„Je autorkou opery Legenda o Kateřině z Redernu, která měla premiéru v libereckém Divadle F. X. Šaldy v roce 2014.“

„Jde o rané křesťanství. A to jsme my. Evropa.“

„Přála by si, aby opera Quo vadis vyzněla jako apel – a zároveň aby přinesla naději, že nejsme ztraceni.“

Soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla uvede v sobotu ve světové premiéře operu Quo vadis české skladatelky Sylvie Bodorové. Libreto vytvořila autorka spolu s režisérem Martinem Otavou na motivy stejnojmenného románu polského romantického spisovatele Henryka Sienkiewicze z roku 1895 a také podle děl antických autorů Tacita, Suetonia a Petronia. Dirigenty projektu jsou Jiří Petrdlík a Jiří Štrunc, autorem scény Daniel Dvořák. V hlavních rolích se objeví Philippe Castagner a Ivana Veberová.

Sienkiewiczův román, několikrát zfilmovaný, je situován do antického Říma za vlády císaře Nerona. Popisuje zrod křesťanství a pronásledování prvních křesťanů císařem. Mezi pěvci, kteří současnou novinku nastudovali, jsou i Jana Foff Tetourová, Jana Piorecká, Michal Bragagnolo, Tomáš Kořínek, Vanda Šípová, Eva Hartová a mnozí další.

Sylvie Bodorová je autorkou mnoha symfonických, vokálních i komorních skladeb, dvou rozsáhlých oratorií na biblické náměty – Juda Maccabeus a Mojžíš a také doposud jediné opery Legenda o Kateřině z Redernu, která měla premiéru v libereckém Divadle F. X. Šaldy v roce 2014. I tehdy byl poblíž Martin Otava, který jako ředitel objednal pro své divadlo operu na regionální téma. Kateřina z Redernu, česká šlechtična z přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, která ovdověla, ale přesto dokázala smazat dluhy a pro svého syna dokonce majetek rozmnožit, je na Liberecku známá. Opera byla hudebně zakotvena v renesanci a u publika uspěla.

„V případě románu Quo vadis jde o rané křesťanství. A to jsme my. Evropa. Řekla bych, že víc než kdy jindy si začínáme uvědomovat, že tady máme svou kotvu. A že bychom asi měli o ni nějak pečovat,“ říká Sylvie Bodorová k obsahu opery. Nechtěla se podle svých slov od tématu křesťanství úplně vzdálit, nechtěla ani zúžit děj na náboženské téma. „To, že se nedokážeme z historie poučit, že si nevšimneme, kam něco, co začne, povede… je důvodem, že končím textem ´Miserere nostr“. Odpusť nám, že jsme chybující lidé…,“ přibližuje dílo. Přála by si, aby vyznělo jako apel – a zároveň aby přineslo i naději, že nejsme ztraceni. Rozhovor se skladatelkou čtěte pod titulkem Historická témata miluju. 

Téma románu se v opeře promítá do úvah nad hodnotami, na kterých stojí naše evropská civilizace. „Můj dlouhodobý cíl je prostřednictvím historických událostí otevírat témata, která jsou živá, která v jiné podobě prožíváme i dnes,“ říká Sylvie Bodorová v jiném rozhovoru. Následující představení opery Quo vadis je stanoveno na 18. června. Na příští sezónu, do května 2023, je pak zatím naplánováno šest dalších provedení. 

Opera napsaná přímo pro plzeňský operní soubor zavede diváky do antického Říma v letech 60–68, do doby vlády císaře Nerona. „Osou příběhu je střet mezi bezohlednou vládou a světem humanismu, čisté lásky a idealismu. Základní kostra dějového příběhu podle Sienkiewicze je sice zachována, ale pro lepší scénické uchopení jsme ji podepřeli řadou historických reálií. Inspirovali jsme se díly římských autorů Suetonia, Tacita a Petronia,“ uvedla Sylvie Bodorová.

Inscenace je po dějové i vizuální stránce podle Otavy velmi atraktivní. „Technologie Nové scény nám umožňují rychlé proměny, využíváme zadní jeviště a pracujeme s hloubkou jeviště 28 metrů. Jeviště ještě opticky rozšiřují portály z černého plexiskla a strop z lesklého kovu, ve kterých se odráží dění na jevišti,“ prozradil. A dirigent Jiří Petrdlík popisuje dílo následovně: „Hudební stránka této opery je velmi pestrá – od částí, které připomínají starodávné chorály, až po zcela moderní kompoziční postupy. Partitura se vyznačuje exponovanou orchestrací, četnými sbory a klade velké nároky na sólisty jak po hudební, tak po herecké stránce.“

Dramaturgie plzeňského souboru se věnuje novým operám pravidelně. Například v roce 2017 uvedlo divadlo dílo Miroslava Kubičky Jakub Jan Ryba a o dva roky později pohádkové Broučky od Jana Jiráska.

Divadlo J. K. Tyla také každoročně pořádá Noc s operou. Po dvou zrušených ročnících se publikum může těšit na pátek 24. června, kdy operní soubor v Amfiteátru Lochotín zahraje Verdiho hudební drama Macbeth, temný příběh o středověkém vojevůdci, který se spojí s temnými silami, aby získal korunu. Inscenace je dílem režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře a dirigenta Jiřího Štrunce. V neděli pak na stejném místě uvede plzeňské divadlo v rámci Noci s operou muzikál Elisabeth. Režisérem jeho podoby pro open-air je Lumír Olšovský.

Foto: DJKT /  Martina Root, archiv S. Bodorové