Opera Národního divadla moravskoslezského uvede ve čtvrtek 9. a v pátek 10. února premiéry dvou raně barokních oper. Tanec nevděčnic Claudia Monteverdiho a Dido a Aeneas Henryho Purcella. Inscenaci pro uvedení v jednom večeru zkouší ředitel NDM a režisér Jiří Nekvasil jak s profesionály operního souboru, tak v rámci Operní akademie Ostrava i s talentovanými studenty zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity. První premiérový termín je určen profesionálním pěvcům, druhý bude premiérou studentskou. Unikátní jsou akce nejen obsazením, ale také prostory, v nichž proběhnou. Monteverdiho opera zazní v Divadle „12“ a Purcellova bude vůbec první divadelní produkcí, uvedenou ve slavnostním sále Divadla Jiřího Myrona. Obě díla uvede NDM vůbec poprvé.

Opera Claudia Monteverdiho Il ballo delle ingrate (Tanec nevděčnic) měla premiéru při příležitosti svatby vévody z Mantovy v roce 1608. Byla jedním z prvních operních děl vůbec, přičemž žánru bylo tehdy teprve deset let. Počátky opery má na svědomí skupina florentských intelektuálů, která se snažila rekonstruovat antické drama a vyšla jim z toho v roce 1598 zpěvohra, tedy opera. Popularita rostla raketově především v době baroka a opera ovládla celou Evropu. Druhé připravované dílo Dido and Aeneas (Dido a Eneas) Henryho Purcella mělo premiéru v roce 1688 a přestože jde o zřejmě první dochovanou anglickou operu, je považována za vrcholný kus. Původně vznikla pro dívčí lyceum v londýnské čtvrti Chelsea, dnes ji velmi často a s úspěchem uvádějí operní domy po celém světě.

Obě díla jsou napsána na libreta podle příběhů antické mytologie. „V Monteverdiho opusu se s bohyní Venuší a jejím synem Amorem vydáme na samou hranici podsvětí, do říše boha Plutona. Ten na prosby Amora a Venuše na chvíli dovolí, vyjít před zraky diváků nevděčnicím, které v podsvětí trpí za to, že se za svého života vysmívaly nápadníkům a odmítaly lásku,“ uvádí NDM s tím, že v Purcellově opeře pak budou návštěvníci účastni jímavého příběhu tragické lásky královny Didony a trojského vojevůdce Aenea, jejichž krátké štěstí zničí nenávistné zlé síly.

„V repertoáru naší opery jsou barokní díla zatím výjimečnými hosty. V jednom večeru nyní divákům představíme vůbec poprvé v našem divadle dvě opery, které patří k tomu nejlepšímu, co barokní skladatelé vytvořili! Začneme v Divadle „12“ Monteverdiho dílem a po přestávce pak poprvé přeneseme představení do slavnostního sálu v patře Divadla Jiřího Myrona, kde se díky originálnímu uspořádání hlediště ocitnou diváci doslova uprostřed nádherné hudby,“ přiblížil Jiří Nekvasil. V obou operách se zároveň představí komorní sbor starších dívek a chlapců z Operního studia NDM, které u nás působí již devětadvacet let pod vedením Lenky Živocké. V Tanci nevděčnic spoluúčinkují členky baletního souboru NDM.

„Diváky zveme už 45 minut před začátkem první opery do kavárny Národní dům na dramaturgický úvod. Umocní to zážitek a umožní si jej vychutnat opravdu naplno. Opery uvádíme v italském a anglickém originále, děj v češtině bude součástí tištěného programu k inscenaci,“ doplnil režisér.

V Divadle „12“ a ve slavnostním sále zazní hudba v podání komorního orchestru s moderními nástroji, smyčce doplní cembalo a podmanivý zvuk barokní loutny zvané teorba. Členy orchestru jsou kromě profesionálů také studenti FU OU.

Hudebního nastudování se ujal Jiří Habart, absolvent Janáčkovy akademie múzických umění a dnes dirigent operního orchestru NDM. Původně se věnoval hře na housle, později vystudoval dirigování a už během studií si přibral i hru na barokní housle. Nastudovat barokní operu je dnes podle něho dirigentský oříšek. „Barokní partitury neobsahují nic kromě not, není tam prakticky nic o dynamice, artikulaci, nejsou tam pokyny, jak tu hudbu hrát. Je tu disproporce mezi výsledným, pompézním a energickým zněním a tím, jak málo je v notách napsáno,“ řekl Jiří Habart a dodal: „Já sám jsem například pro operu Dido a Aeneas musel zkomponovat jednu mezihru v místě, kde skladatel uvedl pouze pokyn k improvizaci „kytara sólo“, ale noty nikde! Monteverdi pak například neuvádí, jak rychle máme hrát, vše se tedy řídí podle citu a principu zrychlování či zpomalování podle významu textu.“

Scénu pro obě díla vytvořil David Bazika, kostýmy jsou dílem Hany Knotkové, choreografie se ujal Lukas Zuschlag.

Operní akademie Ostrava má za sebou už tři realiazce: Po Čtyřnotové opeře Toma Johnsona (2019) nastudovali profesionálové se studenty na začátku roku 2020 Školu žárlivých Antonia Salieriho a po covidové pauze měla v minulém roce premiéru komorní rodinná opera Maurice Ravela Dítě a kouzla, která je stále na repertoáru. Někteří studentští účinkující přitom už dnes působí v profesionálních operních i muzikálových souborech nejen v Ostravě.

Malé Divadlo „12“ pro šedesát diváků a také slavnostní sál v patře Divadla Jiřího Myrona vznikly rekonstrukcí komplexu divadla před čtyřmi lety. NDM sálu využívá pro společenská setkání, dosud se v něm konaly také koncerty nebo prostor sloužil pro natáčení speciálních projektů. Nyní ožívá také divadelní produkcí! Sál nese v každé sezóně jméno některé z výrazných osobností z historie Národního divadla moravskoslezského. V této je pojmenován po „první dámě ostravské činohry dvacátého století“ Táně Hodanové. Výstava k její poctě byla zahájena 2. února a k vidění bude v sále do konce této sezóny.

Foto: Martin Popelář