„Když hraje, pohrouží se do skladeb takovým způsobem, že se zdá skoro nepatřičné spojovat tento intimní obřad s veřejným vystoupením.“

„Někteří lidé ho vidí jako posledního představitele ruské školy dvacátého století.“

„Nehraje povrchně, nedělá show, ale nabízí pohled do nitra hudby, do duchovních významů.“

Návštěva koncertu Grigorije Sokolova vám vynahradí jakýkoli výlet. Způsob, jakým tvoří hudbu, bude totiž pro vaši mysl opravdovým dobrodružstvím, píší jedny nizozemské noviny o klavíristovi, kterého jedním dechem nazývají veleknězem jedinečnosti a rovnováhy. Osmašedesátiletý představitel ruské školy vystoupí v úterý v Rudolfinu na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. Není divu, že pořádající Pražské jaro hlásí, že koncert je už dlouho vyprodán.

Grigorij Sokolov nehraje s orchestry, nehraje komorní hudbu, nedává rozhovory, nemá rád nahrávání – a pokud, tak jen živé záznamy, bez střihů. Působí v dnešním světě, i v tom hudebním, jako podivín, zároveň se tím ale stává až uhrančivě zajímavým A takovým je i u klavíru. Hledá dokonalost – a když hraje, pohrouží se do skladeb takovým způsobem, že se zdá skoro nepatřičné spojovat tento intimní obřad s veřejným vystoupením. Ne kvůli tomu všemu, ale především kvůli výsledkům, kvůli znějící hudbě, kvůli způsobu a estetice hry, ho někteří lidé vidí jako posledního představitele ruské školy dvacátého století, jak ji reprezentoval Anton Rubinstein a jak se týká i Godowského, Rachmaninova, Richtera, Gilelse, Nejgauze a dalších.     

O Sokolovově interpretaci se hovoří jako o poetické a současně intenzivně mystické, o něm samotném jako o člověku nekompromisně zasvěceném jen a jen hudbě. Jeho koncerty prosluly šíří repertoáru od transkripcí vokálních děl staré hudby přes skladby pro klávesové nástroje od Byrda, Couperina, Rameaua, Frobergera a Bacha a přes Beethovena, Schuberta, Schumanna, Chopina a Brahmse až po autory dvacátého století – Prokofjeva, Ravela, Skrjabina, Rachmaninova, Schönberga a Stravinského. Je umělcem a vizionářem, žijící legendou. A také se podobně zajímá o mechaniku klavíru a je schopen hodin strávit nad její přípravou na koncert.  

Narodil se v Leningradě v roce 1950. V sedmi už studoval na Centrální speciální škole zřízené u leningradské konzervatoře. Debutoval v dvanácti letech. V šestnácti se definitivně prokázal jeho talent, když jako dosud nejmladší hudebník získal zlatou medaili v Čajkovského mezinárodní klavírní soutěži. Jmenovitě ho ocenil Emil Gilels, který tehdy předsedal soutěži.  

„Klavíru musíte rozumět, protože každý je jedinečnou osobností – a hrajete přece společně,“ traduje se pianistův výrok. Ostatně, protože šetří pedálem, musí klavír znát o to lépe, oč víc potřebuje dosahovat potřebných gradací a kontrastů především rukama. Kritici většinou zmiňují jeho mimořádnou schopnost artikulovat a odlišovat hlasy v polyfonii a tvořit nepřerušené melodické linky. Usiluje o pozornost publika, kultivuje ji. A to i tím, že i známé skladby podává novým a svěžím způsobem. Nehraje povrchně, nedělá show, ale nabízí pohled do nitra hudby, do duchovních významů.

Před třemi roky vyšlo u Deutsche Grammophon po podpisu nové smlouvy jako senzace jeho album natočené živě na Salcburském festivalu. Jde o dvojalbum se dvěma Mozartovými sonátami, s 24 Chopinovými preludii a s přídavky od Bacha, Chopina, Rameaua a Skrjabina. Další dvojité CD vyšlo rok poté; na něm je jeho interpretace Schubertových Čtyř impromptus a Tří klavírních kusů, natočených živě ve Varšavě v roce 2013, a Beethovenova Sonáta č. 29 “Hammerklavier”, opět živě, ze Salcburského festivalu také z roku 2013. Potom následovalo DVD se stejným repertoárem. Vzniklo v berlínském sále Philharmonie.

Pořadatelé z festivalu Pražské jaro připomínají recitál Grigorije Sokolova na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného před třemi roky. Tehdy hrál s přestávkou téměř tři hodiny.

Sokolov ročně odehraje kolem sedmdesáti koncertů a vždy se plně zaměřuje pouze na jeden program, který promýšlí do úplných detailů, včetně přídavků. Jakmile je připraven, nepřipustí už v dramaturgii žádný vnější zásah. Výsledkem takto pečlivých úvah je i program jeho zcela vyprodaného úterního recitálu v Rudolfinu. Nejprve uvede dialog raného a pozdního díla Ludwiga van Beethovena – Sonátu C dur a Jedenáct bagatel. V druhé polovině následují Čtyři impromptus Franze Schuberta.

Foto: Vico Chamla, Deutsche Grammophon – Mary Slepkova