„Petr Skalka uváděl každou z přednesených skladeb vlastním zasvěceným komentářem.“
„Už první tóny Preludia byly neklamným znamením, že Skalkovo pojetí bude důvěrně komorní, nikoliv pompézní, jak by se od široce rozkročené faktury dalo očekávat.“
„S Biberovou Passacaglií ve Skalkově podání jsme poznali jeden ze zdrojů, odkud Bach mohl čerpat.“
Kdo se nechal svést lákavým názvem koncertu Věčný Bach a 12. března vystoupal z Vršovického náměstí k budově Vzletu, vršovické kulturní křižovatce, aby se zaposlouchal do hudby jednoho z největších géniů světové hudby, prožil neopakovatelnou atmosféru vysoce intimního, ale zároveň transparentního poselství hudby vzdálené rovná tři staletí.