„Trojici hlavních postav ztvárňují nejžádanější pěvci současnosti – sopranistka Opolais, tenorista Kaufmann a basbarytonista Terfel.“

„Scéna Schloßbergbühne Kasematten nad historickým centrem města byla dějištěm divadelního představení poprvé už v roce 1927.“

„Produkci plánovali pořadatelé v nejistotě z pandemické situace, nyní ji prezentují jako velkolepý návrat kulturního dění.“

Letní scéna na Zámeckém vrchu ve Štýrském Hradci je v příštích dnech dějištěm uvedení Pucciniho opery Tosca. Hvězdné obsazení s Kristine Opolais, Jonasem Kaufmannem a Brynem Terfelem velmi rychle vyprodalo vstupenky, pořadatelé z Grazer Spielstätten přidali třetí termín. Tosca se tak hraje 22., 24. a 25. srpna, bude ji také vysílat Rakouská televize ORF-III a ve městě je v letním kině Lesliehof v Joanneumsviertel připravena velkoplošná projekce.

Trojici hlavních postav ztvárňují nejžádanější pěvci současnosti, pohybující se mezi Metropolitní operou, Vídeňskou státní operou, Královskou operou Covent Garden a milánskou Scalou: lotyšská sopranistka Kristine Opolais, která nedáno zpívala v Mnichově Rusalku, mnichovský tenorista Jonas Kaufmann a velšský basbarytonista Bryn Terfel, který mimochodem v Kasematech na Zámeckém vrchu ve štýrské metropoli zazářil už jako Pizarro v Beethovenově opeře Fidelio. Představení připravil ve spektakulárních kulisách někdejších Kasemat dirigent Marcus Merkel, spoluúčinkují členové orchestru Grazer Philharmoniker a sboru Oper Graz, s nimi dětský sbor Grazer Singschul‘.

Produkci plánovali pořadatelé v nejistotě z pandemické situace, nyní ji prezentují jako velkolepý euforický návrat kulturního dění do města, respektive nad jeho střechy.

Scéna Schloßbergbühne Kasematten na výrazném vršku nad historickým centrem města byla dějištěm divadelního představení poprvé už v roce 1927. V roce 1937 byla přestavěna na skutečný divadelní prostor, ve kterém se pravidelně hraje od roku1949. Roku 1989 přibylo mobilní zastřešení pro případ nepříznivého počasí. Konají se tam koncerty vážné i jazzové hudby, hraje se tam divadlo a kabaret, prostor využívá festival Styriarte i Jazz-Sommer Graz… K dispozici je tisícovka míst k sezení a 1700 míst k stání, jeviště má plochu 100 m2.

Rokem římské a záhy i milánské premiéry opery Tosca byl rok 1900. Hru Victoriena Sardoua nesoucí název La Tosca upravili libretisté pro Pucciniho zhudebnění geniálně. Stručně, epicky, psychologicky věrně. Opera má spád, dobrý text, strhující děj a poskytuje publiku velké hudební i dramatické emoce. Je akční. Vypjatá. Dojme. Je dobře napsaná. Staví se navíc na stranu pokroku a svobody, a to natolik, že diváci dokonce se zadostiučiněním schválí hlavní hrdince vraždu všemocného zlovolného policejního šéfa…

Pěvkyně Floria Tosca, stejně jako malíř Mario Cavaradossi, zaplatí životem, dostali se totiž do zorného pole policejního tyrana. Je turbulentní červnový den roku 1800, do Říma, momentálně pod neapolsko-rakouskou nadvládou, přichází nejprve zpráva o Napoleonově prohře v bitvě u Marenga, zanedlouho pak opravená zpráva o Napoleonově vítězství. Scarpiovi, šéfovi tajné policie, nejde teď však o politiku: chce získat Tosku. Drama má rychlý průběh. Odpudivý všemocný muž je v jeho závěru mrtvý, do Říma brzy přijdou Francouzi, v té době symbolizující svobodu, ale malíř nežije, policie ještě drží moc a Tosca nenachází jiné východisko než sebevraždu.

Tosca nabízí věrohodný, reálný, realistický, naturalistický příběh. To, že Puccini přinesl do opery verismus, už mu dnes nikdo nevyčítá. Naopak. Jeho Tosca už dlouho nepohoršuje, nikdo dávno nepoužívá hanlivá slova jako slátanina nebo krvák. Skladatel slavil úspěch, který se nezmenšil a trvá dodnes, jde o celosvětově pátou nejhranější operu.

Foto: Fb Schloßbergbühne Kasematten, Maris Vagris, Wikipedia