„Andreas Schager se z osmdesáti procent věnuje Richardu Wagnerovi, ale zpívá také Maxe nebo Florestana.“

„Thomas Johannes Mayer o Wagnerovi hovoří jako o skladateli, který byl vždycky na jeho straně.“

„Wagnerova hudba je úžasná, plná emocí a exprese; je mi velmi blízká  svou dramatičností, vyznává se Eliška Weissová.“

Jako Lohengrin vystoupí v pátek a v neděli v pražském Národním divadle jeden z nejuznávanějších wagnerovských tenoristů současnosti Andreas Schager, který s rolí debutoval koncem loňského roku ve Vídni. Druhým exkluzivním hostem obou představení je německý barytonista Thomas Johannes Mayer. Hlavní ženské role zpívají Barbara Haveman, známá v Praze jako Tosca, a Eliška Weissová. Diriguje Constantin Trinks, pravidelný spolupracovník operních domů v Drážďanech, Mnichově, Vídni, Hamburku, Paříži a Curychu i festivalu v Bayreuthu.

Andrease Schagera čeká v dubnu Siegfried v Soumraku bohů v Metropolitní opeře, v červnu Tristan v Německé státní opeře v Berlíně, v srpnu Parsifal v Bayreuthu. „I ze své zkušenosti jsem přesvědčen, že fascinace touhle hudbou je nějak přítomna v každém člověku. I když o ní nic neví, i když se jí nezabýval a neučil,“ řekl portálu KlasikaPlus na podzim při hostování v Praze, kdy se podílel na projektu Fascinace Wagnerem – výjimečném spojení opery a filmu. Svou vlastní cestu ke klasické hudbě zmínil Andreas Schager tehdy v rozhovoru Otevřít dveře lidem, kteří nikdy neslyšeli Wagnera. Vyrůstal na farmě. Absolutně bez přítomnosti klasiky. S hudbou měl něco společného teprve až někdy v devatenácti, když přišel studovat do Vídně. Začal zpívat ve sboru – a teprve tehdy vlastně vzplál pro klasiku… Loni zpíval v Paříží Tristana, ve Vídni svého vůbec prvního Lohengrina, v Clevelandu ztvárnil Baccha ve Straussově Ariadně na Naxu, pak byl v Metropolitní opeře… Z osmdesáti procent se věnuje Richardu Wagnerovi. Ale také debutoval ve Vídni jako Max ve Weberově Čarostřelci a zpívá například i Florestana v Beethovenově Fideliovi. Nadále se však chce občas vracet i k vhodným mozartovským rolím, jako je Tamino v Kouzelné flétně.

Německý barytonista Thomas Johannes Mayer už řadu let patří k významným evropským sólistům, zejména v operách Richarda Wagnera a Richarda Strausse, ale i Giuseppe Verdiho a dalších autorů. Na loňském festivalu v Bayreuthu účinkoval jako Amfortas v Parsifalovi, také debutoval jako Sir John Falstaff ve Vlámské opeře v Antverpách a Gentu… Telramunda zpívá v Deutsche Oper v Berlíně a v Královské opeře Covent Garden v Londýně. Také ve Vídni. V Národním divadle takto v úloze Friedricha von Telramund vystoupil při listopadových reprízách Lohengrina. Portálu KlasikaPlus tehdy v rozhovoru Thomas J. Mayer zpívá Wagnera a učí se Vodníka řekl, že právě od Wagnera byla první opera, kterou kdy vůbec slyšel. „Bludný Holanďan. O onoho okamžiku – a bylo mi asi jedenáct – jsem měl pocit, že to je to, co chci. Patos, který tahle hudba má… Dojem, který na vás dělá…  Asi to byl takový ten „Aha Efekt“. Aha! Tak tohle je opera…!“ O Wagnerovi proto hovoří jako o skladateli, který byl vždycky na jeho straně, nebo nad on sám byl na Wagnerově… „To je opravdu hudba, která se mně líbí, které rozumím,“ přiznává.

Mayer původně vystudoval historii, německou literaturu, hudební výchovu a filozofii a až poté se začal na Hudební akademii v Kolíně nad Rýnem věnovat studiu zpěvu. Po prvních angažmá v Řeznu a Darmstadtu úspěšně debutoval v Městském divadle v Basileji jako Don Giovanni. Brzy si vysloužil uznání za Wotana v Prstenu Nibelungově v Karlsruhe a za ztvárnění titulní role v Hindemithově Malíři Mathisovi. V titulní roli Bergovy opery Vojcek vystoupil v milánské La Scale, kde byl pak v prosinci 2008 obsazen jako Posa v nové inscenaci Dona Carlose. V sezoně 2008/09 přijal angažmá v Hamburské státní opeře. Od roku 2010 je ale na volné noze.

Rovněž Eliška Weissová, která po boku obou hostů ztvární Ortrudu, portálu KlasikaPlus v rozhovoru Wagner si mě získal řekla, že k Wagnerově hudbě získala opravdu intenzivní vztah. „Wagner si mě získal významněji už při premiéře Lohengrina před dvěma lety, když jsem dělala Ortrudu s Katharinou Wagner. Byla to pro mě jedna z prvních větších wagnerovských rolí. Jeho hudba je úžasná, plná emocí a exprese; je mi velmi blízká právě svou dramatičností. Imponuje mi i to, že to jsou dlouhé opery a člověk si musí rozvrhnout síly.“

Ortrudu v Lohengrinovi zvárnila před Prahou v roce 2016 ve Slovenském národním divadle. V roce 2013 v Opéra de Rennes zpívala už Eliška Weissová také jednu z valkýr. Přes audici v létě 2017 v Bayreuthu, při konkurzu na role valkýr do chystaného nového Prstenu Nibelungova, se dostala k opeře Valkýra opět. A v rámci jejího letošního koncertního provedení jela do Abu Dhabi ve Spojených arabských emirátech, kde měl pohostinské vystoupení Bayreuthský festival. Ráda by se tomuto repertoáru věnovala i nadále. Je přesvědčena, že Wagner jejímu typu hlasu odpovídá. Dalším wagnerovským projektem, který vychází na příští sezónu, by měl v jejím kalendáři být Lohengrin v Barceloně – opět s Katharinou Wagner.

Původem nizozemská sopranistka Barbara Haveman, která převzala pro pátek a neděli roli Elsy místo Dany Burešové, je mezinárodně uznávaná pěvkyně, kterou zná publikum Vídeňské státní opery, milánské Scaly i operních domů v Hamburku, Stuttgartu nebo Frankfurtu. Elsu von Brabant ztvárnila v posledním roce v Opera Vlaanderen a v Marseille. V Teatro di San Carlo v Neapoli zpívala v prosinci titulní roli v Janáčkově Kátě Kabanové a v květnu se tam vrací jako Sieglinde ve Wagnerově Valkýře.     

Lohengrin, velkolepá romantická opera, se v Praze momentálně hraje v podobě, v jaké dílo uvedl skladatelův vnuk Wolfgang Wagner (1919-2010) na Bayreuthských slavnostech v roce 1967. Inscenaci v tomto duchu v české metropoli předloni obnovila skladatelova pravnučka Katharina Wagner, od roku 2008 – společně se svou nevlastní sestrou Evou Wagner-Pasquierovou – umělecká vedoucí a provozní ředitelka festivalu v Bayreuthu. Lohengrinem se začal Richard Wagner zabývat v Mariánských Lázních v roce 1845. Premiéru měla opera ve Výmaru za Lisztova řízení v roce 1850 a o šest let později už poprvé zazněla také v Praze – bylo to ve Stavovském divadle za řízení kapelníka Františka Škroupa. V Národním divadle byl Lohengrin poprvé uveden 12. ledna 1885.

Foto: Národní divadlo, Petr Veber