Na scéně Národního divadla v pátek 20. a v neděli 22. ledna zaznějí mimořádná vokálně-symfonická díla dvou významných představitelů ruské hudby dvacátého století. Společným jmenovatelem programu je fakt, že jde o autory, kteří našli osobní i tvůrčí svobodu a zadostiučinění až v emigraci. Orchestr, Sbor Národního divadla a sólisty hudebně povede americký dirigent John Fiore, který s Národním divadlem spolupracuje poněkolikáté. Návštěvníci se mohou těšit na Rachmaninovovu chorální symfonii Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr a operu – oratorium Oedipus rex z pera Igora Stravinského. Po skončení nedělního představení bude na programu autogramiáda protagonistů večera.

Iniciátorem projektu je hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra, který s Johnem Fiorem již mnohokrát spolupracoval. „Jsem velmi rád, že se k nám po delším čase vrací tento skvělý dirigent. Koneckonců i mé umělecké začátky byly silně ovlivněny jeho působením v Národním divadle,“ svěřil se Robert Jindra s tím, že Fioreho entuziasmus, profesionalita a pozitivní energie mu pomohly posunout se v uměleckém vývoji. Pro soubor ND přináší práce s ním nejen radost, ale i zvyšování umělecké úrovně. „Dramaturgie dvou výjimečných koncertů je vystavěna na dvou velkolepých dílech, která pro náš soubor budou velkou výzvou i ozdravným vybočením z běžného divadelního provozu. Považuji totiž za velmi přínosné, kromě udržování a budování divadelního repertoáru, abychom ´vytáhli´ složky našeho souboru na ´koncertní´ pódium. Program, který jsme pro tuto příležitost zvolili, je právě na pomyslném rozhraní divadelního a vokálně symfonického repertoáru,“ dodal Jindra.

Rachmaninovova chorální symfonie z roku 1913 Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr je inspirovaná stejnojmennou slavnou básní amerického romantického básníka Edgara Allana Poea, přičemž současně je v hudební stylizaci zvonění zřetelně slyšet vliv domácí ruské tradice. Zvony představují čtyři různé obrazy života, jejichž atmosféra je určena pokaždé právě jinou podobou zvonění. 

„Zvony jsou vysoce romantickým, emotivním dílem s obrovským orchestrem,“ říká americký dirigent John Fiore, který se do Národního divadla vrací po sérii dřívějších produkcí. „Myslím si, že je to jedno z Rachmaninovových největších děl. I on sám ho řadil mezi svá oblíbená.“ Sopránového sóla se ujme Alžběta Poláčková, tenorového Richard Samek a barytonového Jiří Brückler. Sbor Národního divadla připravil Lukáš Kozubík.

Oedipus rex neboli Král Oidipus je „opera – oratorium“ vytvořená na téma klasické Sofoklovy tragédie a je jednou z nejznámějších Stravinského skladeb. Poprvé byla uvedena koncertně v Paříži v roce 1927. Libreto Oedipa rexe napsal dramatik a básník Jean Cocteau, který spolu se Stravinským patřil k předním představitelům pařížského kulturního života. Klasicizující stylizace a oratorní sošnost je podpořen tím, že zpěvní text musí při provedení tohoto díla znít vždy v originální latině, tak jak je tomu ve starých oratoriích nebo mších. Mluvené pasáže Vypravěče jsou psány francouzsky a mohou být překládány do jiných národních jazyků. „Stravinského oratorium je dílo chladnější a rozumovější, plné odkazů na klasické styly,“ porovnává obě skladby John Fiore a pokračuje: „To ale neznamená, že není emotivní, protože v rámci dvojznačnosti Stravinského neoklasicistního stylu je to dílo ohromující svou silou.“

Roli Vypravěče ztvární Dagmar Pecková, v titulní roli se představí německý tenorista Michael Gniffke, Jokastou bude ruská mezzosopranistka Alisa Kolosova, která vystupuje na předních světových operních scénách v Curychu, Glyndebourne, Mnichově, Paříži, Miláně a mnohých dalších. V dalších rolích se představí Martin Bárta jako Kréon, Jozef Benci jako Tiresias, Josef Moravec jako Pastýř a František Zahradníček jako Posel. Sbor Národního divadla připravil Pavel Vaněk. 

„Náš koncert chce být poctou a přáním zejména těm, kteří chtějí tvořit svobodně a v souladu se svým svědomím i dnes,“ říká Ondřej Hučín, šéfdramaturg Opery Národního divadla a Státní opery. „Přáli bychom si, aby ve světě dosáhli podobného uznání a aby se jejich vlast jednou stala místem, odkud nebude třeba odcházet za svobodou do světa. Uvedením těchto děl si také názorně připomeneme, že ruská hudební tradice a kultura vždy přirozeně souvisela s hudbou a kulturou západní,“ dodal.

Foto: archivy Johna Fioreho a Michaela Gniffkeho, Ilona Sochorová