Zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů se svým šéfdirigentem Robertem Kružíkem vystoupí ve čtvrtek 30. března od devatenácti hodin ve Velkém sále Kongresového centra Zlín. Na koncertě zaznějí kompozice tří výrazných představitelů ruské hudby, také předehra k opeře Carská nevěsta Nikolaje Rimského-Korsakova, Koncert pro violoncello a orchestr Dmitrije Kabalevského a Symfonie č. 9 Es dur Dmitrije Šostakoviče. Sólistou koncertu bude mladý rumunský violoncellista Andrei Ioniță, mimo jiné vítěz proslulé Mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského.

„Čtyřaktová Carská nevěsta Nikolaje Rimského-Korsakova je vášnivým a krvavým dramatem, odehrávajícím se za dob vlády cara Ivana Hrozného. Opera, líčící spletitý tragický milostný příběh, se dočkala svého vzniku v roce 1899 a od té doby je standardní součástí repertoáru mnoha ruských operních domů,“ uvádí dramaturgie FBM.

Dmitrij Kabalevskij je autorem dvou koncertů pro violoncello a orchestr. Ten první vznikl v roce 1949 a již téhož roku poprvé zazněl v podání slavného violoncellisty Svjatoslava Knuševického, jemuž autor svůj koncert věnoval. V rámci zlínského provedení se publiku představí mladý rumunský violoncellista Andrei Ioniță, mimo jiné vítěz proslulé Mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského.

„Je jaro roku 1945, sovětská armáda osvobozuje část Evropy a Dmitrij Šostakovič prohlašuje do tisku, že pracuje na nové, v pořadí již deváté symfonii, která bude oslavou sovětského vítězství. Jeho předešlé symfonie, zejména Sedmá a Osmá, se vyznačovaly obrovskou monumentalitou, a leckdo proto očekával, že konečné vyznění Deváté se ponese v ještě velkolepějším duchu. To, co Šostakovič v srpnu 1945 dokončil, však bylo pro všechny překvapením a pro mnohé doslova zklamáním. Namísto opulentního opusu opěvujícího hrdinství Rudé armády vzniklo na Šostakovičovy poměry útlé dílo, ba navíc plné cynického humoru,“ vykresluje FBM.

Není pak s podivem, že angažovaná sovětská kritika symfonii naprosto ztrhala a odsoudila ji pro její domnělou ideologickou slabost. To ovšem Šostakovič předpokládal, neboť již krátce po vzniku Deváté pronesl, že „muzikanti ji budou rádi hrát a kritika ji ráda odstřelí“. Navzdory nelichotivé stranické kritice se však Devátá, jež je pro svou stručnost, formální jasnost a spíše komornější charakter někdy označována za Šostakovičovou nejklasičtější symfonii, úspěchu u publika dočkala.

Foto: Nikolaj Lund, Fb Filharmonie Bohuslava Martinů