Divadlo J. K. Tyla v Plzni zve na premiéru Bendových melodramů. Inscenaci, která se bude poprvé konat v pátek 6. května ve Velkém divadle od 19 hodin, uvádí pod jednotným názvem Benda 300.2.2. Ke tří stému výročí narození skladatele Jiřího Antonína Bendy tak DJKT uvede jeho Medeu a Pygmalion v poloscénickém provedení.

„Můžete být s umělci v blízkém kontaktu, neboť diváci budou usazeni na jevišti Velkého divadla, kde se také odehrají oba dramatické příběhy ztvárněné herci činohry s doprovodem komorního operního orchestru,“ uvádí divadlo.

V hudební režii Věry Šustíkové, pod vedením Jiřího Petrdlíka, v kostýmech Jitky Česákové vystoupí herci Jaromír Meduna, Apolena Veldová, Jan Maléř, Jana Kubátová a Šimon Vopat.

Medea je scénické duodrama v jednom dějství s pěti scénami, které Benda zpracoval na libreto Friedricha Wilhelma Gottera. Dílo bylo vytvořeno na zakázku Seylerovy divadelní společnosti pro Sophii Seylerovou a jeho premiéra se konala v Lipsku 1. května 1775. Jde o mimořádnou hereckou příležitost v postavě Medey, inspirované mytologickým příběhem řecké hrdinky, která svou zrazenou lásku promění v krutou nenávist. Benda zde vytvořil melodram vystavěný na zcela nových principech strukturálního prostoupení hudby a deklamace. Medea je považována za jedno z nejlepších Bendových děl a skladba měla významný dopad na ostatní skladatele konce 18. století popularizací vznikajícího žánru melodramu.

„Pygmalion je Bendův třetí melodram, monodrama v jednom aktu na libreto F. W. Gottera. Vznikl v roce 1779 za Bendova pobytu ve Vídni a měl premiéru 20. září 1779 v Gotě. Gotter založil svůj text na stejnojmenné hře J. J. Rousseaua z roku 1762 o sochaři, který se zamiluje do své sochy Galatey, jíž v závěru Venuše vdechne život, aby tak došel štěstí,“ přibližuje dramaturgie. Libreto s Rousseauovým návodem, jak tuto novou formu komponovat, bylo publikováno v roce 1771. Díky tomu byl Rousseauův Pygmalion hrán léta s hudbou mnoha jiných skladatelů po celé Evropě. Teprve Benda dokázal svými melodramy realizovat Rousseauovu myšlenku takovým způsobem, jak se to žádnému hudebníkovi před ním nepodařilo. I když se text s hudbou střídá, jeho hudební mezivěty vyjadřují obsah mluveného slova, základní dramatický charakter situace a její citové proměny. Benda tak vytvořil souvislý dramatický proud textu a hudby.

Foto: DJKT, Wikipedia