Hybatelé rezonance je název cyklu čtyř recitálů v Anežském klášteře v Praze využívajícího od roku 2018 mistrovské koncertní křídlo C. Bechstein D 282. Letošní ročník tam otevře v pondělí 2. října pianista Jan Bartoš, a to s programem z odkazu Leoše Janáčka a ze svého posledního CD obsahujícího skladby Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče. Jak říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, společné jsou hudbě obou autorů zastoupených na nahrávce zejména naléhavost a důvěryhodný patos. A oba komponovali svá klavírní díla v době, kdy zároveň vznikaly jejich zásadní orchestrální skladby.

Jan Bartoš chystá pro publikum recitálu v rámci projektu Hybatelé rezonance Janáčkovu Sonátu a jeho cyklus V mlhách, od Bedřicha Smetany cyklus Sny a od Miloslava Kabeláče Osm preludií. „U Smetany a Kabeláče vnímám obdobnou naléhavost. Silným tématem u obou je ´národovectví´. Silné je i obecné humanistické zaměření, které je občas až na hraně patosu, ale je to patos, který je pro mě důvěryhodný, ne kýčovitý. Oba komponovali svá klavírní díla v době, kdy psali zásadní orchestrální skladby. Smetana pracoval v době komponování Snů na symfonických básních Šárka a Z českých luhů a hájů, Kabeláč právě tvořil Mysterium času. Oba byli skvělí klavíristé, oba byli dirigenti, kteří významně přispívali ke kulturnímu životu v Praze... Vidím tedy významné paralely, které se staly i důvodem, proč jsem na CD tyto dva autory propojil,“ říká pianista v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

Osobně dává podle svých slov přednost výběru skladeb, za které se může stoprocentně postavit – momentálně si neumí představit, že hraje něco, o čem není přesvědčen, že je to mimořádné. Odpovídá tak na otázku, jestli je pro natáčení kompletů a jestli tedy třeba nechystá nahrát vše od Smetany. „Ne všechno od Smetany je stejně dobré. Mnoho děl nemusí být aktivně hráno či nahráváno, ani nemusí být v běžném koncertním provozu. Momentálně dávám přednost reprezentativním výběrům z děl jednotlivých autorů. Myslím, že jedním z úkolů interpreta je v případě rozsáhlého díla oddělovat zrna od plev,“ prohlašuje klavírista. Od Smetany považuje „za opravdu životné“ Sny, České tance, Vzpomínky na Čechy ve formě polek, Macbeth a čarodějnice, některé polky a etudy a několik jednotlivých částí z raných cyklů.

Na vrcholu tvůrčích sil ztratil Bedřich Smetana sluch. Poslední desetiletí života tak trávil kvůli zdravotním omezením v ústraní v rodině dcery v Jabkenicích. Právě tam jsou roku 1875 datovány jeho Sny, cyklus šesti charakteristických skladeb; první čtyři části jsou vzpomínkami na „zaniklé štěstí“, dvě další se dají vnímat jako přejný ohlas na husitské ideály, přesně v duchu tehdejšího vnímání národních dějin.

Symfonická tvorba Miloslava Kabeláče (1908–1979) vyvolává v poslední době novou pozornost, a to i v mezinárodním měřítku, mimo jiné díky uměleckým aktivitám dirigenta Jakuba Hrůši. Autor byl postižen zákazy za dvou totalitních režimů, nacistického i komunistického. Určitě i proto nevešla jeho hudba ve známost v míře odpovídající svému potenciálu… A tak nyní Jan Bartoš s plnou vahou vlastního uměleckého renomé nabízí Kabeláčova díla pro klavír. „Myslím, že mohu s jistotou říci, že Miloslav Kabeláč nepustil nic polovičatého. Jeho symfonie jsou vedle symfonií Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů v tomto žánru těmi nejzásadnějšími,“ komentuje druhého autora na svém letošním CD.

Osm preludií Miloslava Kabeláče je závažné reprezentativní dílo z poloviny padesátých let, zaujímající pozici na vrcholu jeho snah využívat racionální kompoziční postupy. Celým tónovým materiálem prostupují společné nezaměnitelné motivy, které dílo vnitřně propojují jak hudebně, tak v širším slova smyslu filozoficky. Skladatel se zároveň netajil tím, že se chtěl „vypořádat s klavírem jako s virtuózním nástrojem“. A tak jsou v osmi preludiích přítomny okamžiky, prověřující nejen muzikálnost, ale i techniku a fyzickou výdrž klavíristy.

Stejně jako Smetanovu a Kabeláčovu hudbu, natočil Jan Bartoš už dříve na CD také klavírní dílo Leoše Janáčka. Sonátu „Z ulice 1. 10. 1905“ po konfrontaci se skladbami Josefa Suka, Josefa Bohuslava Foerstera a Vítězslava Nováka autor v návalu sebekritiky sice později zničil, ale dochovaly se dvě části. I z nich je zřejmé, že jde o pozoruhodný příspěvek do repertoáru pianistů. Programní název odkazuje k politické události: při krvavém střetu české menšiny a policie při demonstraci za českou univerzitu byl před Besedním domem v převážně německojazyčném Brně smrtelně zraněn truhlářský dělník František Pavlík. Janáčka, na manifestaci přítomného, vedla tragédie k vášnivému hudebnímu protestu…

Klavíristé připravují pro cyklus Hybatelé rezonance program podle vlastního výběru, sestavený ovem exkluzivně pro tu příležitost. Druhý z podzimních koncertů má patřit 6. listopadu Jitce Čechové, která zahraje hudbu Vítězslava Nováka, Josefa Páleníčka, Leoše Janáčka, Jaroslava Ježka a Josefa Suka. První jarní koncert příštího roku bude v dubnu patřit jazzovému pianistovi Vítu Křišťanovi a cyklus pak uzavře 13. května Ivo Kahánek programem z děl autorů ovlivněných českou stopou.

Celý letošní rozhovor s Janem Bartošem čtěte ZDE

Foto: Antonín Kratochvíl, Vojtěch Havlík, Matěj Stránský