Opera Růžový kavalír se řadí mezi nejoblíbenější tituly Richarda Strausse. Z díla se ihned po premiéře v Královské opeře v Drážďanech stala klasika, k níž se operní domy vracejí s jistotou. Růžový kavalír přenese diváky do idealizovaného a mytologizovaného světa šlechtické Vídně poloviny osmnáctého století. Mezinárodními pěvci nabitou inscenaci si v přímém přenosu z Metropolitní opery budou diváci v kinech moci vychutnat v sobotu 15. dubna 2023. Do českých a slovenských kinosálů sérii MET: Live In HD distribuuje společnost Aerofilms.

„V inscenaci Roberta Carsena ožívá svět vysněné Vídně inspirované secesní vizualitou, přesto ale konstantně neurčité a časově vlastně neukotvené. Velkolepou scénu, kde se v obřích salonech potkávají protagonisté, navrhl Paul Steinberg, kostýmy Brigitte Reiffenstuel,“ seznamují s tvůrci pořadatelé. V hlavních úlohách vystoupí hned několik významných osobností současného operního nebe. Coby Maršálka se představí Lise Davidsen, typicky mozartovskou postavu Oktaviána ztvární Samantha Hankey, Sofii Erin Morley a v roli hrubého barona Ochse exceluje Günther Groissböck. Představení diriguje Simone Young. 

Růžový kavalír (přesnější název překladu by byl spíše Kavalír s růží) se nestal pouze klasikou, ale dodnes platí za jedno z prvních děl operní moderny. Opera jako žánr měla na začátku dvacátého století za sebou své grandiózní období a části veřejnosti, obzvláště té avantgardně smýšlející, byla přežitkem. Ostatně, s minulostí si pohrává i samotné von Hofmannstahlovo libreto, mimochodem psané přímo pro Strausse, a zobrazení Vídně v dobách císařovny Marie Terezie se dá číst dvěma způsoby. Část publika v něm vidí nostalgickou vzpomínku na lepší časy, ta druhá naopak ironický obraz doby. 

Ústředním motivem se stává smyšlený zvyk, kdy muž, chce-li se ucházet o dámu, musí jí napřed poslat stříbrnou růži. A kovový pach tu falešně překrývá růžový parfém. Hofmannsthal se Straussem tu pracují s typickými operními archetypy, které ale používají jazyk autorových současníků. A podobně se prolínají nejrůznější vrstvy i v hudbě samotné. Tím nejznámějším časovým prohřeškem je použití valčíku, který v roce 1740, kdy se má děj odehrávat, ještě neexistoval. Růžový kavalír se řadí do škatulky operní komedie, přesto dává její neurčitost a moderní hravost dostatek prostoru pro odlišná čtení, protože je dodnes aktuálním sociálním komentářem i filozofickou disputací.

Foto: MET / Aerofilms