Magdalena Kožená zpívá Oktaviána v Metropolitní opeře
„Kožená debutovala v Met v roli Cherubína v roce 2003.“
„Naposledy hostovala v Met na přelomu let 2010 a 2011 jako Mélisanda.“
„Simon Rattle zažíval tehdy svůj pozdní debut v Met.“
Magdalena Kožená se po osmi letech vrací do Metropolitní opery v New Yorku. Od pátku 13. prosince do 4. ledna ji tam čeká šest představení Straussova Růžového kavalíra. V inscenaci Roberta Carsena zpívá dlouhodobě nejúspěšnější česká pěvkyně současnosti roli mladičkého hraběte Oktaviána.
Všechna zmíněná představení diriguje manžel Magdaleny Kožené Sir Simon Rattle. Když hostovala na této scéně naposledy, bylo to v podobných termínech na přelomu let 2010 a 2011. Na programu byla Debussyho opera Pelléas a Mélisanda, v níž mezzosopranistka zpívala hlavní ženskou roli. Simon Rattle, v té době šéfdirigent Berlínských filharmoniků, zažíval tehdy svůj pozdní debut v Met.
Růžový kavalír Richarda Strausse, dílo uvedené poprvé v roce 1911 v Drážďanech, měl v režii Roberta Carsena premiéru v Metropolitní opeře v roce 2017. Byl již v tom roce i na programu přímých přenosů do kin. Existuje nahrávka na DVD, Maršálku zpívá Renée Fleming a Oktaviána Elīna Garanča. V současné sérii jsou na jevišti partnery Magdaleny Kožené sopranistka Camilla Nylund v roli Maršálky, basista Günther Groissböck v úloze barona Ochse a sopranistka Golda Schultz jako Sophie. Inscenace vznikla v koprodukci s londýnskou Královskou operou Covent Garden, italským Teatro Regio di Torino a argentinským Teatro Colón Buenos Aires.
Kožená debutovala v Metropolitní opeře v roli Cherubína v Mozartově Figarově svatbě v roce 2003. Od té doby tam pak zpívala ve třech desítkách představení: vedle Mélisandy také Varvaru v Janáčkově Kátě Kabanové, Zerlinu v Donu Giovannim, Dorabellu v Così fan tutte a Idamanteho v Mozartově Idomeneovi. Oktaviána ztvárnila v minulosti už v Berlíně.
O sezóně Metropolitní opery, v níž mimo jiné figuruje také jméno Adama Plachetky, jsme psali už zde.
Foto: Metropolitní opera
Petr Veber
Novinář, hudební kritik
Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...
Příspěvky od Petr Veber
- AudioPlus | David Mareček: Bohatství české hudby je v evropském kontextu výjimečné
- Klasika v souvislostech (65)
Skuteč. Město dvou skladatelů - Katalog Kyklopů aneb Barokní výlet do řecké mytologie
- Neklidný Evropan. Čtení o Viktoru Ullmannovi v češtině
- AudioPlus | Kateřina Kalistová: Názvem Prague Philharmonia vyjadřujeme, že jsme malý „symfoňák“