„Večerní program opět patří atraktivní nabídce koncertů z Eurorádia. Čeká nás Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, stejně jako na Pražském jaru, a dirigentka Joana Malwitz.“

„Ve čtvrtek zazní nahrávka zcela výjimečná proto, že jde vůbec o první nahrávku Magdaleny Kožené z počátku 90. let.“

„Vzhledem k tomu, že 22. května 1813 se v Lipsku narodil Richard Wagner, nebude v nedělním vysílání chybět jeho opera. Zazní Tannhäuser s legendárním hrdinným tenorem Wolfgangem Windgassenem v titulní roli.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 15. 5. do 21. 5. 2023?

„Vlajkovou lodí, s těmi nejvýznamnějšími událostmi, bude i nadále Koncertní řada A v Rudolfinu.“

„Hostem bude rovněž vycházející hvězda Oscar Jockel, vítěz dirigentské soutěže Berlínských filharmoniků.“

„PKF–Prague Philharmonia se intenzivně angažuje v oblasti hudebního vzdělávání dětí. Začala pořádat koncerty pro děti a rodiče už v roce 1999, jako první orchestr v České republice.“

Orchestr PKF - Prague Philharmonia, založený v roce 1994 dirigentem Jiřím Bělohlávkem, chystá příští koncertní sezónu jako jubilejní třicátou. Šéfdirigent Emmanuel Villaume proto v programech propojí českou hudbu a špičkové mezinárodní interprety. Vedle devíti hlavních orchestrálních koncertů jsou na dobu od podzimu 2023 do jara 2024 naplánovány i cykly komorní a soudobé hudby a koncerty pro děti. Již nyní, 25. dubna, začíná však další ročník exkluzivní donátorské řady Lobkowicz abonmá.

„Bendl není tak docela zapomenut, ale jeho práci, co naplat, převýšil Dvořák výrazně.“

„Líbilo se mi, že mladý pěvec, ať již vědomě či instinktivně takto pěvecky s dynamikou zachází, přirozeně, především s ohledem na výraz a styl.“

„Koncert se mi jeví závazkem per futurum, pokud by oba výrazní interpreti pokračovali v obdobně laděných komorních recitálech, prospěli by značně danému žánru a obohatili i koncertní život krajského města na českém jihu.“

Ve foyeru Business Center Piano, v krajském městě jižních Čech, byl 21. března 2023 zahájen hudební festival Art Salon Piano, pod záštitou Ministerstva kultury České republiky, města České Budějovice a Jihočeského kraje. V jeho vstupním koncertu se představili mladí umělci – barytonista Michal Marhold a klavírista a dirigent Patrik Červák. Ve večeru s názvem Evropské dialogy představili široký výběr z písňové tvorby, prokomponovaný sólovými klavírními kompozicemi tvořícími vhodný dramaturgický kontrast.

„Kopatchinskaja od samého počátku tvoří dojem, jako by byl koncert stvořen právě pro ni.“

„Valentin Uryupin provedl orchestr a posluchače oběma Ligetiho skladbami famózně.“

„Diváci, kteří nezůstali na Schumannovu symfonii, přišli o příjemný hudební zážitek, i když zatížený skokem o více než dvě století nazpět.“

SOČR připravil poctu Ligetimu a na pondělní koncert naplánoval hned tři jeho díla. Concert Românesc, Koncert pro housle a orchestr a Lontano. Program měl původně doplnit Béla Bartók se suitou z baletu Podivuhodný mandarín. Koncert byl nicméně ovlivněn nemocí šéfdirigenta Petra Popelky a tudíž došlo ke změnám. Díky pohotovému Valentinu Uryupinovi se však první polovinu koncertu podařilo zachovat, proto publikum s velkým nadšením přijalo sólo houslistky Kopatchinské. Zařazeného Schumanna po přestávce sice již ne zcela všichni akceptovali, avšak orchestr hrál výborně.

Letošní jarní cyklus Hudebního salónu Café crème zahájí koncert v neděli 12. února v kostele svatého Vavřince pod Petřínem od půl osmé večer. Tématem je cembalo. Nástroj často takřka výlučně spojovaný s obdobím baroka. A přece už od začátku dvacátého století pro něj začal vznikat nový svébytný repertoár a po odmlce v devatenáctém století můžeme vpravdě mluvit o jeho znovuzrození. V rámci hudebního setkání vystoupí flétnistka Clara Nováková, houslistka Adéla Štajnochrová a cembalistka Monika Knoblochová.

„Když pařížský kritik Henri Collet napsal v roce 1920 článek Pět Rusů, šest Francouzů a pan Satie, měl na mysli kučkisty…“

„Není v tom však třeba hledat nedostatek akademického hudebního a kompozičního školení, ani mýtus o daru jednoduchosti a snadnosti tvoření.“

„Výsledkem tříleté tvůrčí práce je díky vzácné jednotě námětu a hudby jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších oper, které ve dvacátém století vznikly.“

Předposlední lednový den roku 1963, před šedesáti lety, se uzavřel život skladatele, jehož tvorba dost přesně odpovídá našim představám o meziválečné francouzské kultuře. Francis Poulenc psal hudbu elegantní a melodickou, neoklasickou, do určité míry avantgardní, ale ne příliš provokativní, v poválečných letech pak už v očích tehdejší avantgardy hudbu obracející se spíše k minulosti. Sedmého dne stejného měsíce, kdy zemřel, oslavil čtyřiašedesáté narozeniny.

„Pocházel z valonského Liége, neboli Lutychu. A to nebyla v Paříži v té době žádná výhoda. Spíše naopak.“ 

„I na základě pouhého tuctu hlavních varhanních děl je dnes považován za největšího varhanního skladatele po Bachovi.“

 „Za klíčový moment ve svém hudebním životě považoval Louis Vierne den, kdy jako chlapec slyšel poprvé hrát v chrámu sv. Klotyldy v té době šedesátiletého Césara Francka.“

César Franck byl přes třicet let varhaníkem v novogotickém pařížském kostele sv. Klotyldy, dvě desetiletí profesorem varhanní hry a improvizace na konzervatoři a až na konci života plně uznaným skladatelem. Je autorem skvělé varhanní hudby, ale také velkých duchovních děl, několika zdařilých komorních skladeb a jedné jediné, zato velmi oblíbené symfonie. Narodil se 10. prosince 1822, před dvěma sty lety, v Liége. Byl Belgičan – a žil v Paříži. Ne zcela ideální kombinace…

Čtvrtý koncert koncertní sezóny Lieder Company, který se koná v neděli 18. září v 19:30 hodin na Novoměstské radnici v Praze, nese poetický titul „Známě neznámí“. Je zaměřen na písňová díla všeobecně známých autorů dvacátého století, která však nebývají prováděna velmi často, nebo jsou českému publiku prakticky neznámá. Interprety koncertu budou mezzosopranistka Jana Hrochová, barytonista Robin Červinek a klavírista Bohumír Stehlík. V komorních písních pak vystoupí flétnista Martin Klimánek, violista Vít Kubík a klarinetisté Kateřina Soukalová Váchová, Luděk Boura a Jan Pařík. Skladby budou uvedeny ve francouzských, ruských a maďarských originálech a doplněny českými titulky.

„Martinů se k naplnění a ovládnutí formy symfonie, vrcholné formy evropské hudby, odhodlal až ve dvaapadesáti.“

„Podmanivý je hudební příběh v pomalé větě, v tryzně odpovídající vznešeným způsobem Kusevického zadání.“

„V jeho symfonismu je zvláštní napětí mezi neoklasickou určitostí a témbrovou proměnlivostí, dialog mezi lidovostí a vysokým uměním, tradicí a novostí...“

Před osmdesáti lety, první zářijový den roku 1942, dokončil Bohuslav Martinů svou První symfonii. Stalo se tak v Manometu ve státě Massachusetts, na pobřeží moře jižně od Bostonu. Na skladbě pracoval od jara toho roku na několika místech – v Jamaice na předměstí New Yorku, v Middlebury a pak i u jezera Mah-Kee-Nac Lake ve státě Vermont a v Tanglewoodu, tedy Berkshire Music Center, na západě státu Massachusetts. Její podzimní bostonskou premiérou byl definitivně přijat do amerického hudebního života, po uvedení v New Yorku o něco později si v tisku dokonce vysloužil pochvalu jako Smetanův dědic.

„Po mém koncertě mne pozval na rande a místo kytice vzal noty. A místo do kavárny či do kina mne pozval ke klavíru. Tak jsem současně udělala konkurz na parťáka ke klavíru i na manželku.“

„Nastoupila jsem do budovy konzervatoře jako profesorka před pětasedmdesáti léty a chodím tam jako domů. Já tam zažila všechny ředitele, kromě Janáčka samozřejmě.“

„Jsem z Moravského Slovácka, tam je základem života optimismus, dobrá nálada a hezká písnička.“

Klavíristka Věra Lejsková je brněnským fenoménem. Přestože letos oslaví už třiadevadesáté narozeniny, překypuje elánem a stále vymýšlí projekty, které realizuje ve svých knížkách a v Českém rozhlase na stanici Vltava. Její vzpomínky na bývalé kolegy jsou plné laskavého humoru i relevantních a zajímavých informací. Na klavír už sice nehraje, ale stále se organizačně podílí na akcích, jako je například soutěž Franze Schuberta pro dva klavíry v Jeseníku. Založila ji kdysi s manželem Vlastimilem Lejskem, se kterým léta koncertovala jako klavírní duo.

„Dvaaosmdesát dětí nacisté odvezli do koncentračního tábora Chełmno a tam je bez milosti zplynovali.“

„Až se nás příští generace zeptají, za co jsme ve válce bojovali, měli bychom jim povědět příběh Lidic.“

„Z hudebníků jako první zareagovali zřejmě pěvkyně Jarmila Novotná a výše zmíněný diplomat Jan Masaryk (coby klavírista).“

Na pátek 10. 6. 2022 připadá osmdesáté výročí vyhlazení obce Lidice. Tragický osud tamních obyvatel našel brzkou odezvu nejen v politické rovině, ale také v uměleckých dílech. Památku obětí uctili svými skladbami například Bohuslav Martinů, Klement Slavický, Milan Báchorek, Václav Lídl nebo Miloslav Ištvan, jehož Odyssea lidického dítěte zazněla na včerejším koncertu v Českém centru New York. Vzpomínkové akce plánuje na víkend 11. až 12. června pochopitelně také Památník Lidice.

Spolek Lieder Company, který vznikl v loňském roce s úmyslem představovat (nejen) pražskému publiku písňovou tvorbu, zahájí svou první koncertní sezónu v neděli 8. května ve Velkém sále Novoměstské radnice na Praze 2 v 19:30 hodin. Řada sedmi různorodých a objevných koncertů se uzavře 11. prosince. Tři úvodní večery jsou věnovány Francii – částečně jsou symbolicky vázané na výměnu předsednictví EU mezi Francií a Českou republikou, zároveň však budou reflektovat významná výročí. Ta se budou prolínat i ostatními koncerty této sezóny.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu v dalším z komorních koncertů pořádaných ve svatoanežském klášteře nabídne francouzský esprit. Návštěvníci uslyší hudbu Henriho Tomasiho, Dariuse Milhauda a Francise Poulenca. Sólově vystoupí houslistka Martina Bačová a hobojista Zdeněk Rys. Taktovky se ujme Marek Šedivý. To vše v pondělí 28. března od 19:30 hodin. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava.

„Hravost, ale i náročnost partu byla příležitostí pro Juventus Collegium FOK předvést své kvality, ale také si dosyta zahrát (a vyhrát).“

„Markéta Cukrová, excelentní interpretka písní, vystihla všechny valéry Mallarméovy poezie a kongeniálního Ravelova zhudebnění.“

„Kontrast strohého technického jazyka s hudební nápaditostí uvedl posluchače v úžas.“

S nápaditou dramaturgií se představil soubor Juventus Collegium FOK s hosty mezzosopranistkou Markétou Cukrovou a klavíristou Stanislavem Gallinem. V rámci cyklu FOK Obrazy a hudba zazněla ve čtvrtek 17. března v Anežském klášteře díla Sergeje Prokofjeva, Maurice Ravela, Jana Nováka a Dariuse Milhauda. Vyprodaný sál byl svědkem vrcholných impresionistických kompozic i zábavné hudební ironie.

„Silné hudební cítění předával muzikantům a ti jakoby mu četli myšlenky, a tak se navodilo neskutečné silné propojení.“

„Za naprosto excelentní výkon musím v této skladbě vyzdvihnout trumpetistu Jiřího Houdka.“

„Aby se mohl hrát takový repertoár, je nutné ansámbl doplnit o hostující hudebníky z pražských i jiných českých orchestrů. Většina z těchto muzikantů hrají v Baborak Ensemble nebo v České Sinfoniettě.“

Západočeský symfonický orchestr měl v Mariánských Lázních další koncert řízený Radkem Baborákem. V publiku byla shodou okolností také harfistka Jana Boušková. Své dojmy ze hry kolegů a z vyznění celého programu zachycuje s nadšením a uznáním.

„Stravinského rodný dům se nedochoval. Už před druhou světovou válkou ustoupil stavbě zařízení patřícího k rozvodu elektřiny.“

„Jediné muzeum na světě věnované Stravinskému je v Ustyluhu na ukrajinsko-polské hranici.“

„V novém apartmá na Páté avenue, v domě s výhledem na východní část Central Parku, strávil však Stravinskij doslova už jen pár dní.“

Narozen na ruském pobřeží Finského zálivu a pohřben na benátském ostrově Isola di San Michele, je skladatel Igor Stravinskij postavou zajímavou nejen svým novátorským hudebním odkazem a podobně neortodoxními názory, ale také životními peripetiemi. Trávil etapy života postupně v Petrohradu, Paříži a Kalifornii, ale často se vyskytoval také ve Švýcarsku a v mládí na venkově na polsko-ukrajinské hranici. Zemřel jako osmaosmdesátiletý před padesáti lety, 6. dubna 1971, v apartmá na prestižní adrese 920 Fifth Avenue v New Yorku.

„Nic to však nebylo proti dlouhým měsícům, které strávili na útěku z Paříže.“

„On vůbec Martinů prchal z New Yorku na venkov, jak to šlo.“

„V New Yorku Martinů zůstal do roku 1953, pak se tam z Evropy vrátil ještě v roce 1956. Napsal tam řadu svých nejlepších i nejpamátnějších děl.“

Světoběžníkem nebyl Bohuslav Martinů dobrovolně, ale úplně nedobrovolně se jím nestal. Do Paříže odešel v roce 1923 z vlastního rozhodnutí. Za hudbou, za podněty, s touhou po rozšíření obzorů, která se mu bohatě naplnila. Když se po druhé světové válce, během čtrnácti let života, které mu zbyly, nedokázal vrátit do vlasti, byl už pasivním účastníkem událostí. Stal se obětí rozdělení světa, na dlouhé roky nesmiřitelně rozpolceného na Východ a Západ. Ale už i cesta do amerického válečného exilu byla předtím vynucena okolnostmi. Prchal z Evropy před nacisty, protože se z Francie nevrátil do určeného data do Protektorátu. Do New Yorku připlul s manželkou přes Atlantik poslední březnový den roku 1941, před osmdesáti lety.

Prague Philharmonia Wind Quintet, který hraje ve složení Jiří Ševčík – flétna, Vladislav Borovka – hoboj, Jan Brabec – klarinet, Václav Fürbach – fagot a Mikuláš Koska – lesní roh, dnes pořádá online koncert od 17 hodin na YouTube a na facebookových stránkách PKF – Prague Philharmonia. Ansámbl se předvede v kompozicích, které vznikly přímo pro toto nástrojové seskupení, tedy v Ibertově skladbě Tři krátké kusy, v Milhaudově suitě Krb krále René a v Náhrobku Couperinově Maurice Ravela, který je sice původně klavírním cyklem, jeho barevnost ho však přímo předurčila k různým instrumentacím. Koncert soubor uzavře Taneční suitou soudobého anglického skladatele Normana Hallama.

„Z odlišného financování vychází i naprosto rozdílný přístup k účasti na chodu tělesa. Všichni členové mají pocit zodpovědnosti za to, jak bude jejich soubor fungovat.“

„Jediná organizace, kde jsem se v Česku setkala s podobným přístupem, byl skautský oddíl, nikdy ale ne kulturní instituce.“

„Pro členy jde o klíčovou součást jejich životů, často nejdůležitější věc hned po rodině a zaměstnání.“

Mají slova o univerzálnosti hudební řeči skutečně pravdivý základ? Co může být pro Evropana velkým kulturním šokem? Jaká díla velí uvádět v Americe tradice? – Markéta Milerová se dostala na delší dobu do Seattlu. Zapojila se tam do aktivit a práce pěveckého tělesa Seattle Chamber Singers a v přestávkách mezi opakovanými návraty k notám – mezi osvojováním svého partu ve skladbě, kterou budou zpívat ve světové premiéře – popisuje teď pro KlasikuPlus rozdíly ve sborovém životě u nás a v USA.