„Giovanni Antonini měl přístup k práci natolik specifický, neotřelý a živoucí, že ve mně otevřel spoustu otázek.“
„Vyzařovala z něj neochvějná jistota, ale také laskavost, o kterou se každý citlivý hudebník mohl vděčně opřít.“
„Nejsem schopná říct, které z těles bylo lepší.“
Ve středu 29. listopadu byl v Dvořákově síni Rudolfina poprvé uveden program složený ze skladeb Josepha Haydna, Christopha Willibarda Glucka a Antonia Vivaldiho. Dirigoval ho italský dirigent Giovanni Antonini, který se na repertoár z období baroka a klasicismu přímo specializuje a kromě dirigování se také věnuje hře na zobcovou flétnu. V první polovině koncertu účinkovala Česká studentská filharmonie, díla v druhé polovině přednesla Česká filharmonie. Koncert byl nádhernou přehlídkou pestrosti v jednoduchosti a nejeden posluchač odcházel s nevšedním zážitkem.
Českou studentskou filharmonii už dirigovali Simon Rattle a Semjon Byčkov, který s ní loni na přelomu listopadu a prosince dokonce oslavil své sedmdesátiny. Letos v únoru ji řídil i Giovanni Antonini, další světově uznávaný dirigent, který se k mladým hudebníkům vrací po několika měsících, aby společně nastudovali Haydnovu Symfonii č. 85 „Královna“ a Vivaldiho Koncert pro housle, smyčce a basso continuo D dur „Grosso Mogul“ se sólistou Josefem Špačkem. V druhé půli trojice rudolfinských večerů mezi 29. listopadem a 1. prosincem zazní v podání České filharmonie suita z baletu Don Juan Christopha Willibalda Glucka a Haydnova Symfonie č. 103 „S vířením kotlů“.
„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce."
„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe."
„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení."
Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.
„Koncert nabídl dramaturgicky originální myšlenku propojit v jeden program barokní árie evropských mistrů, týkající se dramatu mytologického pěvce Orfea.“
„Collegium Marianum je zkrátka soubor, který se perfektně zná; je sehraný, ví, komu kdy jak naslouchat a jak navzájem interagovat.“
„Barokní flétna kooperovala s altovým partem tak, že měl posluchač dojem, že jde o duet sehraného uměleckého dua.“
Čtyřiadvacátý ročník Letních slavností staré hudby uzavřel festivalový rezidenční soubor a pořadatel festivalu Collegium Marianum propracovanou dramaturgií s francouzskou altistkou Delphine Galou. Lyrický večer se nesl v dramatických i žalem protkaných áriích bájného pěvce Orfea a v hudebních dialozích sólistky se členy doprovázejícího souboru.
Závěrečný koncert festivalu Letní slavnosti staré hudby bude poctou bájnému pěvci Orfeovi. Koncert Canto d’Orfeo v kostele sv. Šimona a Judy v pražské Dušní ulici, jenž naplní zejména témbr francouzské altistky Delphine Galou, se uskuteční zítra 8. srpna. Rezidenční soubor Collegium Marianum se svou uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou spustí v půl osmé večer.
„Od té doby dokázala mnoho, vlastně jakoby už dávno téměř vše.“
„Do tuzemského koncertního dění dostává hudbu, kterou nikdo ze staré gardy kdysi slavných pěvců nikdy nezpíval. A nebo ji nezpíval tak, jak dnešní pohled a vkus umožňuje a žádá.“
„V roli Carmen a také v Mahlerových písních s orchestrem a pak i v několika soudobých kompozicích dospěla nejdál v rámci možností svého hlasu.“
Magdalena Kožená, mezzosopranistka světového renomé, má za sebou osmadvacet let na světových pódiích a před sebou jako nejbližší úkol Monteverdiho operu L’incoronazione di Poppea v Barceloně. Je však také zakladatelkou nadačního fondu cíleně podporujícího tuzemské základní umělecké školy a systematicky přispívajícího k dalšímu rozvíjení nadání a růstu uměleckých talentů, včetně dětí se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Při příležitosti svého květnového životního jubilea a pod záštitou prezidenta Petra Pavla zorganizovala proto na 8. června do Vladislavského sálu Pražského hradu Benefiční koncert pro budoucnost, jehož výtěžek poputuje právě na účely, které má ve štítě její fond. Pozvání přijali zpěvaččini hudební přátelé a kolegové Simona Šaturová, Luca Tittoto, Rolando Villazón a Collegium 1704 s Václavem Luksem.
„A proč se vracím do Prahy, když jsem slíbil detailnější ohlédnutí za novou inscenací Gluckova Orfea a Eurydiky ze salcburského Svatodušního festivalu? Zkrátka proto, že celkový dojem z této produkce měl k vyznění posledního pražského koncertu velmi blízko.“
„Opravdu jde hrdina osvobodit Eurydiku, nebo se vše odehrává pouze v jeho snech či představách? Dost možná, že to druhé.“
„Rakouská státní tajemnice pro umění Cecilii Bartoli udělila prestižní titul rakouské komorní pěvkyně. Ocenění, které náhodou, či úmyslně přichází v důležitém zlomu zpěvaččiny kariéry?“
Salzburger Festspiele Pfingsten (Salcburský svatodušní festival) je název akce, který už jedenáctým rokem umělecky vede italská mezzosopranistka, brzy sedmapadesátiletá Cecilia Bartoli. Ve vůdčí roli se představila i v inscenaci Gluckova Orfea během hvězdami nabité čtyřdenní akce.
„V úterý stojí za pozornost v 8:29 skladba Petra Ebena Řecký slovník. Odkazuje na jeho mimořádné jazykové nadání, uslyšíme řecká slova pro Hrdost, Ctnost, Dychtivost boje, Lásku – přátelství, Hněv, Smrt, Spor, Bolest, Radost – štěstí.“
„Několik koncertních árií Wolfganga Amadea Mozarta v podání Edity Gruberové. Mimořádná slovenská sopranistka měla bezchybnou techniku a smysl pro styl.“
„V rámci pravidelné sobotní a nedělní návštěvy se vydáme do Brna, ale jenom částečně. Naším průvodcem bude ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová a výběr skladatelů mimořádně pestrý…“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 29. 5. do 4. 6. 2023?
„Festival v letošním roce poprvé zavítá do vršovického Vzletu, kde se má 29. července odehrát baletní a pantomimické představení zobrazující renesanční maškarní ples.“
„Koncert souboru Cantoría, mající ve štítě Múzu Euterpé, připomene, jak významným kulturním centrem byla Praha na konci 16. století.“
„Závěrečný koncert bude poctou bájnému pěvci Orfeovi, synovi Múzy epického básnictví Kalliopé, jehož umění se podle pověstí klaněli bohové, lidé, zvířata, přírodní živly i bytosti z podsvětí.“
Letní slavnosti staré hudby nabídnou v různých historických prostorách Prahy od 18. července do 8. srpna šest koncertů a jeden scénický taneční a pantomimický projekt s hudbou. Čtyřiadvacátý ročník festivalu má podtitul Musae – je zasvěcen Múzám, mytologickým bohyním múzických umění, a tím i rozmanitosti inspirací „múzami políbených“ evropských skladatelů 16. až 18. století. V programu se vystřídají zahraniční i tuzemské specializované ansámbly a sólisté, závěrečný koncert tradičně patří rezidenčnímu souboru Collegium Marianum, který ostatně stojí za koncepcí celého festivalu.
„Bachovu Mši h moll považuje Gardiner, jehož nahrávka je skvělá a slavná, naprosto referenční, za zázrak.“
„Pověstná dirigentova perfekce, spojená s přirozeným respektem a s autoritou umělecké celebrity, slavila triumf.“
„O jeho nárocích, přísnosti a perfekcionismu vůči hudebníkům se traduje mnohé. Ale výsledky vždy stojí za to.“
V Praze byl víckrát u České filharmonie než se svými soubory Monteverdi Choir a English Baroque Soloists. A první hostování Orchestru revolučního a romantického, také jeho dítka, zcela překazila opatření proti covidu. Sir John Eliot Gardiner je v hudbě rozkročen poměrně široce, dirigování moderních orchestrů je v jeho kalendáři zcela běžné. Přesto je a zůstává v celosvětovém povědomí, a jistě právem, především interpretem starší hudby, zastáncem historicky poučené interpretace a užívání dobových nástrojů a jejich kopií. Tedy specialistou. Narodil se 20. dubna 1943, dnes slaví osmdesátiny.
„Především ve druhé části večera se Arnheiður Eiríksdóttir představila v úryvcích z rolí, jež ztvárňuje na prknech Národního divadla.“
„Komorní filharmonie pod vedením Rastislava Štúra potvrdila, jak dokonale má přečteného Wolfganga Amadea Mozarta.“
„Díky přídavku sólistky zpívanému a capella možná poprvé v historii zněla pardubickým Domem hudby islandština.“
Na pozvání Komorní filharmonie zavítala na dvojici lednových abonentních koncertů islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, působící již třetím rokem jako sólistka Opery Národního divadla v Praze. Dáma, patřící na první české scéně k nejvytíženějším pěvkyním, se v této sezoně stala hlavní protagonistkou večerů v Sukově síni Domu hudby, jejichž program byl sestaven výhradně z operního repertoáru. Taktovky se chopil slovenský dirigent Rastislav Štúr, jenž má s doprovázením výrazných osobností řadu cenných zkušeností. „Pohrát“ si však dovede i s relativně malými ploškami orchestrálních předeher, při jejichž provedení vždy zdůrazní nejzajímavější pasáže a dá vyniknout jednotlivým efektům.
Hostem lednových koncertů pardubické filharmonie bude mezzosopranistka a sólistka Opery Národního divadla v Praze Arnheiður Eiríksdóttir. Ta se představí při příležitosti dvojího uvedení koncertního programu v pondělí 23. a ve středu 25. ledna. Koncerty, které hudebně povede Rastislav Štúr, se budou konat v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích, vždy od 19 hodin.
Sopranistka Olga Jelínková zpívá od 21. ledna v Lipské opeře, kde působí, Donu Annu v Mozartově Donu Giovannim. Na podzim tam zazářila jako Verdiho Violetta a také v opeře Undine Alberta Lortzinga. Od dubna do června ji čeká úloha Kleopatry v Händelově opeře Giulio Cesare in Egitto. Sopranistka Eliška Weissová bude od 23. února v Rize v Lotyšské národní opeře Kostelničkou v pěti představeních Janáčkovy Její pastorkyně. V Kolíně nad Rýnem ztvární v červnu titulní roli Donizettiho opery Lucia di Lammermoor sopranistka Zuzana Marková. Barytonista Jiří Rajniš od 14. do 31. ledna zpívá jednu z vedlejších rolí v šesti představeních Straussovy Salome v nové inscenaci milánského divadla Teatro alla Scala, v titulní roli s litevskou sopranistkou Vidou Mikneviciute. Od 6. června ho ve stejném slavném operním domě čeká pak účinkování v Dvořákově Rusalce, kterou tam hudebně připraví dirigent Tomáš Hanus. Jde o vůbec první uvedení tohoto díla ve Scale. Titulní roli bude zpívat Olga Bezsmertna, Vodníka Jongmin Park a Prince Dmitry Korchak, na Rajniše čeká úloha Hajného. Na přelomu června a července bude pak Escamillem v Bizetově Carmen v Teatro Lirico di Cagliari na Sardinii. Na zahraniční scénu směřuje také tenorista Petr Nekoranec. V Opéra national de Lorraine ve francouzském městě Nancy, která chystá na březen inscenaci Gluckovy tragédie Ifigenie na Tauridě, se objeví jako Pylades.
Komorní filharmonie Pardubice ve dnech 3., 4. a 5. října od 19 hodin nabídne koncertní program, který přivede na podium Sukovy síně dva mladé a úspěšné české umělce. Tím prvním je klavírista Marek Kozák, druhým dirigent Marek Prášil, debutant letošního Pražského jara. Po tři za sebou jdoucí večery představí posluchačům program, jehož největším lákadlem bude Schumannův Klavírní koncert a moll. Vedle toho zaznějí skladby Glucka, Roussela a Sibelia.
„Před orchestr se postavila ruská dirigentka Alevtina Ioffe. Krásná, energická žena vběhla na pódium s nadšením, se kterým strhávala jak orchestr, tak i publikum.“
„Zazněla skladba Maxe Brucha s názvem Kol Nidrei pro violoncello a orchestr op. 47, což byla příležitost pro mladou francouzskou umělkyni Camille Thomas.“
„K barevnosti jistě přispěla i zvuková technika, kterou sice občas musel mistr zvuku mezi částmi připevňovat, ale výsledek stál za to, zvuk zněl přirozeně a bez příměsí, vynikly přirozené témbry nástrojů.“
Po roce se na brněnský hrad vrátil Mezinárodní hudební festival Špilberk. V pondělí 15. srpna ho zahájila PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou ruské dirigentky Alevtiny Ioffe s programem z děl Mendelssohna-Bartholdyho, Brucha, Stravinského, Poppera a Čajkovského. Sólového partu v Bruchově Kol Nidrei a Popperově Maďarské rapsodii se ujala francouzská violoncellistka Camille Thomas.
„Pro estonské obecenstvo je Neeme Järvi ikona, velmi si ho váží a má ho rádo.“
„Festival v Pärnu pro zviditelnění estonské hudby a jejích interpretů dělá více než maximum.“
„Muzikanti se v Pärnu sbližují, uzavírají se tu přátelství, vytvářejí se skupiny na sociálních sítích, které pak fungují i jako prostředek pro další spolupráci.“
Před třemi lety jsem se do Pärnu, přezdívaného letní hlavní město Estonska, vydala poprvé. Zažila jsem vřelou atmosféru, byla jsem svědkem usilovné práce i přátelských setkání respektovaných dirigentů, vážených sólistů, hráčů světových orchestrů i mladých muzikantů na prahu kariéry. Podobně tomu bylo v estonském letovisku mezi 13. a 22. červencem i letos. Dokonce se zdálo, že atmosféra byla ještě vřelejší, koncerty ještě povedenější, mladí muzikanti ještě dychtivější. Možná to způsobila i dvě výročí členů rodiny, bez níž by festival neexistoval – Neeme Järvi slavil pětaosmdesát, jeho syn Kristjan padesátku. A koncem roku bude šedesát Paavovi – máme se tedy napřesrok na co těšit.
„Geniální dílo Césara Francka bylo publikem nadšeně přijato, dokonce zaznělo ‚Bravo!‘ Za mě osobně to byl nejlepší kus celého večera.“
„Obdivuji koncertního mistra Jana Fišera, s jakým entusiasmem a vervou táhl celou sekci k virtuozitě a k rychlosti, kterou pan dirigent nastavil.“
„Emmanuel Villaume několikrát k publiku během koncertu promlouval a já jsem si připadal jako na výchovném koncertě. Dostatečně nevysvětlil a ani neobhájil svůj úmysl – dramaturgii.“
Francouzsko-německými hudebními dialogy zakončil v neděli 12. června aktuální sezónu ve Dvořákově síni Rudolfina orchestr PKF – Prague Philharmonia. Těleso vedl jeho šéfdirigent Emmanuel Villaume. V neobvykle dlouhém programu zazněly skladby Debussyho, Francka, Wagnera, Berlioze, Glucka, Rameaua, Couperina a Bacha – tedy v časově opačném pořadí. Dramaturgie byla velmi náročná, jak pro publikum, tak pro orchestr, zejména pro lesní rohy a skupinu dřevěných nástrojů. Klobouk dolů před nimi!
„Repertoár působil na poslech příjemně se silnou vnitřní intenzitou provedení skladeb klasicismu v kontrastu s dílem soudobé hudby.“
„Sólista Jiří Ševčík, který na postu prvního flétnisty profiluje s nesmírnou kultivovaností dechovou sekci tělesa už od roku 1994, přednesl Koncert pro flétnu a orchestr G dur Christopha Willibalda Glucka s bravurou.“
„Orchestr podal pod taktovkou šéfdirigenta mimořádný výkon.“
PKF – Prague Philharmonia vzdala 9. června v Císařském sále Lobkowiczkého paláce hold svému hudebnímu řediteli a šéfdirigentovi. Emmanuel Villaume profiluje prestižní těleso úspěšně už sedm sezón. Sólistou koncertu byl dlouholetý první flétnista orchestru Jiří Ševčík. Program zaměřený na díla klasicismu, který je orchestrálním hráčům z pohledu jejich stálého repertoáru nejbližší, zpestřila soudobá klasika. V sále byl přítomen skladatel kompozice Američan Michael Fine. Koncert se konal v rámci donátorské abonentní řady PKF – Prague Philharmonia, která je tradičně realizována v úzké spolupráci s rodinou Lobkowiczů.
Francouzsko-německými hudebními dialogy zakončí v neděli aktuální sezónu PKF — Prague Philharmonia. Poslední abonentní koncert se odehraje 12. června ve Dvořákově síni Rudolfina. Orchestr povede jeho šéfdirigent Emmanuel Villaume. Zazní skladby Debussyho, Francka, Wagnera, Berlioze, Glucka, Rameaua, Couperina a Bacha.
