115

„Dostal k dispozici těleso PKF-Prague Philharmonia, které se v dané čtveřici komorních orchestrálních skladeb cítilo evidentně velmi dobře.“

„Marek Prášil inicioval podrobné, mírné, téměř neznatelné, a přece rozhodující agogicko-dynamické proměny a odstíny.“

„Folklorem značně nasáklá kompozice vrcholí divokou ´cikánskou´ větou, ve které se blýskla houslistka Romana Špačková.“

Debutant Pražského jara Marek Prášil není žádným začátečníkem a tedy ani absolutním debutantem. To, že se objevil poprvé na mezinárodním hudebním festivalu v metropoli, neznamená, že by neměl žádné zkušenosti. Má je z Ostravy a z Českých Budějovic, má je ze zahraničí, má je z koncertů, opery i muzikálů. Však si také vedl v úterý v Rudolfinu za dirigentským pultem orchestru PKF-Prague Philharmonia víc než dobře. Vedl koncert účelnými gesty, působil klidně a skromně, měl zajímavý program a výsledek byl velmi muzikální.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
00001

„Ivo Kahánek se těžkého a efektního úkolu, sahajícího často do krajností, zhostil suverénně.“

„Skladba, vysvětlovaná jako pokus promítnout zkušenosti ze studiové práce s technologiemi do živého organismu symfonického orchestru, je vynalézavá, ani na chvíli neztrácí na zajímavosti.“

„Pro Ivesovu hudbu jsou typické simultánně znějící melodie, mohutné zvukové masy a náhlé kontrasty.“

Česká filharmonie přispěla do programu festivalu Pražské jaro mimořádně zajímavým a zdařilým koncertem. V pátek hrála ve Smetanově síni spolu s Ivo Kahánkem Klavírní koncert Movis od našeho současníka Michala Rataje a sama k tomu dvě skladby od Charlese Ivese, amerického hudebního vizionáře první poloviny dvacátého století. V tuzemském hudebním dění docela neběžná a rozhodně objevná dramaturgie; náročný, ani trochu oddechový večer… A sál přitom plný! S hostujícím dirigentem Davidem Robertsonem opravdová festivalová událost.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0003

„V provedení jako kdyby se oba autoři ve vzájemném sousedství s úplnou samozřejmostí náhle potkali.“

„Sólistův neokázalý přídavek až neuvěřitelně hladce navázal na předchozí skladbu.“

„Brucknerova symfonie nebyla ani trošku úporná, halasná a ohlušující nebo velikášská.“

Symfonický orchestr města Birminghamu přijel po téměř třech desetiletích na Pražské jaro. Těleso bylo už tehdy mimořádně zajímavé díky tomu, že ho dlouhé roky formoval jako jeho šéfdirigent Simon Rattle, budoucí hvězda světového formátu. Zdá se, že orchestr má dlouhodobě štěstí. Nyní ho šestým rokem formuje mladá šéfdirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, jejíž budoucí dráha se dá odhadovat stejně směle. A středeční koncert v Obecním domě pod jejím vedením opravdu vyzněl jako výjimečná umělecká událost.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

Špičková akustika, zázemí pro dva orchestry a jejich koncertní a edukační programy, vytvoření centra kulturního a společenského života a plně využívaného veřejného prostoru, oživení celé nové městské čtvrti i nová architektonická ikona Prahy, to vše se očekává od budovy Vltavské filharmonie, která má stát v roce 2032 v Holešovicích u řeky. Vítězný architektonický návrh dánského studia Bjarke Ingels Group, zveřejněný hlavním městem Prahou 17. května jako výsledek mezinárodní soutěže, vítá ředitel festivalu Pražské jaro Roman Bělor, který se zasazuje o postavení moderního koncertního sálu v metropoli už druhé desetiletí. Potlačuji dojetí, říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz. Podrobnosti o návrhu čtěte ZDE.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
00009

„Tomáš Hanus v Janáčkově hudbě zdůraznil kontrastnost, krajnosti mezi emocemi, aniž by se nechtěně dostal k extrémním výrazovým polohám.“

„Výrazným znakem inscenace, ve zřejmé shodě režisérky a dirigenta, bylo několik dramaturgicky odvážných zastavení hudby.“

„Úplný konec opery Tatjana Gürbaca ztvárnila jedinečně, příjemně mimo obvykle využitá řešení a klišé.“

Ženevské operní divadlo letos na jaře nastudovalo Janáčkovu Jenůfu. Páteční derniéra, která sérii představení uzavřela, dala zřetelně najevo, že se pro tento projekt sešel výborný tým, umělecky sebevědomý a inspirovaný. Vedli ho režisérka Tatjana Gürbaca a dirigent Tomáš Hanus. V podobné hudební i divadelní síle, jakou se v Grand Théâtre de Genève podařilo vytvořit, bývá Její pastorkyňa k vidění skutečně jen zcela vzácně, pokud vůbec.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
120

„V Praze sice přímo neoslnil, ale přesto sklidil velké uznání a získal hluboký respekt.“

„Do provedení díla, které má ve světové hudbě ojedinělý program, se promítlo zázemí lidí, prožívajících na Blízkém východě často bolestně pojem vlast.“

„Je pochopitelné, že nemohl uspokojit ty, kteří v důvěrně známé partituře potřebují slyšet jemné nuance.“

Orchestr Západovýchodní díván je na hudební mapě světa pojmem, směle přesahujícím v mezinárodním měřítku umělecké hranice směrem k politice. Letošní festival Pražské jaro otevřel nakonec sice bez svého zakladatele Daniela Barenboima, ale pod taktovkou Němce Thomase Guggeise, který ho narychlo zastoupil, neméně zajímavě. Smetanova Má vlast zazněla ve čtvrtek v Obecním domě jako dílo uchopitelné a pochopitelné v globalizovaném světě už pro kohokoli – i pro mladé hudebníky z Izraele a Palestiny.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
300

„V úchvatném zastavení, v naladění na jedné vlně s dirigentkou, učinil Alexandros Stavrakakis ze známé árie hudební událost.“

„Příběh se stává se podobenstvím o reálných situacích a vztazích, bez přibarvování, bez šťastného konce.“

„Dirigentka režijní výklad nijak neshazuje. Hudební nastudování je s ním v souladu, ale zároveň ho přesahuje.“

Drážďanská Semperova opera hraje Rusalku. Sobotní premiéra byla pro inscenační tým a sólisty úspěchem. Pro tuzemského diváka, zvyklého spíše na pohádkové reálie, může být její lehce surrealistická podoba a její citová věcnost zajímavou alternativou, nebo také problémem. Jednoznačným kladem, a to zcela famózním, je nicméně hudební podoba – způsob, jakým dirigentka Joana Mallwitz s orchestrem Staatskapelle Dresden rozeznívá, využívá, hraje a vykládá Dvořákovu partituru. A mezi pěvci je skutečným králem mladý řecký basista Alexandros Stavrakakis jako Vodník.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0014

„Když měl v Praze premiéru Mozartův Don Giovanni, Heinrichovi bylo šest.“

„Jevil se jako excentrický génius, entusiasta, možná až hudební maniak.“

„Patriotické a nacionalistické názvy skladeb Anthonyho Philipa Heinricha jsou svědectvím doby, ale také silným vyjádřením jeho vlastního amerikanismu.“

Prvním hudebním skladatelem, který se ve Spojených státech živil výhradně hudbou, byl Anthony Philip Heinrich. V roce 1842 také stál u zrodu Newyorské filharmonie. Jeho život se uzavřel v New Yorku před 161 lety, 3. května 1861. Zajímavý je ovšem i jeho původ – narodil se jako Anton Philipp Heinrich na dnešním českém území v Krásném Buku, nyní v části města Krásná Lípa, na severním úpatí Lužických hor na samém konci země.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
neděle, 24 duben 2022 14:00

Weinbergův žalozpěv nad oběťmi šoa

0002

„K Weinbergovu zajímavému, teprve postupně objevovanému a doceňovanému uměleckému odkazu se čtvrtstoletí po jeho úmrtí nyní hlásí jak Rusko, tak jeho rodné Polsko.“

„Bezmála hodinová skladba je nesena převažujícím klidným a vesměs i tichým, ale nesmírně vážným, posmutnělým výrazem. Je poměrně přehledná a zcela sdělná.“

„Weinberg může být vnímán jako zajímavý příklad osobnosti vynořující se teprve s odstupem ze složitých vrstev kultury sovětského Ruska.“

Obětem povstání ve varšavském ghettu z jara roku 1943 i všem obětem holocaustu, mezi nimiž byli také jeho rodiče a sestra, věnoval před třemi desetiletími skladatel Mieczysław Weinberg svou 21. symfonii Kadiš, nazvanou podle židovské modlitby. Dílo zaznělo v české premiéře v sobotu v pražském Národním divadle při mimořádném koncertě operního orchestru, zařazeném do projektu Musica non grata.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0002

„Síla a hloubka Symfonie Kaddish mě opravdu překvapila.“

„V Rusku se mu prý smáli, že mluvil s polským přízvukem. Ruská kulturní obec ho teď ale považuje za svého třetího největšího skladatele.“

„Poláci velmi rádi hrají své skladatele. Myslím, že si budou Weinberga dobře hlídat.“

Pražské Národní divadlo v rámci projektu Musica non grata, mapujícího tvorbu skladatelů označovaných totalitními režimy dvacátého století za nežádoucí, uvede na sobotním večerním mimořádném koncertě v české premiéře 21. symfonii „Kaddish“ původem polského hudebníka Mieczysława Weinberga (1919-1996), dříve psaného Mojsze Wajnberg a v Rusku známého jako Moisej Samuilovič Vajnberg. Dirigent Tomáš Brauner v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje skladbu a její kontext, uvažuje o časovém odstupu, který pomáhá nacházet hodnotu děl, a vyjadřuje přesvědčení, že Weinbergovu hudbu bude publikum určitě ještě víc a víc objevovat.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
115

„Hornisté jsou docela úzká komunita a pro účastníky je moc dobé se potkat.“

„Podobné kontakty je důležité udržovat, aby se studenti mohli posunovat dál.“

„Zámek není běžně veřejně přístupný, tak si myslím, že když se jednou za čas pro něco podobného areál otevře, může Liteň oživit.“

Zámecký areál v Litni na Berounsku, někdejší sídlo rodiny Daubků a pěvkyně Jarmily Novotné, oživí o víkendu Liteňské hornové dny. Pro několik desítek mladých hráčů na lesní roh z celé republiky jsou připraveny workshopy, přednáška, výstava žesťových nástrojů a hlavně společné hraní. Účastnické koncerty – a k tomu i nedělní vystoupení mysliveckých trubačů v zámeckém parku – jsou zároveň určeny veřejnosti. Hornista České filharmonie Jindřich Kolář, který setkání zaštiťuje a vede, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jeho program i záměr.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
99

„Jakési hledání pomyslného úsvitu u Ullmanna také bylo přítomno.“

„Rudolf Karel byl za svého života poměrně respektovaný, ale bohužel upadl v zapomnění. Já se snažím…“

„Vydali jsme s Irenou Troupovou komplet písní Hanse Winterberga, za první republiky respektovaného skladatele, který také prošel Terezínem, ale přežil.“

Páteční recitál klavíristy Jana Duška na Ullmannovských slavnostech v Českém Těšíně připomene terezínské autory, včetně politického vězně Rudolfa Karla. V programu je však i Duškova vlastní kompozice, sonáta s názvem Čekání na úsvit. Jak pianista a skladatel říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, inspiroval se k ní jak v hudbě Viktora Ullmanna, tak u něj samotného. Spíše s důrazem na slovo čekání, ne na slovo úsvit.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1114

„Jde o festival věnovaný Viktoru Ullmannovi a všem dalším nacismem i jinými represivními režimy pronásledovaným skladatelům.“

„Pracuji teď na překladu zatím jediné existující monografie, jejímž autorem je německý muzikolog Ingo Schultz, který se Ullmannovi intenzivně věnuje od poloviny devadesátých let.“

„Ullmann neuměl česky, ale stýkal se s řadou českých umělců, zejména s Aloisem Hábou, se kterým měl poměrně úzký vztah.“

V Českém Těšíně a Cieszyně, v česko-polském dvojměstí na řece Olši na Karvinsku, se od 21. do 24. dubna už potřetí uskuteční hudební festival Ullmannovské slavnosti. Vznikl k poctě tamního rodáka, významného rakousko-česko-židovského skladatele Viktora Ullmanna, kapelníka a sbormistra Nového německého divadla v Praze, jehož život se ve věku 46 let, po dvouletém pobytu v terezínském ghettu, uzavřel v říjnu 1944 v Osvětimi. Umělecká ředitelka festivalu Magdalena Živná, muzikoložka a překladatelka, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje letošní program i širší kontext festivalu, založeného v roce 2018.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus

Jihočeské divadlo bude v létě hrát před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově mimo jiné scénickou podobu Händelova oratoria Mesiáš. Má jít od 4. do 14. srpna hudebně i scénograficky o velkolepou barokní slavnost s dokonalými replikami barokních kostýmů. Dirigentem bude David Švec, ansámbl posílí pěvci specializovaní na historicky poučenou interpretaci staré hudby. Šéf operního souboru a režisér projektu Tomáš Ondřej Pilař v podcastu portálu KlasikaPlus.cz přibližuje, jak chce mimořádné duchovní dílo, které si lze představit spíše v koncertní síni nebo v kostele, uvést před diváky v plenéru, v zahradách.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
0005

„Dávám přednost něčemu povznášejícímu, něčemu, co hladí duši… Mému naturelu je to bližší.“

„Quo vadis mě jako téma přitahovalo, skoro jako světlo můru, ale měla jsem zároveň obavu, jak tuto tematiku pojmout, jak ji zvládnout na jevišti, jak to udělat, aby to nebyl jen převyprávěný příběh, to opera nesnese…“

„Když skladatel nemá rozvrh, stavbu a text dobře postavený, tak v podstatě nemá absolutně šanci uspět. Základem je, že se posluchač nesmí nudit.“

Na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla bude mít 11. června premiéru nová opera Sylvie Bodorové s názvem Quo vadis. Libreto, které napsala ve spolupráci s režisérem Martinem Otavou, má základ ve stejnojmenném romantickém románu Henryka Sienkiewicze z roku 1895, jehož příběh je situován do antického Říma za vlády císaře Nerona. V hlavním motivu pronásledování prvních křesťanů nechybí ani milostná zápletka… Sylvie Bodorová, která už je autorkou dvou rozsáhlých biblických oratorií – Juda Maccabeus a Mojžíš – a také historické opery Legenda o Kateřině z Redernu, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz kompoziční tvůrčí proces, své úvahy o umění i námět a poselství nové opery a její obsah.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
čtvrtek, 14 duben 2022 12:09

Kouzelná flétna jako vesmírná odysea?

99

„Přečíst si obsah opery, jak je v tištěném programu, se vyplatí.“

„Hraje se tu divadlo, které dává zapomenout na slabší místa dávného libreta, divadlo s hudbou a zpěvem, tak jak to ostatně také asi chtěl mít při premiéře v září 1791 Emanuel Schikaneder.“

„Hudební stránka celé inscenace nestojí nijak v popředí.“

První operní režie Miroslava Krobota je v Národním divadle Brno ve výsledku docela odvážným projektem. Je pravda, že inscenovat logicky a zajímavě Mozartovu Kouzelnou flétnu není tak snadné, ať už se v pohádkové hře o zkouškách a zasvěceních mají a nebo nemají uplatnit a vysvětlit zednářské symboly. Může to každopádně působit zdlouhavě. Inscenace, která měla ve středu premiéru, je přenesena do vesmíru, vypráví v reáliích sci-fi a fantasy o trosečnících na jakési planetě, působí trochu surrealisticky a trochu střeleně a svobodné zednáře vůbec neřeší. A vyznívá zábavně.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
středa, 13 duben 2022 18:14

Klasika v souvislostech (38)
Mesiáš

98

„Händelova Mesiáše lze vzhledem k textu dávat jak na Vánoce, tak na Velikonoce, a nebo i kdykoli jindy mezi těmito hlavními svátky.“

„Händel nepsal kantáty pro pravidelný chrámový liturgický provoz, ale byl hudebním podnikatelem pohybujícím se ve světském prostředí.“

„Podobně jako Vivaldiho Čtvero ročních dob – navzdory svému hlubokému duchovnímu obsahu – se Mesiáš stal globálně sdílenou skladbou.“

Händelův Mesiáš, poprvé veřejně znějící 13. dubna 1742 v Dublinu, tedy před 280 lety, není dějovým oratoriem. Převažuje v něm spíše klidnější, přemítavý ráz. Text reflektuje Bibli, prorocká zaslíbení, popis Ježíšova života i význam jeho oběti na kříži.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
0002

„Václav Luks samozřejmě neprovozuje hudbu k bohoslužbě. Předkládá současnému publiku umělecké dílo vyvázané z původních funkcí, ale přesto nadále životné.“

„Janovy pašije jako příběh a drama s operními prvky i jako sakrální reflexe, jako kázání v tónech, jsou plné emotivních okamžiků.“

„Bach nechává v předzvěsti velikonoční neděle zaznít naději.“

Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha budou mít za dva roky tři sta let. Zazněly poprvé v Lipsku na Velký pátek roku 1724 při evangelické bohoslužbě v Tomášském kostele. Když v naší době vyprodají koncertní sál, jako tomu bylo v úterý v pražském Rudolfinu, naznačuje to sice, že se doby mění a že chrámy už nejsou, co bývaly, ale znamená to také, že čas zapracoval ve prospěch tohoto díla, prověřil ho a přidal mu na všeplatnosti. Té, kterou Václav Luks s Collegiem 1704 umí tak přesně podchytit, poutavě zrealizovat a přímočaře předat.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
00003

„Německý romantik předkládá opulentní fresku – vyhraněně niterné nebo naopak okázale oslavné dramatické obrazy.“

„Druhý díl oratoria dospěje až k Ježíšově slavnostnímu vjezdu do Jeruzaléma, který si křesťané připomínají týden před velikonocemi, na Květnou neděli.“

„Rilling nezastírá, že Lisztovo oratorium není ani tak dějovým vyprávěním, jako spíše velkou symfonickou skladbou, ani to, že vyjadřuje zbožnost spíše okázalou a obřadně církevní než niterně osobní.“

Život Ježíšův od narození po ukřižování a zmrtvýchvstání. Taková je osnova monumentálního, bezmála tříhodinového oratoria Christus od Franze Liszta, které mělo premiéru v roce 1873 v evangelickém kostele ve Výmaru pod autorovu taktovkou a za přítomnosti dcery Cosimy a jejího druhého manžela Richarda Wagnera. Jednou z nejvýraznějších částí díla je pochodové ztvárnění tématu Ježíšova příjezdu do Jeruzaléma, novozákonního tématu vztahovaného při čtení Bible právě k dnešku, ke Květné neděli – poslední neděli před velikonočními svátky… Nahrávek celé skladby moc není. Hledání nakonec vždy skončí u té Rillingovy.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
00001

„Tenorista působil na pódiu Dvořákovy síně směrem k publiku sice trochu nekomunikativně, ale čistě pěvecky nabídl lahodný mladistvý témbr, který nešetří intenzitou.“

„Lada Bočková dala áriím k dispozici pěkný a lehký, ale ne tenký, nepříliš velký, velmi dobře usazený a ovládaný hlas.“

„Tři přídavky potvrdily, že Anduaga má cenu ze soutěže Operalia právem a že Lada Bočková má nenápadně našlápnuto ve svém oboru na moc pěknou dráhu.“

Tenorista Xabier Anduaga a sopranistka Lada Bočková. Dva mladí pěvci, kteří se utkali v Praze v soutěži Operalia, se nyní po třech letech sešli v české metropoli na pódiu Rudolfina jako kolegové, aby ukázali, jak jejich kariéry pokračují. Sedmadvacetiletý Španěl, vítěz z roku 2019, je evidentně na dobré cestě mezi ty nejlepší pohybující se v mezinárodním prostředí. O čtyři roky starší Češka, i když tehdy cenu nezískala, se však teď nenechala ani trochu zahanbit. Využila koncertní příležitost v pátek večer naplno.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 29