V programu středoevropské a francouzské hudby se jako host Symfonického orchestru Českého rozhlasu představí šéfdirigent Hamburských symfoniků Sylvain Cambreling. Ve Dvořákově síni Rudolfina dne 16. ledna od 19:30 hodin zaznějí předehra Žárlivost od Leoše Janáčka, Bartókův Druhý houslový concert s finskou houslistkou Elinou Vähälä a L’Ascension (Nanebevstoupení) od Oliviera Messiaena. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava, záznam nabídne ČRo D-dur ve středu 18. ledna od 20 hodin.

Předehra Žárlivost z poloviny devadesátých let devatenáctého století zaznívá zřídkakdy. Navíc je prvním Janáčkovým orchestrálním dílem s mimohudebním programem. Známý podtitul Žárlivost autor připsal později. Původní název „Úvod k Její pastorkyni“ však naznačuje, že tuto hudbu zamýšlel jako předehru k opeře podle činohry Gabriely Preissové. Nakonec se ale takto neuplatnila. Jako samostatné orchestrální dílo byla v premiéře provedena roku 1906 Českou filharmonií.

„Koncert pro housle a orchestr č. 2 složil Béla Bartók krátce před vypuknutím druhé světové války v rodném Maďarsku, pln obav ze sílí­cího fašismu, před kterým nakonec uprchl do Spojených států. Premiéra se konala v roce 1939 v Amsterdamu v podání orchestru Concertgebouw. Sólistou byl Bartókův přítel Zol­tán Székely. My si virtuózní sólový part vychutnáme v podání vynikající Eliny Vähälä z Finska,“ uvádí SOČR.

Tři desetiletí, která nás dělí od úmrtí Oliviera Messiaena, definitivně potvrzují, že jako autor jedinečně koncipované a stejně jedinečně znějící hudby náleží svým novátorstvím k poválečné avantgardě. Ovlivnil ji, současně ji ovšem přesáhl. Námětem pro Nanebevstoupení z poloviny třicátých let jsou texty z Janova evangelia. Směřují od Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání až k jeho odchodu k nebeskému Otci, kde získává „veškerou moc na nebi i na zemi“. Skladba končí tiše, ovšem slavnostně.

Elina Vähälä se narodila se ve Spojených státech a vyrůstala ve Finsku. Ve dvanácti debutovala se Symfonickým orchestrem v Lahti a dirigent Vänskä si ji později do orchestru vybral jako „Young Master Soloist“. Od té doby se její mezinárodní kariéra pozoruhodně rozvíjí a Elina si získává srdce publika i hudebníků jako „ladná, elegantní a talentovaná hudebnice, jejíž vynikající technika se pojí s nebývalou oduševnělostí, citlivostí a představivostí“ (Chicago Tribune). Elina Vähälä pravidelně vystupuje se všemi významnými finskými orchestry a bývá hostem špičkových těles po celém světě. Hojně spolupracuje s předními dirigenty, jako jsou Leonard Slatkin, Carlos Kalmar, Jukka-Pekka Saraste, Okko Kamu, Jakub Hrůša, Daniela Musca, Thierry Fischer, Sakari Oramo, Santtu-Matias Rouvali, Leif Segerstam, Josep Caballé-Domenech, Alexander Liebreich a Michał Nesterowicz.

Ve světové premiéře uvedla Elina Vähälä Komorní koncert Aulise Sallinena, Dvojkoncert Curtise Curtis-Smitha, Koncert Jaaka Kuusista a Koncert č. 2 Kaleviho Aha. Všechna tato díla byla složena přímo pro ni, stejně jako Koncert od Jana Sandströma. Jako první v severských zemích zahrála Vähälä také Coriglianův koncert Červené housle, přičemž dodnes je pro tuto skladbu nejvyhledávanější sólistkou. Jak se sluší na její finské kořeny, je jednou z nemnohých umělců, kteří hrají Sibeliův koncert v jeho rané verzi. Ve dvou nedávných studiových nahrávkách je jasně patrná její záliba v hudbě dvacátého a jednadvacátého století. Jedná se o desku věnovanou tvorbě skladatele Aho a o projekt s Polským národním rozhlasovým symfonickým orchestrem, kde se s dirigentem Alexandrem Liebreichem věnovali dílu Karola Szymanowského.

Její oddanost umění se významně projevuje také v touze předávat své zkušenosti hudebníkům na prahu kariéry. Roku 2009 založila Elina Vähälä Violin Academy, která je financována Finskou kulturní nadací a nabízí vynikající vzdělání pro vysoce talentované mladé finské houslisty. Dříve působila jako profesorka na Hochschule für Musik v Karlsruhe a od září 2019 je profesorkou na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Elina Vähälä hraje na housle Giovanniho Battisty Guadagniniho vyrobené roku 1780.

V osobnosti Sylvaina Cambrelinga francouzského původu potkáváme hudebníka s úžasnými nápady, jehož projev nás svou barvitostí a dramatičností nutí k pozornosti i zamyšlení. Cambrelingův přístup má pevné základy v důkladných znalostech muzikologie. Během svého působení jako šéfdirigent Symfonického orchestru Baden-Baden a Freiburg SWR i jako hlavní hostující dirigent orchestru Klangforum Wien dokázal, že má talent pro nápaditě sestavené programy, a přesvědčil o svých mistrných dovednostech v současné hudbě. Jeho specialitou je řazení kontrastních, ale přitom souvisejících děl či skladatelů hned za sebou, např. Haydna a Messiaena. V jednom ze svých nejsmělejších projektů uvedl v několika po sobě následujících večerech Messiaenova tři nejdelší díla – Turangalîla, Éclairs sur l’au-delà a La transfiguration de notre seigneur Jésus-Christ.

Na počátku sezóny 2018/2019 se stal novým šéfdirigentem Hamburských filharmoniků. V období 2010 až 2019 byl činný jako šéfdirigent tokijského Symfonického orchestru Yomiuri Nippon. V letech 2012 až 2018 zastával pozici generálního hudebního ředitele Státní opery Stuttgart. Než se v roce 1993 stal hudebním ředitelem Frankfurtské opery, pracoval deset let jako hudební ředitel v Opeře La Monnaie. Rovněž má za sebou cenné dirigentské zkušenosti z Pařížské národní opery. Vystupoval s mnoha orchestry, například s Vídeňskými a Berlínskými filharmoniky, s Orchestrem Tonhalle, s rozhlasovými orchestry z Frankfurtu, Hamburku, Berlína, Hannoveru, Kolína nad Rýnem, Kodaně, Stockholmu a Londýna, jakož i s Londýnskou filharmonií, dále se Symfonickým orchestrem BBC, Německým symfonickým orchestrem Berlín, Mnichovskými filharmoniky, Pařížským orchestrem a orchestrem Filharmonie Oslo. V Severní Americe dirigoval Clevelandský orchestr, Losangeleskou filharmonii, Sanfranciský symfonický orchestr a Montrealský symfonický orchestr.

Roku 2009 obdržel Sylvain Cambreling cenu Echo Klassik v kategorii Dirigent roku a také výroční cenu spolku Preis der Deutschen Schallplattenkritik za nejlepší CD s orchestrální hudbou. V roce 2010 byl vyznamenán cenou MIDEM Classical Music Award v kategorii současné hudby za nahrávku Messiaena se Symfonickým orchestrem Baden-Baden a Freiburg SWR. Roku 2007 mu udělil řád Čestné legie hodnost rytíře a roku 2012 byl oceněn Záslužným řádem Spolkové republiky Německo.

Foto: Elina Simonen, Marco Borggreve, Petra Vosičková