Oceněný film o Jiřím Bělohlávkovi od zítřka v kinech
Česká kina od zítřka nabídnou snímek Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ režiséra Romana Vávry a kameramana Miroslava Janka. Premiéru měl minulý týden v rámci mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha a hned zaznamenal úspěch, získal ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Dokument vytvořily v koprodukci Česká filharmonie a Česká televize.
„Dva roky jsme s kamerou sledovali Jiřího Bělohlávka při práci s Českou filharmonií, v intimním kontaktu s jeho nejbližšími přáteli, například malířem Jiřím Vovsem, kolegy Semjonem Byčkovem a Simonem Rattlem, bývalými studenty a posléze přáteli Jakubem Hrůšou či Tomášem Hanusem, ale především s jeho nejbližším spolupracovníkem, generálním ředitelem filharmonie Davidem Marečkem, který jej ‚vrátil‘ do Česka a do Rudolfina,“ říká režisér Roman Vávra a upřesňuje: „Co se záměru a filmového výrazu týče, nejde o klasický životopisný portrét, spíše o zachycení významné a bohužel i závěrečné etapy umělce při jeho práci a přemýšlení o ní a o životě, troufám si říci, na jeho vrcholu. Významnou složkou filmu je samozřejmě hudba, kterou Jiří Bělohlávek miloval a kterou svým mistrovstvím popularizoval po celém světě.“
Dokument zachycuje bývalého šéfdirigenta a uměleckého ředitele České filharmonie na pozadí zkoušek, koncertů, rozhovorů a úvah, ale i v dosud nezveřejněných archivních záběrech. Divákům přibližuje osudový vztah Jiřího Bělohlávka k České filharmonii a přináší svědectví o jeho celoživotní vášni a oddanosti hudbě i své profesi. Roman Vávra film natáčel po dva roky ve 120. a 121. sezoně České filharmonie. Pozornost věnoval mimo jiné koncertu k sedmdesátým narozeninám Jiřího Bělohlávka a také přípravě Dvořákovy Stabat Mater, která zároveň zazněla i při posledním loučení s legendárním dirigentem v Rudolfinu 18. června 2017 pod taktovkou Jakuba Hrůši. Sólové party tehdy přednesli Kateřina Kněžíková, Kateřina Jalovcová, Pavel Černoch a Jan Martiník, zpíval Pražský filharmnický sbor.
Dokument vyvolal silné vzpomínky a emoce nejen před týdnem ve velkém sále Nové scény Národního divadla, ale už před rokem při jeho předpremiéře, která se konala pro odbornou veřejnost v kině Lucerna. Víc zachycuje naše tehdejší ReflexePlus.
Foto: Archiv České filharmonie
Příspěvky od Veronika Veber Paroulková
- Adam Plachetka: Metropolitní? Opravdu jsem si našel „malé divadlo“ pro svoje debuty
- Klára Moldová: Janáček by nebyl Janáčkem, pokud bychom mu vzali správnou češtinu
- Lenka Šaldová: Festival Opera vracíme do lichých let
- Jana Boušková: Pódium je opravdu můj druhý domov
- Marek Kozák: Dobře temperovaný klavír bývá občas nazýván Starým zákonem v hudbě
Více z této rubriky
- Hudební divadlo na Vídeňce v nové sezóně. Zahájení s Petrem Popelkou a světová premiéra Miroslava Srnky
- Neotřelý náhled na Rok české hudby na koncertě v New Yorku
- Svátky hudby Václava Hudečka vyvrcholí s Cello Republic
- Světové války tématem komorního setkání s Opera Diversa
- Česká premiéra divadelní hry EGBDF Toma Stopparda v jeho rodišti