Rekonstrukce budovy Státní opery přijde zhruba na 1,3 miliardy korun. Ředitel pražského Národního divadla Jan Burian to řekl, když si staveniště prohlížel ministr kultury Lubomír Zaorálek. Termín předání stavby divadlu, naplánovaný na 15. prosince, nikdo nezpochybnil.

Veřejnosti se Státní opera po téměř tříleté generální rekonstrukci otevře v neděli 5. ledna 2020 operním galavečerem, který diváky provede nejslavnějšími kapitolami její historie. Datum není náhodné – uplyne přesně 132 let od zahájení provozu tehdejšího Nového německého divadla.

První premiérou mají být v opravené budově na podzim Wagnerovi Mistři pěvci norimberští, kteří byli na programu i při zahájení úvodní sezóny nové divadelní budovy v 19. století. Dalším z vrcholů sezony ve Státní opeře se pak má stát inscenace Szymanowského opery Král Roger.

Původně nižší rozpočet rekonstrukce navýšila podle Jana Buriana zejména změna technologie točny, jejíž lepší parametry však považuje ředitel za naprosto klíčovou věc. „Podaří se dostat do staré budovy technologie jedenadvacátého století. Bude to mít pozitivní vliv na všechny inscenace,“ řekl. Větší problémy, než se čekalo, se zřejmě ukázaly také se vzduchotechnikou. “I tak se u víceprací pohybujeme v mezích zákona, kolem třiceti procent. Konečná cena bude plus mínus miliarda a tři statisíc korun, včetně DPH,“ prohlásil.

Historická vyobrazení ukazují, že divadlo leželo v krásné zahradě, obklopeno širokými třídami, kde korzovali lidé. To se změnilo v sedmdesátých letech, kdy byla ze dvou stran postavena magistrála. Státní opera je podle mluvčího Národního divadla Tomáše Staňka asi jediným divadlem na světě, které leží na dálnici, nad metrem a u nádraží. Rekonstrukce řešila, aby dovnitř nepronikal hluk z okolí. V případě přilehlé provozní budovy se proto dokonce vyměnil celý její plášť a v citlivých místech, jako je nové nahrávací studio nebo sborový sál, je před dvojitá okna ještě předsazena další skleněná stěna. Divadlo je od okolního světa odizolováno.

V historické budově, opravované naposledy na přelomu 60. a 70. let 20. století, dožily nejen rozvody, ale i technologie. Divadlo plánuje životnost těch nynějších nových na čtyři desetiletí. Okolní hluk se nad už nebude zvyšovat, investoři doufají, že například určitě automobily budou hlučnost už jen snižovat, nikoli zvyšovat. Ale i tak je protihluková ochrana raději lehce předimenzovaná.

Divadlo Neues deutsches Theater, postavené nedaleko hlavního pražského nádraží, bylo v letech 1888 až 1938 divadelním centrem pražské komunity českých Němců a německy hovořících Židů. Budova je dílem vídeňské firmy architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Navrhli budovu v novorenesančním slohu, v Praze v té době uplatněném například Josefem Zítkem na Národním divadle, Josefem Schulzem na Národním muzeu a oba architekty na jejich společném díle – Rudolfinu.

Foto: Petr Veber