Liberecké Divadlo F. X. Šaldy připravuje mistrovské dílo francouzské opery a jeho premiérou otevře novou sezónu. Dialogy karmelitek skladatele Francise Poulenca se řadí k nejsilnějším operním dílům dvacátého století. U nás byl titul zatím uveden pouze dvakrát, a to v češtině. Operní soubor DFXŠ operu nastudoval a uvede ve francouzském originále v premiérách v pátek 23. a v neděli 25. září. V hlavních rolích se objeví Lívia Obručník Vénosová, Roman Janál, Sergej Kostov, Jitka Zerhauová, Věra Poláchová či Iveta Jiříková, Veronika Kaiserová, Petra Vondrová, Miroslava Časarová a další. Hudebně dílo nastudoval Ondrej Olos a režie se ujala Linda Hejlová Keprtová.

„Poulencova hudba je velmi srozumitelná, plná barev a delikátní instrumentace. V opeře Dialogy karmelitek stojí hudba plně v rovnováze se zpívaným slovem,“ říká dirigent Ondrej Olos, který je podepsán pod hudebním nastudováním. „Čistý duchovní život řádových sester je mnohokrát vyjádřený klidnou hudbou, které kontrastuje drsný až barbarský zvuk instrumentace, která jako by komentovala a vyobrazovala sekulární svět a jeho vrcholné politické představitele, kteří v tomto příběhu vystaví životy řeholnic existenčnímu zániku,“ dodává dirigent s tím, že lidé v liberecké opeře jsou ryzí a plně oddaní svému povolání. Mají vášeň a chuť pracovat a zároveň si umějí vychutnat momenty, pro jejichž dosažení musejí umělci obětovat mnoho času, příprav a soustředěnosti.

Režisérka Linda Hejlová Keprtová využívá širokého spektra výrazových prostředků, aby celkové vyznění bylo divákovi přístupné a srozumitelné, a akcentuje lidskou nepoučitelnost z historie. „Je skvělé, že se Dialogy karmelitek objeví na repertoáru liberecké opery, protože se jedná o zcela mimořádné umělecké dílo, sugestivně propojující skutečný příběh s překrásnou hudbou. Příběh o nezdolné odvaze a vnitřní svobodě rezonuje v každé době, protože v každé době se s těmito fenomény potkáváme,“ říká režisérka.

Scéna výtvarníka Michala Syrového je velmi skromná. Zbytečně na sebe nestrhává pozornost, a tím dává divákovi prostor, aby se plně soustředil na děj, což je v tomto díle více než žádoucí. Zajímavým prvkem jsou moderní pohyblivé panely a tabule, na které se během představení píše. V zajímavém kontrastu ke scéně pak stojí kostýmy výtvarníka Tomáše Kypty, které naopak zapadají do období Velké francouzské revoluce, ve které se děj opery odehrává.

„V liberecké inscenaci opery Dialogy karmelitek se na scéně objeví také postavy, které si režisérka Linda Hejlová Keprtová do příběhu vymyslela a zakomponovala,“ uvádí DFXŠ. Kromě postav sluhů jsou to takzvané panenky, které ztvárňují členky dětského pěveckého sboru Severáček pod vedením Silvie Langrové.

Přestože byl Francis Poulenc vychován v silně katolické rodině, v průběhu dospívání se od víry odklonil a žil bohémským životem. Komponoval hudbu veselou, ironickou až neuctivou a hlásal novou éru vtipu a spontánnosti. Stal se jedním z hlavních představitelů francouzské hudby minulého století, především jako člen Pařížské šestky. Během jeho vrcholného období ale došlo ke změně. Dekadentní témata byla vystřídána vážnější, duchovní tematikou. „V roce 1936 při automobilové nehodě tragicky zemřel jeho blízký přítel a Poulenc byl zdrcen představou pomíjivého života a zranitelnosti lidského těla. V roce 1949 ho smrt dalšího přítele znovu donutila k přemýšlení o smyslu života a smrti. V tomto rozpoložení pak v letech 1953–1956 zkomponoval Dialogy karmelitek a několikrát prožil nervové zhroucení, údajně proto, že se tak hluboce vcítil do strádání jeptišek,“ vysvětluje dramaturgie.

Opera je založena na skutečném příběhu mučednic z Compiègne, komunity šestnácti karmelitánských jeptišek, které byly během vlády teroru Francouzské revoluce sťaty gilotinou. Titul je považován za jedno z nejvýraznějších operních děl dvacátého století nejen díky mistrovskému hudebnímu pojetí, ale především pro svůj hluboký duchovní rozměr. Nadčasový příběh řádových sester, jejich strach, ale i odhodlání a síla bojovat, odmítnutí vzdát se své víry, postavení se společnosti – to vše lze považovat za stále aktuální. Dílo nabízí vhled do lidské duše, ale také do společnosti, která se i po tolika letech ukazuje téměř neměnná. Děj přináší mnoho silných obrazů, ale závěrečná scéna, kdy sestry kráčejí vstříc gilotině, zatímco zpívají Salve Regina, a postupně jsou jim sťaty hlavy, je jednou z nejsilnějších scén v dějinách opery a vede k velmi dojemnému, katarznímu divadelnímu prožitku.

Víc o celé sezóně liberecké opery se dočtete v našem nedávném VýhleduPlus.

Foto: Daniel Dančevský