„Blízkost muzikantů, kdy člověk vnímá dech i mrknutí oka účinkujících, trochu pozměňuje vnímání, které se stává ostřejším, možná nekompromisnějším.“
„Klavírista na sebe nepoutá pozornost, ale přitom je nepřeslechnutelný. Tuhle kvalitu nabývají jen opravdoví mistři.“
„Po několikadenním zkoušení opravdu zněli jako sehraná čtveřice.“
Na zámku v Nelahozevsi se v pátek 11. října uskutečnil zahajovací koncert páté sezony Akademie komorní hudby. Ta umožňuje stipendistům vybraným na základě konkurzu zdokonalit se v komorní hře a rovněž jim poskytuje příležitost vystoupit s lektory a profesionálními hudebníky na společných koncertech. Na pozvání Williama Lobkowicze vystoupili v Rytířském sále dva z jejích stipendistů spolu se členy Dvořákova tria – Janem Fišerem, Tomášem Jamníkem a Ivo Kahánkem, kteří patří mezi lektory. Byli to americká violistka Freya Irani, která v současnosti studuje na Universität der Künste v Berlíně, a čerstvý držitel stipendia Akademie komorní hudby klavírista Matouš Zukal. Zazněla dvě komorní díla v tónině g-moll: Klavírní trio Antonína Dvořáka a Klavírní kvartet W. A. Mozarta.
Letošní 28. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Mladá Praha se koná od 1. do 29. září. V prostorách Smetanovy síně Obecního domu, Dvořákovy síně v Rudolfinu a dalších reprezentativních koncertních síních, jako jsou např. velvyslanectví Polské republiky nebo Valdštejnský palác, ale i mimo Prahu, během září účinkují mladí umělci z osmi zemí. Mezi Čechy je např. i klavírista Jan Čmejla, který zahraje zítra spolu s Danielem Wiesnerem a japonským saxofonistou Kojim Yamamotem.
„Haydn, jakkoli pro posluchače příjemná hudba, je pro interpreta zrádný, může vyznít ploše. Ovšem v podání Matouše Zukala zněl mnoha barvami.!
„Debussy: nejasné obrysy, rozpité tvary, všechno zahrané jemně, s vnímavou poetičností.“
„Na posluchače se v Brahmsově triu valily hudební plochy, před kterými v dobrém slova smyslu nebylo úniku.“
Jistěže tři absolventské koncerty navštívené letos zjara nestačí ke generalizovanému soudu, ale leccos napovědí. Poté co jsem v sále Pražské konzervatoře slyšela ve čtvrtek 23. května sólově hrát klavíristu Matouše Zukala i jeho partnery v triu – houslistku Kláru Leškovou a violoncellistu Filipa Halečku –, si dovolím tvrdit, že zajímavé, poutavé a zralé interpretační výkony se v čase Pražského jara neodehrávají jen ve Dvořákově a Smetanově síni.
„Půvab spojený s energickou, technicky bezvadnou a promyšlenou interpretací je věru nebezpečná kombinace!“
„To důležité ale přišlo se Sonátou Richarda Strausse. Byl to takřka fyzický zážitek principu napětí a uvolnění.“
„Projevily se nejen výborné technické schopnosti hráčů, ale zřejmé bylo i to, jak dobrou školou komorní hry všichni tři prošli.“
Další z absolventských koncertů studentů Pražské konzervatoře se konal v úterý 14. května v krásném prostředí historického sálu Deylovy konzervatoře. Tentokrát se představila houslistka Klára Lešková ze třídy prof. Jiřího Fišera. A zvolila program, ve kterém předvedla, jakou je zralou interpretkou.
