úterý, 30 duben 2019 08:09

Erben – Zuska - Brousek:
Premiéra Kytice Pražského komorního baletu

Autor:

„Dlouhá léta jsem měl sbírku na ‚seznamu‘ témat, která jsem chtěl zpracovat.“

„Ti, co Kytici četli, se budou velmi jasně orientovat a ti, co ji neznají, si velice jasně ‚přečtou‘ ony dva příběhy.“

„„Mám zkušenosti s hudbou pro tanečníky v muzikálu i činohře, vyložený ‚balet‘ ale přichází s Kyticí poprvé.“

 

Kytice-foto-The-Queens-Aleksandre-Katsapov-a-Mario-Baku

 

Erbenova sbírka balad byla pro choreografa Petra Zusku předlohou a inspirací k vytvoření autorské inscenace, která bude mít zítra od 19 hodin premiéru ve Stavovském divadle. Kytici budou tančit Pražský komorní balet a studenti Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia. Hudbu, kterou napsal hudebník, skladatel a herec Ondřej Brousek, zahraje Filharmonie Hradec Králové pod vedením Jana Kučery.

Ze třinácti balad pro své dílo Petr Zuska vybral deset a o svém vztahu k Erbenově sbírce říká: „Už jako malý kluk jsem měl moc rád Erbenovy pohádky a Kytice rozhodně patřila k prvním ‚thrillerům‘ dětství nejen mé generace. Dlouhá léta jsem měl sbírku na ‚seznamu‘ témat, která jsem chtěl zpracovat. Myslím si, že je tato látka také blízká určitému umělecko-dramaturgickému odkazu Pražského komorního baletu. Přestože nám nemálo z balad ve svém konci nabízí jen tratoliště krve a slz, pocit z díla jako celku je přece jen trochu jiný. Jakýsi odraz ode dna, kdy tušíme, že po noci přijde zase den, žal bude vystřídán radostí a že smrt a zánik jsou neodmyslitelným podhoubím pro život nový. A přeneseme-li se konkrétněji ke struktuře jednotlivých balad, nemůžeme rovněž nevnímat jistou archetypální trojici: Vina - Trest - Vykoupení. Mé nové taneční divadlo se opírá především o symboliku výše zmíněného.“

 

pz

 

Kytice ale není o doslovném převyprávění obsahu do divadelní formy. O vzniku a vývoji inscenace Zuska dodává: „Z oněch deseti použitých balad mají některé větší prostor a jiné se objeví jen jako esence, vlastně takový malý insert. Balady jsou k sobě složeny tak, aby vytvářely jednolitý větší příběh, jedna se přelévá do druhé, významově, dějově a symbolicky na sebe navazují. První jednání je tedy jako celek jedním velkým příběhem a osudem ženy, druhé pak muže. Přitom se oba příběhy strukturálně a symbolicky podobají sobě navzájem, jsou to dvě strany téže mince. V rámci toho jsem pochopitelně do původních balad trochu zasáhl. Někdy předvyprávím či dovyprávím to, co Erben nenapsal, jindy je to, co napsal, naznačeno jen symbolicky, zkratkou. To však neznamená, že z Erbena nezůstal kámen na kameni. Naopak – ti, co Kytici četli, se budou velmi jasně orientovat a ti, co ji neznají, si velice jasně ‚přečtou‘ ony dva příběhy.“

Ondřej Brousek ještě nikdy baletní hudbu v takovém rozsahu neskládal: „Mám zkušenosti s hudbou pro tanečníky v muzikálu i činohře, vyložený ‚balet‘ ale přichází s Kyticí poprvé. Byla to pro mě moc dobrá zkušenost a hlavně smysluplná práce s ochotnými a nadšenými lidmi.“

 

KYTICE-LETK

 

Scénu vytvořil Jan Dušek, kostýmy Pavel Knolle a světelný design Daniel Tesař. Básník a režisér Tomáš Vondrovic stojí za dramaturgií tohoto baletního díla.

Petr Zuska pro Pražský komorní balet v minulosti vytvořil celkem šest nových, originálních opusů. Kytice přichází v době, kdy soubor slaví pětapadesáté výročí svého vzniku (v roce 1964 bylo založeno Studio Balet Praha, na které tanečníci navázali). Choreograf proto představení symbolicky věnuje těm, kteří u začátků formace stáli, Pavlu Šmokovi a Luboši Ogounovi.

Druhá premiéra Kytice se odehraje ve středu 5. května od 18 hodin v Městském divadle v Mostě.

 

kytice-mensi-rozliseni

 

Foto: PKB

 

Josef Zedník

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál taky na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal) a nyní je s Českým rozhlasem spjat jako produktový specialista u jeho symfonického orchestru, kde se stará o náklady za notové materiály (koncerty, vysílání a natáčení). Má rád své nejbližší, pejska Endyho a přátele. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.