„Händel byl nejen geniálním skladatelem, ale také znalcem lidských duší.“

„Jiří Heřman skrze Händelovu hudbu i libreto objevil jiný příběh než negativní obraz kouzelnice zneužívající milence.“

„Václavu Luksovi se zdá, že Händel k čarodějkám choval jistou sympatii a pochopení.“

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno připravuje v režii Jiřího Heřmana inscenaci Händelovy Alciny, patřící na světových jevištích k jeho nejčastěji uváděným operním dílům. Premiéra, na které se podílejí dirigent Václav Luks se svým barokním orchestrem Collegium 1704, je ohlášena na 5. února. Před přenesením koprodukčního projektu do divadel ve Versailles a v Caen se v Brně uskuteční celkem pět představení.

Händelova opera Alcina z roku 1735 – podobně jako jeho další operní díla Rinaldo a Ariodante – čerpá námět z epické básně Orlando furioso od Ludovica Ariosta, líčící dobu válek Karla Velikého proti islámu. Složil ji pro svou první sezónu v londýnské Královské opeře Covent Garden. Děj plný kouzel mu poskytoval možnosti po využití nákladné jevištní techniky a tedy pro žádoucí a spektakulární scénické efekty. Dílo dosáhlo na svou dobu velký počet repríz, téměř dvou desítek. Pro znovuobjevení a docenění zapomenuté opery sehrála hlavní roli londýnská inscenace z roku 1957 se sopranistkou Joan Sutherlandovu v titulní roli.

V Brně se dílo hraje poprvé. Mocná kouzelnice Alcina a její ostrov s velkolepým vyčarovaným zámkem, kouzelný prsten, rytíři proměnění ve stromy a divou zvěř… – to je nefalšovaná barokní opera. Alcina láká milence do sítí své moci. Jedním z nich je i křesťanský rytíř Ruggiero, který podlehne jejím kouzlům a zapomene na svou snoubenku Bradamante. Ta se ho však nehodlá vzdát a v převleku se vydává Ruggiera zachránit.

„Händel byl nejen geniálním skladatelem, ale také znalcem lidských duší,“ přibližuje operu Václav Luks. Händel byl podle něj umělcem, který prožil život plný zvratů a kterému snad právě proto bylo téma lidí vězněných na kouzelném ostrově, téma záměny identity, klamu a kouzel ovlivňujících lidské osudy, tak blízké. „Úspěch barokní hudby v dnešní době je přesvědčivým důkazem, že lidská duše se od doby Monteverdiho nebo Händela zas až tak nezměnila a že to, co oslovovalo posluchače před dávnými staletími, dokáže promlouvat stejně i dnes,“ soudí dirigent.

Alcinu nyní nastudovali pěvci Pavla Vykopalová, Doubravka Součková, Justin Kim, Václava Krejčí Housková, Andrea Široká, Ondřej Koplík, Roman Hoza a Zdeněk Bačko, v dalším obsazení jsou to Mirella Hagen, Ray Chenez, Monika Jägerová, Eva Kývalová, Krystian Adam, Tomáš Král a Ladislav Mikeš.

Režisér Jiří Heřman podle svých slov skrze Händelovu hudbu i libreto objevil jiný příběh než negativní obraz kouzelnice zneužívající milence – je to osud osamělé ženy, která hledá dokonalý vztah, ale skončí zklamaná a opuštěná. „Samota a hledání rovnováhy ve vztahu dvou lidí se tak pro mě staly hlavním tématem,“ řekl. Původní představou bylo odehrát celou inscenaci ve scénografii vycházející z versailleského zámku. „Postupně jsme se ale dostali k prostoru, který v sobě nese ono téma osamělosti. Když jsem poslouchal Händelovu hudbu, tak se mi objevil obraz opuštěného domu na pobřeží a ženy, která je tam v hluboké samotě…,“ prozradil. Jednotlivé pokoje domu jsou tak v chystané inscenaci vyobrazením její fantazie. Vnitřek je také plný zrcadel – symbolu hledání sama sebe. Každá postava v nich vidí svou duši, své nedokonalosti i dokonalosti.

Händelova opera podle inscenátorů poutá pozornost výjimečnou melodickou invenci, skladatelovou schopností dramatického cítění a především hlubokým porozumění pro to, co se skrývá v hlubinách lidských duší. Václavu Luksovi se zdá, že Händel k čarodějkám choval jistou sympatii a pochopení. „Svěřuje jim nejkrásnější a nejhlubší hudbu, propůjčuje lidskou dimenzi, vykresluje je jako trpící oběti vlastních kouzel,“ řekl.

Inscenace vznikla v koprodukci Národního divadla Brno, Théâtre de Caen a Royal Opéra – Château de Versailles Spectacles. Reprízy brněnského nastudování jsou plánovány na 6., 12. 13. a 18. února.

Foto: Marek Olbrzymek