PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na pódiu je pěvkyně, proslulá zejména nespecializovanou interpretací barokní hudby, která se odvážně, ale s naprostou soudností pouští do světa jazzu.“

„Jde o jemnou, kultivovanou hudební zábavu v komorním stylu, o vyprávění hudbou, zpěvačkou nenásilně prokládané mluveným slovem.“

„Nazvučení bylo decentní a dokonalé, prostředí zšeřelého auditoria nevelkého divadla pro podobně intimní program ideální.“

Komorní večer na rozhraní žánrů, překračující a rušící hranice, trochu klasický, ale o hodně víc jazzový, neokázale a nenápadně dokonalý a stoprocentně profesionální, zábavný i ztišený, vemlouvavý a chytlavý. Takový byl Koncert pro Liberecký kraj, kterým na sebe v mimořádném jarním termínu upozornil festival Lípa Musica. Jeho trumfem byla v sobotu v libereckém divadle americká mezzosopranistka Joyce DiDonato, pohrávající si s pěticí instrumentalistů v chytrých aranžích s repertoárem od baroka po muzikál.

„Náš program jsme takto sestavili proto, že barokní hudba a jazz mají překvapivě mnoho společného.“

„Povím vám, co se ve mně rozvinulo především. Naprostá víra v to, že hudba má sílu uzdravovat, schopnost měnit lidská srdce.“

„Janáčkova Glagolská mše patřila k tomu, co měl můj otec v hudbě nejraději. Bude tak krásné si na něj zavzpomínat u vás!“

Sobota 9. března nám může připadat jako vzdálená. Opak je pravdou! Jakmile se končící rok překulí po vánocích do ledna, nastane úprk zimou směrem k jaru. A také nedočkavé očekávání koncertu, který v mnoha ohledech slibuje výjimečnost a velký zážitek. V libereckém Šaldově divadle totiž vystoupí superstar současné opery, americká mezzosopranistka Joyce DiDonato…

„Už jako mladý zpěvák jsem přišel na to, že úspěšný koncert je společným dílem všech, kteří se na něm podílejí. Není v něm místa pro ego ani pro odtažitost.“

„Naprosto bez výhrad považuji Tůmu za velkého skladatele a znovuobjevení jeho skladeb za historickou spravedlnost.“

„Během let společné práce mezi mnou a Tamar vznikla hudební komunikace, která hraničí s telepatií.“

Přirozeně, že hodnota hudebního festivalu se měří jeho dramaturgií. Tím, jak dovedně, objevně a nezaměnitelně je sestavena. Co a proč akcentuje, čím se profiluje. Výtečně tuto dovednost ovládá už řadu let ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica Martin Prokeš. Zároveň ale není nikdy na škodu, když konkrétní ročník festivalu ozdobí svou účastí hvězda prvořadého významu a globální proslulosti…

„Tůmova moteta zatím nevyšla tiskem, podobný program připravený z rukopisů má proto pro publikum velkou poznávací hodnotu.“

„Schollovu lahodnému témbru ve vyšších a nejvyšších sférách nechybělo nic podstatného. Právem byl hvězdou večera, právem vyprovokoval vřelý ohlas.“

„Při podobných koncertech primárně nejde o pódiový dojem, ale o hudbu samu. A ta byla díky sólistům a díky robustně plnokrevnému nasazení Romana Válka mimořádně poutavá.“

V kostelech se kdysi při koncertech netleskalo. Dnes je to už jinak – a závěrečný koncert festivalu Lípa Musica v českolipské římskokatolické bazilice Všech svatých provázelo v sobotu večer dokonce hlasité nadšené volání. Důvodem byl nejen program sestavený z hudby Františka Ignáce Tůmy a přítomnost barokního orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque, ale na prvním místě hvězdný sólista Andreas Scholl.

„Cohenův projev je na pomezí vagabunda a největšího lyrika, gentlemana, který ale nosil klobouk na stranu. Je těžké jej dostat z hlavy a otevřít se jiné cestě k jeho interpretaci.“

„Emma-Lisa Roux Joela Frederiksena podporovala ve zpěvu refrénů svým sametovým a až překvapivě silným hlasem, rozsvěcovala zvláštní ponurost, kterou navozoval frontman ansámblu.“

„Cohenovsko-renesanční konstrukce repertoáru pokračovala i v další písni Bird on the Wire, na kterou byly naroubovány renesanční kusy z Francie a Anglie o slavičím zpěvu a Cohenovy sloky zde tvořily cosi jako refrén.“

V Mnichově působící americký basista a loutnista Joel Frederiksen není pro festival Lípa Musica neznámou postavou. Naopak se zde představil již několikrát, poprvé tomu bylo, stejně jako včera 18. října, v Děčíně. Tentokrát však koncert nehostil děčínský zámek, nýbrž Městské divadlo v Děčíně. A také Joel Frederiksen nebyl sám tak jako před jedenácti lety, naopak přijel se svou kapelou nazvanou Ensemble Phoenix Munich.

„Jitka Čechová, vynikající sólistka i komorní hráčka, umělecká garantka letošního ročníku, pro svůj koncert v srdci klavírů Bechstein zvolila ryze český repertoár.“

„Než však nabídla samotného Janáčka, kde kvalita jejího úhozu a smysl pro stavbu skladby nachází živnou půdu, zahrála Klavírní sonátu Josefa Páleníčka.“

„A přestože jednotlivé nálady skladby vycizelovala, její Páleníček, Janáček a Ježek zážitek ze Suka bohužel přebili.“

Jeden z posledních koncertů festivalu Lípa Musica patřil 14. října klavíristce Jitce Čechové. Umělecká garantka letošního ročníku se po komorních projektech uvedla i jako sólistka, a to v areálu výrobce klavírů Bechstein v německém Seifhennersdorfu nedaleko českých hranic. Překvapivě sáhla k pozdně romantickým a modernistickým skladbám Nováka, Suka, Janáčka, Ježka a Páleníčka a ukázala, jak široký je její záběr ve vztahu k české hudbě.

„Jitka Čechová pořad proložila třemi špičkovými díly pro sólový klavír.“

„Národnostně zaměřený návštěvník by možná zalitoval, že se zpívalo jenom německy a francouzsky, ale z uměleckého hlediska byl výběr bezchybný, zachovával pestrost i jednotící linku.“

„Martin Prokeš má komorní projev a je zřetelné, že vyrůstal na duchovní hudbě. Neopanovává prostor a neuslyšíme od něj velké drama, zato pečlivě promýšlí i detaily a jeho největší síla je v dlouhých ztišených soustředěných pasážích.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica dospěl do závěrečné třetiny. Na českolipském koncertu v sobotu 7. října dvě klíčové osobnosti pořadatelského týmu vystoupily v roli interpretů.

Janovy pašije od Arvo Pärta jsou extrémním příkladem spirituálního minimalismu – střídmého stylu s výrazně jednoduchou strukturou, odosobněným neutrálním výrazem a mysteriózností evokující soustředění a pokoru. V nastudování Lukáše Vasilka zazněly vzácně v programu festivalu Lípa Musica, a to v jeho přeshraničním přesahu do Saska. V evangelickém kostele v Grossschönau, pár stovek metrů od severočeského Varnsdorfu, bylo v úterý večer hodinové dílo příležitostí pro zastavení času a pro duchovní spočinutí. Pro případné méně zkušené posluchače mohlo ovšem být kamenem úrazu.

„Trio znělo nad filharmonií velmi přirozeně a vyzařovalo uvolněnost a nesobecké sebevědomí. Pardubičtí jim byli kvalitním a klasicistnímu kusu adekvátním suportem.“

„Trubka do temperamentních pasáží vstupovala naléhavými fanfárami a už tak velmi plné dílo podtrhovala a rozstřelovala opět směrem k šostakovičskému šílenství.“

„Hudba není večeře, aby se na konci servíroval desert, hudba má gradovat. Mendelssohna-Bartholdyho dílo nebylo slabé, ale bylo zkrátka o mnoho prostší.“

Svatováclavský koncert letošního ročníku festivalu Lípa Musica byl věnován umělecké garantce festivalu klavíristce Jitce Čechové. Ta do České Lípy, nikoliv do Nového Boru, jak bylo původně avizováno, přivedla své přátele, tedy kompletní Smetanovo trio, trumpetistu Jiřího Houdka a Pardubickou komorní filharmonii, kterou dirigoval houslista Smetanova tria Jan Talich.

„Skladby v úvodu koncertu byly bez předělů a pauz; zazněly jako jedno pásmo, ve kterém oba citlivě hrající muzikanti přecházeli ladně mezi renesančními a barokními skladbami a vlastními kusy.“

„Pro diváky bylo příjemné přivřít oči a nechat se unášet volnou hudební krajinou. Nebyly zde žádné nečekané krpály a sešupy, cesta nevedla přes vysoké kopce, nebylo v ní mnoho zatáček a nabízela výhled do daleké krajiny na všechny strany.“

„Oba Davidové ukázali, že hudba kráčí dál, stále jinam a přitom stejně dobře funguje.“

Devátým letošním koncertem a zároveň třetím koncertem v Liberci pokračoval letošní ročník festivalu Lípa Musica. Ve velmi specifickém prostoru Nové synagogy vystoupili ve společném programu nazvaném Alter ego klarinetista David Orlowsky a loutnista a theorbista David Bergmüller.

„Musím říct, že úroveň soutěžících byla vynikající, nestačila jsem se divit, jak velmi kvalitní soubory po světě běhají.“

„Celá dramaturgie mých večerů pramení z toho, že jsem nejen sólová klavíristka, ale také komorní hráčka, a obě tyto disciplíny tvoří absolutně nedílnou součást mého muzikantského bytí.“

„Klobouk dolů před tím, co Martin Prokeš se svým týmem dokázal během uplynulých dvaadvaceti let, a je nádherné pozorovat, jak „šťavnatý strom“ z Lípy musicy za tu dobu vyrostl.“

Klavíristka Jitka Čechová je mezinárodně uznávanou sólistkou a komorní hráčkou. Je dlouholetou členkou významného a renomovaného Smetanova tria, kde působí společně se svým manželem, violoncellistou Janem Páleníčkem, a houslistou a dirigentem Janem Talichem. Jitka Čechová je zapálenou propagátorkou české hudby – těžiště jejího repertoáru tvoří díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů…

„Není to o tom, abychom hudbu uchovávali jako v muzeu, ale o tom udržet ji živou.“

„Vždy se řídím jakousi intuicí, čekám na ten pocit, když má člověk ‚motýly v břiše‘.“

„V dramaturgii Alter Ega objevujeme spíše nižší hladiny znělosti. Převažuje mezzopiano, piano… je to téměř jako modlitba.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica uvede již 27. září mimořádně zajímavý a lehce nekonvenční program. V Liberci se spolu představí klarinetista David Orlowsky a loutnista David Bergmüller se svým projektem zvaným Alter Ego. Koncept, jehož těžištěm jsou nevšední úpravy skladeb Henryho Purcella a Johna Dowlanda právě pro tyto nástroje, přenáší posluchače do ztišeného, chvějivého světa – o tom, jak tento svět vznikal, prozrazuje více David Orlowsky.

„Hlavní nosnou ideou programu bylo spojení západního a východního hudebního světa a rytmické mentality, což bylo v pravdě náročné zadání.“

„Tural Ismailov hrající na starý francouzský pozoun byl duší souboru, který skutečně pojilo tolik vlivů, inspirací a hudebních postupů, že šlo skutečně o nevšední cestovatelský zážitek.“

„Sympatičtí interpreti si ale posluchače na svou stranu získali a dostalo se jim upřímného poděkování a aplausu. Pokud večer něco dokázal, tak to bylo podtržení známé pravdy o tom, že hudba nemá hranic.“

Páteční večer zavedl posluchače festivalu Lípa Musica do malebného Horního Prysku v Lužických horách. V místním kostele sv. Petra a Pavla se představil projekt s názvem Západovýchodní díván. Vystoupil soubor Anima Şirvani.

„Skladbu zahráli tak, jak by ji možná Beethoven napsal, kdyby žil o více než sto let později a stihl být políben jazzem a trochou bluesu a kdyby měl k dispozici dva ďábly hrající mu v hlavě bez přestání v šíleném tempu na housle.“

„Rázem je jasné, proč Janoška Ensemble jezdí po všech světadílech. Všude, kde rozbalí své nářadí, v tu ránu vznikne dav, který chce žít, plakat, smát se, pít, cokoliv, jenom se mu nechce domů.“

„Je to styl, který vyžaduje od interpretů hodně energie, ale odpočinout nedá ani posluchačům – bere si i dává.“

Festival Lípa Musica je ve svém regionu v severních Čechách nositelem vysoké úrovně klasické hudby. Zároveň se ale v každém ročníku nebojí přijít s projektem neklasickým, alternativním, osobitým. Během koncertu 18. září v nově otevřeném Jiráskově divadle v České Lípě se podařilo tato dvě různá a často protipólná předznamenání skloubit. Stačilo pozvat Janoska Ensemble.

„Lucile Richardot citlivě i majestátně přenesla duchovní a trauma obsahující emoci díla a vyplnila s ní zcela prostor kostela.“

„Lucile nezpívala na úkor souboru a Collegium ji nijak nekrátilo a neomezovalo. Byla dalším sólovým nástrojem.“

„Provedení Vivaldiho Nisi Dominus autora respektovalo, ale bylo též nadčasové, civilní i nevídaně silné. Vivaldim si Lucile Richardot razila vlastní cestu a její naléhavost byla až expresivní.“

Sobotní večer v libereckém kostele sv. Antonína Velikého byl ve znamení pátého koncertu letošního ročníku festivalu Lípa Musica. Pro posluchače koncertu byl připraven jeden z vrcholů letošního festivalového pořadu. V čistě vivaldiovském programu vystoupila francouzská mezzosopranistka Lucile Richardot opřená o soubor Collegium 1704 pracující pod vedením Václava Lukse.

„Každý hudebník musí vzít hudbu, kterou chce interpretovat, zcela za svou. Velmi osobně.“

„Pro virtuozitu je potřebná energie. Také dobrý vkus. A je potřeba zapojit uši a srdce.“

„A Vivaldim budu muset přepnout do soudobé hudby, musím dál studovat jednu věc od Györgye Ligetiho. Ještě to bude dlouhá a těžká práce.“

S barokním orchestrem Collegium 1704 zpívá v sobotu v Liberci na festivalu Lípa Musica francouzská mezzosopranistka Lucile Richardot. Připravili s Václavem Luksem duchovní vokální skladby Antonia Vivaldiho proložené jeho instrumentální hudbou. Program se v neděli 17. září opakuje ve Frýdku-Místku na Svatováclavském hudebním festivalu. Pěvkyně v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o odkazu benátského barokního skladatele, o virtuozitě a hlavně o mezinárodních vlivech ve světě staré hudby, kde je umělecky nejvíc doma.

„Vondráček hraje tohoto autora nekompromisně, náruživě.“

„Brauner s Vondráčkem byli na sebe slyšitelně i očividně velmi podrobně a s naprostou samozřejmostí napojeni.“

„Dojem ze současných špičkových orchestrů z významné části spoluvytvářejí sály.“

Koncertem pro Liberecký kraj začal v pátek dvaadvacátý ročník respektovaného severočeského hudebního festivalu Lípa Musica. V historické divadelní budově v Liberci vystoupili Pražští symfonikové s pianistou Lukášem Vondráčkem a s šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Večer měl dvě rozdílné poloviny. Vzrušujícím způsobem zahraného Rachmaninova a idylicky vyznívajícího Dvořáka.