve funkci hudebního ředitele opery Národního divadla má dle svých slov hlavní přání splatit dluh; rehabilitovat Národní divadlo, protože premiéru proběhlou před téměř 120 lety provázejí zkazky o odbyté práci a obecné inscenační nedostatečnosti.
„V rámci projektu Smetana200 Janáčkova opera představí Prodanou nevěstu, kterou obohatí o loutkové postavy.“
„Režisér David Radok poprvé v Čechách nastuduje Rusalku.“
„Závěr sezony bude patřit světové premiéře. Skladatelce Ľubici Čekovské se stala námětem novela Orlando spisovatelky Virginie Woolfové.“
Oslavy Roku české hudby, 170. výročí narození Leoše Janáčka, 100. výročí premiéry jeho opery Liška Bystrouška i 140 let brněnského Národního divadla představují hlavní tematické prvky operních plánů pro nadcházející sezónu souboru Janáčkovy opery i festivalu Janáček Brno. Baletní soubor brněnské scény nabídne nové choreografie, Gala proti rakovině i další ročník festivalu Dance Brno, činohra uvede devět premiér. Novou sezónu zahájí open air koncert na piazzettě před Janáčkovým divadlem s ochutnávkou operní nabídky. Další mimořádný koncert pořadatelé plánují na listopad při příležitosti představení programu festivalu Janáček Brno, v prosinci uvedou Českou a moravskou mši vánoční. Chybět nebudou ani tradiční „off programy“, diskuse s inscenátory, pořady pro rodiny s dětmi a interaktivní programy pro zvídavé diváky.
„Moudrý a úspěšný kompromis mezi historizující hudební podobou barokního divadelního kusu a volným, zcela moderním uchopením jeho děje.“
„Nevyvolává ani nejmenší pocity zdlouhavosti.“
„I ve Francii se potvrdilo, že jde o špičkovou operní produkci evropských parametrů.“
Národní divadlo Brno vrací čtyřikrát do hracího plánu Händelovu operu Alcina, která se stala podle hodnocení Divadelních novin inscenací roku 2022. Jejím režisérem je Jiří Heřman. Soubor Janáčkovy opery s hostujícím barokním orchestrem Collegium 1704 a dirigentem Václavem Luksem hraje dílo v mezinárodním pěveckém obsazení 17. a 19. února a 1. a 26. března. Diskuse s tvůrci se koná po představení 19. února.
„Dirigování je fascinující, protože přináší radost.“
„Provedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův se Orchestr Národního divadla zhostil v Praze v sezóně 2004/2005 skvěle.“
„Stravinského Oidipus Rex je geniální dílo a má v sobě neuvěřitelnou sílu.“
Americký dirigent John Fiore, který působil v mnoha významných světových operních domech a koncertních síních v USA a Evropě, se vrátil v lednu k Orchestru Národního divadla, se kterým nastudoval díla Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. U příležitosti hostování v Praze poskytl portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor. Vzpomíná v něm i na newyorskou Rusalku s Gabrielou Beňačkovou nebo na přelomové pražské uvedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v sezóně 2004/2005.
„Jiří Heřman nabídl prostřednictvím svého typického rukopisu nadčasově vizionářský vhled do Janáčkova poselství a Jakub Hrůša dal působivým živým obrazům přesně artikulované, ale přesto mimořádně emotivní hudební zdůvodnění.“
„V opeře využívá Jiří Heřman nad všemi detaily sílu symbolů a náznaků, vytváří atmosféru. Pro Glagolskou mši zvolil ještě méně konkrétní obrazy. Jde už téměř o choreografii.“
„Hrůša se zapsal premiérou inscenace do brněnských janáčkovských tradic velmi výrazným způsobem. Nejen dramaturgickým nápadem, který byl opravdu jeho a opravdu dobrý, ale i provedením.“
Osmý ročník festivalového bienále Janáček Brno otevřelo umělecky ambiciózní scénické propojení opery Z mrtvého domu a Glagolské mše. Za jedinečným projektem stojí režisér Jiří Heřman, který potvrdil schopnost hluboce oduševnělé vizualizace a výkladu vznešených a svátečních námětů, a dirigent Jakub Hrůša, oslavovaný při operním debutu v rodném městě jako světově nejúspěšnější český hudebník současnosti. Středeční premiéra právem zvedla publikum v Janáčkově divadle ze sedadel.
„Česká divadla, orchestry a festivaly ta videa samozřejmě taky chtějí natáčet, ale nikdy jim nezbyl čas, peníze ani energie. Covid všem posunul preference – najednou chtěli videa všichni.“
„Na rozdíl od streamu či přímého přenosu můžete záznam koncertu nebo opery do detailu vykonstruovat a udělat tak z koncertu nebo opery opravdu dramatický zážitek.“
„Některé věci, které fungují na divadle, ve filmu nefungují, a tady nastupuje překlad z divadelní do filmové řeči.“
Covidová pandemie přinesla kultuře hodně strádání a omezení, ale přinesla i nové možnosti. Divadelní představení, opery i koncerty se začaly streamovat a výstupy uchovávat jako paměť doby. Ukázalo se, že to nemusí být jen o mechanickém zaznamenání akce, ale že je možné ke každé události přistoupit specificky a pracovat s novými prostředky. Významnou postavou, která tak vytváří ze streamů nový umělecký obor, je brněnský televizní režisér Jakub Kořínek.
„Opera Z mrtvého domu je v kontextu Janáčkova díla věc velmi idealistická.“
„Ducha má Glagolská mše mocného, inspirována tradicí křesťanské spirituality je také, ale kus velké provokace v ní ale bují ještě nápadněji.“
„Mým cílem a přáním je, aby odměnou za naši práci byl velký zážitek a prožitek, na straně umělců i publika.“
Z mrtvého domu, poslední Janáčkovu operu komponovanou podle Dostojevského, spojuje nejnovější inscenace Národního divadla Brno s Glagolskou mší, ryze koncertním duchovním dílem zhudebňujícím staroslověnský liturgický text. Díla z posledních let skladatelova života zahajují 2. listopadu festival Janáček Brno 2022, scénický tvar pak má ještě několik repríz. Režie je dílem Jiřího Heřmana, hudebně za projektem stojí dirigent Jakub Hrůša, který se tak vzácně vrací do rodného Brna. V tuzemsku se jedná o Hrůšovu první operní inscenaci od roku 2009 a s brněnským souborem Janáčkovy opery jde o jeho vůbec první spolupráci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad oběma skladbami a vrací se i k nedávnému oznámení, že se v roce 2025 stává hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden v Londýně.
Osmý ročník mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno se bude konat ve dnech 2. až 20. listopadu. Slavnostní zahájení festivalu už tradičně patří souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Stejně jako v minulých ročnících půjde i v tomto případě o mimořádný projekt, který spojí v průběhu jednoho večera poprvé dvě Janáčkova vrcholná díla: operu Z mrtvého domu se scénickým ztvárněním Glagolské mše v hudebním nastudování Jakuba Hrůši a v režii Jiřího Heřmana. Návštěvníky řady projektů čekají kromě Hrůši také dirigenti Tomáš Hanus, Tomáš Netopil či Marko Ivanović, české i zahraniční soubory a interpreti, jako jsou Welsh National Opera, Grand Théâtre de Genève, Orchestre de la Suisse Romande, Pavel Haas Quartet, houslista Josef Špaček nebo pěvci Corinne Winters, Nicky Spence, Tomasz Konieczny či Adam Plachetka. Nabitým festivalovým programem se tentokrát prolíná téma „Quo vadis“. Kompletní program festivalu najdete zde.
Národní divadlo Brno přichystalo další Předpremiérové kukátko, v rámci kterého se návštěvníci a diváci online dozvědí mnoho užitečných informací o inscenačním a uměleckém týmu i samotné nové operní inscenaci Glagolská mše / Z mrtvého domu. Jsou připraveny neformální rozhovory s hlavními protagonisty i hudební ukázky. Kukátko se koná v pondělí 24. října od 18 hodin v Janáčkově divadle. Dílo v režii uměleckého šéfa Janáčkovy opery Jiřího Heřmana a v hudebním nastudování Jakuba Hrůši bude mít premiéru na festivalu Janáček Brno 2022 ve středu 2. listopadu od 19 hodin.
„Festival otevře premiéra nové inscenace propojující drama Z mrtvého domu s prvním scénickým uchopením Glagolské mše.“
„Quo vadis, monumentální dílo Felikse Nowowiejského, zazní v Brně 19. listopadu vůbec poprvé.“
„Pozornost budí v programu americká sopranistka Corinne Winters, která v rámci ženevské produkce ztvární Káťu Kabanovou.“
Pět operních inscenací, čtyři mimořádné symfonické koncerty, patnáct komorních programů a recitálů i studentské projekty slibuje program mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno. Město bude od 2. do 20. listopadu 2022 patřit dílu Leoše Janáčka a umělců, kteří ho inspirovali nebo jím naopak byli inspirováni. Vystoupí významné české i zahraniční soubory a s nimi mimo jiné čtveřice nejznámějších českých dirigentů střední generace – Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Tomáš Netopil a Marko Ivanović.
„Když jsem zpíval Vodníka v Rakousku, hrál Orchestr Vídeňské státní opery krásně a s jasem. Nádherná byla zvuková estetika tělesa. Orchestr Národního divadla v Praze Rusalku interpretuje se samozřejmostí. Hudebníci znají dílo lépe a operu mají ve své krvi."
„Mám rád melodii češtiny, která je někdy i taneční. Jazyk je mi sympatický a líbí se mi."
„Na Beethovenově hudbě se mi velmi líbí pocit osvobození od strachu."
Světové renomé provází rakouského basistu Günthera Groissböcka od doby, kdy zazářil v roce 2010 na Salcburském festivalu a v Metropolitní opeře v New Yorku. Na pozvání nového hudebního ředitele Opery Národního divadla v Praze Roberta Jindry, se kterým pěvec spolupracoval v Bavorské státní opeře v Mnichově na uvedení tamní Dvořákovy Rusalky, se Günther Groissböck zhostil 28. srpna v historické budově Národního divadla úspěšného debutu v Praze. Ke ztvárnění role Vodníka v inscenaci opery Rusalka v režii Jiřího Heřmana byl přizván také k představením 9., 24. a 28. září 2022. Ve dnech 21. a 22. září pak vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu, kde bude zpívat v Beethovenově Deváté symfonii na pozvání vedení Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.
Zahajovacím koncertem na piazzettě před Janáčkovým divadlem Národní divadlo Brno pozvalo ve středu veřejnost k nové divadelní sezoně. Zazněly ukázky z připravovaných premiér, jako je Lehárova Veselá vdova, ale i ukázky z oper Otello, Alcina či Řecké pašije jako ohlédnutí za výsledky a úspěchy minulé sezóny. Vystoupili sólisté souboru Janáčkovy opery Jana Šrejma Kačírková, Pavla Vykopalová, Roman Hoza, Ondřej Koplík, Tadeáš Hoza, Jan Šťáva a Václava Krejčí Housková i hosté jako Anastasiya Martyniuk či Doubravka Součková. K opernímu orchestru a sboru se připojil Český akademický sbor a Dětský sbor Brno, dirigoval Marko Ivanović.
„Nový hudební ředitel se rozhodl v sérii svých inauguračních představení Rusalky vsadit především na pěvecké obsazení, označované za exkluzívní.“
„Orchestr Národního divadla zněl pod taktovkou svého nového šéfa velmi soustředěně. Bylo znát, že se Robert Jindra snaží předvést orchestr v co nejlepší formě.“
„Galapředstavení Rusalky s hvězdnými hosty a s novým hudebním ředitelem u dirigentského pultu diváci ocenili nadšenými ovacemi včetně aplausu vestoje.“
Nedělním představením Rusalky se ujal funkce hudebního ředitele Opery Národního divadla Robert Jindra. Oblíbená inscenace v režii Jiřího Heřmana byla ozdobena řadou zvučných jmen a výjimečných výkonů: jako Rusalka vystoupila Kateřina Kněžíková, v roli Prince Pavol Bršlík, dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny přesvědčivě podala Jana Kurucová, Vodníka rakouský basista Günther Groissböck. V dalších úlohách se představili Ivan Kusnjer, Arnheiður Eiríksdóttir, Yukiko Kinjo, Irina Rurac a Stanislava Jirků.
Janáčkova opera Národního divadla Brno po operách Nápoj lásky a Bohéma nabídne ještě dvě inscenace na Špilberku a dvě v Amfiteátru Mikulov. V sobotu 27. srpna se na Špilberku odehraje představení Pucciniho opery Tosca a hned druhý den, v neděli 28. srpna, to bude Rossiniho Lazebník sevillský. Mikulovský amfiteátr nabídne v úterý 30. srpna Verdiho Traviatu a v poslední den tohoto měsíce Bizetovu Carmen. Oblíbená open-air představení zaznějí v podání významných sólistů, sboru a orchestru Janáčkovy opery. Z Brna a okolních obcí bude možné do Mikulova vypravit dle zájmu autobusy cestovní kanceláře ČEBUS.
„Před několika lety jsem byla tuto roli předzpívat Jakubu Hrůšovi pro připravované koncertní uvedení Káti Kabanové s Českou filharmonií. Když potom Jakub přijal nabídku dirigovat Káťu v Salcburku, vzpomněl si na mě.“
„Zkoušky na Káťu byly velmi intenzivní. Z mého hlediska byly obvyklé i neobvyklé zároveň, protože jsme měli na proces nastudování devadesátiminutové opery s jedním obsazením celých šest týdnů!“
„Vědomí, že jste v kolektivu, kde si všichni navzájem drží palce, je víc než příjemné.“
Slovenská mezzosopranistka Jarmila Balážová v těchto dnech účinkuje v roli Varvary v Janáčkově opeře Káťa Kabanová, a to na Salcburském festivalu – Salzburger Festspiele, s Vídeňskými filharmoniky a pod taktovkou Jakuba Hrůši. Především o této unikátní zkušenosti je rozhovor, který poskytla portálu KlasikaPlus.cz.
„Sugestivní atomsféru Jiří Heřman navozoval jednoduchými prostředky, sošnými postoji sólistů a sboru i jejich přeskupováním – a hodně k tomu světly, svícením.“
„Hudební prostředky slouží velkým idejím, nemohou být proto samy malé.“
„Korunou večera byla Soňa Červená. K velké porci textu přidala s obrovskou vnitřní energií přesvědčivý dramatický přednes, gesta, kterými ovládla celý prostor.“
Hudební meditaci o Ludmile, Drahomíře, Boleslavovi a Václavovi zkomponoval Jan Zástěra jako velkolepé oratorium s vlastním textem, se záměrem připomenout počátky národní historie a křesťanské kořeny národního společenství. Dílo nazval Nádech věčnosti a na koncertě korunujícím letošní program festivalu Smetanova Litomyšl provedení v úterý sám řídil. Jedinečnou událost učinila z programu Soňa Červená v mluvené roli kněžny Ludmily a účinek provedení zázračně podpořil vytvořením vizuální poloscénické podoby Jiří Heřman.
„Nikdo jiný mi tak umělecky nepomohl, jako Libuše Domanínská. Jenom díky ní zpívám.“
„Brněnské Janáčkovo divadlo je jako koupelna. Tam se mi zpívá snad nejlépe ze všech divadel.“
„V divadle v Brně jsem se také seznámila s Davidem Radokem. I s Jiřím Heřmanem jsem tam měla krásné příležitosti pracovat. Tihle dva režiséři jsou moje dvě mety.“
Před týdnem zpívala Desdemonu v premiéře Verdiho Otella v brněnském divadle, v sobotu s tamním souborem vystoupí na Smetanově Litomyšli v koncertním programu nazvaném Verdi Gala, dnes slaví narozeniny… Nejčerstvější koncert, který má sopranistka Jana Šrejma Kačírková za sebou, se konal 18. června pod širým nebem ve sportovním areálu ve Vidově, v obci u Českých Budějovic, ze které pochází.
