PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Se vší odpovědností mohu prohlásit, že Výlety páně Broučkovy jsou nejobtížnější operou, jakou jsem kdy dirigovala.“

„Janáčkova hudební řeč je zcela nenapodobitelná. Přesně díky tomu je jedním z nejzajímavěhších hudebních tvůrců dvacátého století.“

„Janáčka polská divadla moc často ještě nedávají. Doufám, že se to změní.“

Teatr Wielki v Poznani připravil na dnešní večer polskou premiéru Výletů páně Broučkových od Leoše Janáčka. Režisérem inscenace, koprodukce s Grange Park Opera v Surrey na jihu Anglie, je Brit David Pountney, diriguje Katarzyna Tomala-Jedynak. Ta v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přiznává, že dílo neznala, že však Janáčkovu hudbu miluje. Jsou v ní podle jejích slov autentické city, nádherná hudba a pravdivost. Právě proto operní tvůrci tak dychtivě sahají po jeho dílech, je přesvědčena.

„Klasikem je Smetana, i když zaznívají hlasy, že inscenovat jeho opery je kvůli jejich příběhům obtížné a že na ně lidé ani nechtějí moc chodit.“

„I když pro odezvu poměrně širokého publika nějaké silné podněty jejich hudba tak snadno nenabízí, tak třeba ještě jejich čas přijde…?“

„Kdo další vstoupí po slavné české skladatelské čtveřici a několika jejich souputnících s fanfárami na pomyslný Olymp, nebo se tam, což je pravděpodobnější, tak nějak nenápadně objeví?“

Debaty a úvahy o tom, kdo ze žijících nebo nedávno zesnulých skladatelů se jednou stane klasikem, kdo se dostane do kánonu uznávaných za ty nejvlivnější a nejdůležitější, tedy i nadále hrané, jsou ošemetné. Vzpomeňme na autory minulosti, objevené až mnohem později, ale i na oslavované…

„Před pětadvaceti lety o mně Jiří Kout v Lipské opeře řekl něco, co pro mne tehdy byla abstrakce: ‚Tento wagnerovský hlas musí být hned angažován.‘“

„Soutěže jsou bohužel důležité. Říkám ‚bohužel‘, protože ve skutečnosti pěvecké soutěže ze srdce nenávidím.“

„Wagner se pro mne stal životní náplní. Takže Bayreuth nemohu minout.“

Polský barytonista Tomasz Konieczny není českým divákům neznámý. Pamatovat si ho mohou třeba z Wagnerova Parsifala, v němž účinkoval roku 2011 v pražském Národním divadle. Mezitím se ve světě etabloval jako žádaný představitel barytonových rolí německého repertoáru. V těchto dnech se pohybuje mezi Lipskem, kde vystupuje jako Wotan ve Wagnerově Valkýře, a Brnem. V moravské metropoli zkouší krále Vladislava v nové inscenaci Smetanova Dalibora.

„Slovenský houslista spjatý s Brnem, získal pověst charismatického sólisty se specifickým výrazem, který je schopen plnohodnotně koncertovat na housle i violu.“

„Rytmizovaná plocha orchestru podpořila urputnost houslového zvuku a vrcholila do extáze za acceleranda celého orchestru do efektního závěru.“

„Souhra orchestru a houslí byla stoprocentní a dirigent Lukasz Borowicz dokázal celou hudební masu udržet v pomalu narůstajícím napětí, které plně korespondovalo s gradací houslového projevu.“

Festival Moravský podzim se v Janáčkově divadle v Brně uzavřel 22. října posledním koncertem. Představila se na něm Poznaňská filharmonie, orchestr z města, které má partnerské vztahy s městem Brnem. Sólistou byl Milan Paľa, jenž v jednom večeru vystřídal housle s violou. Zazněly skladby polských skladatelů, Krzysztofa Pendereckého a Karola Szymanowského, ale i brněnské skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Dirigentem koncertu byl Lukasz Borowicz, šéfdirigent zmíněného tělesa.

„Význam kultury je pro společnost nesporný, ale přitom její pozice je velmi křehká.“

„Náš festival se snaží být místem, kde jsou předávána poselství.“

„Festival patří mezi ozdoby města Olomouc a těší se zájmu jeho obyvatel.“

Jubilejní třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc byl zahájen. V letošním roce organizátoři připravili zážitkovou dramaturgii, která spojuje tradiční duchovní hudbu s mladými interprety, vyhledává zapomenuté skvosty a hledá neotřelé kompozice. O festivalu, který začal 23. září a trvá až do 21. října na různých místech Olomouce, jsme si povídali s jeho paní ředitelkou Dobromilou Hamplovou.

„Tíha hudby Te Deum laudamus dolehla na přítomné posluchače.“

„Pečlivě zahraný plačtivý motiv viol doplněný celly představuje vrchol první části.“

„Třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby zahájil svou jubilejní cestu nesmírně originálním a neotřelým způsobem přinášeje posluchačům nejen duchovní hloubku, ale i nevšední hudební zážitek, který se zapíše do paměti jako jedinečný a nezapomenutelný okamžik festivalu.“

V sobotu 23. září započal již třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci, a to slavnostním zahajovacím koncertem pořádaným ve spolupráci s Polským institutem v Praze a Institutem Adama Mickiewicze k nedožitým devadesátým narozeninám polského skladatele klasické hudby a oper, jednoho z nejvýraznějších představitelů hudební avantgardy druhé poloviny 20. století Krzysztofa Pendereckého. Program tohoto výjimečného večera sestával z Pendereckého duchovních skladeb Missa Brevis a Te Deum, jejichž interpretace se chopila Filharmonie Karola Szymanowského z Krakova a tamní Filharmonický smíšený sbor se sólisty Iwonou Hossou, Annou Lubańskou, Rafalem Bartmińskim a Piotrem Nowackim, pod vedením sbormistra Pietra Piwka​ a dirigenta Alexandra Humaly.

„Je stále ještě nezbytné čelit předsudkům zpochybňujícím oprávněnost vstupu zobcové flétny na koncertní pódium.“

„Zatímco klarinet má své místo na tradičním koncertním pódiu již historicky zajištěno, akordeon o ně musí stále ještě usilovat. Je to ale snažení s nepochybně dobrou perspektivou.“

„Nejen z hudebního projevu, ale i z vystupování interpretů i autora toho večera v Kroměříži u svatého Mořice přímo vyzařovala radost, životní optimismus a opravdová zbožnost.“

V Kroměříži v tuto dobu již postupně doznívá letošní ročník Forfestu, mezinárodního festivalu současného umění s duchovním zaměřením. Byl zahájen již v březnu a potrvá až do září. Je sestaven nejen z koncertů, ale i z poslechových pořadů, setkání, kompozičních kurzů pro mladé skladatele a výstav. Své vyvrcholení má koncem června, kdy se v kroměřížských kostelích a koncertních sálech setkávají interpreti jak domácí, tak i zahraniční.

„Způsob, jakým fenomenální violistka zahrála takto posluchačsky a hráčsky náročný program, si zaslouží hluboký obdiv a respekt.”

„Excelentním způsobem si poradila s formulací jednotlivých vět. Vždy sebevědomá, striktní a asertivní.”

„Fialová nepochybně patří mezi nejlepší světové violistky, v Ostravě o tom podala jasnou, aktuální a nezapomenutelnou zprávu.”

Říká se jí první dáma české violy nebo „Lady Viola“. Violistka Kristina Fialová včera ukázala, že každý nástroj lze zbavit ustálených klišé, když na něj hraje opravdový umělec. Její sólový recitál nabídnul Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka v úterý 6. června. Spolu s charismatickou violistkou se do Ostravy ve své hudbě vrátili také skladatelé, kteří měli k tomuto městu vždy blízko: Paul Hindemith a Krzysztof Penderecki. Fialová zahrála v Kostele sv. Václava jeden z nejobtížnějších recitálů, které je možné vymyslet, a navíc se musela vypořádat s nečekanými komplikacemi. Ty však zdolala s elegancí a ukázala, proč patří mezi umělci klasické hudby na přední místo.

„Dílo vzniklo na objednávku Chopinovy mezinárodní klavírní soutěže. Premiéru mělo v roce 2015 a svým názvem evokuje Chopinův kompoziční zájem o polonézu, která zazněla hned po skladbě Pendereckého.“

„Konečně po přestávce přišlo klíčové dílo večera Symfonie č. 2 e moll Sergeje Rachmaninova.“

„Zdálo se tedy, podle značného ohlasu publika, že Rachmaninovova Druhá se vydařila.“

Ke svému dalšímu abonentnímu koncertu, který proběhl 20. března ve Dvořákově síni Rudolfina, pozval Symfonický orchestr Českého rozhlasu jako sólistu s hostujícím dirigentem Markem Šedivým teprve sedmnáctiletého interpreta. Byl jím slovensko-australský klavírista Ryan Martin Brandshaw. Ryan, student vídeňské Universität für Music und darstellende Kunst, jak praví oficiální materiály, je laureátem osmnácti mezinárodních soutěží a jeho umělecký životopis je v tomto ohledu vskutku imponující.

„Ukrajinské Ministerstvo kultury zveřejnilo informaci, že ‚ve dnech předcházejících 12. říjnu 2022 byl Jurij Kerpatěnko ve svém bytě zavražděn‘.“

„Od počátku ruské invaze si Kerpatěnko ve svých komentářích na sociálních sítích nebral servítky, což jistě neuniklo pozornosti ruských specialistů na hybridní válku.“

„Před několika dny vtrhli do jeho bytu gangsteři a dali mu nabídku, která zdánlivě nešla odmítnout. Výběr muže, který nepůsobil dojmem hrdiny, zaslouží obdiv a úctu.“

Mark Twain prý napsal, že „historie se neopakuje, ale rýmuje“. Ať už se mu autorství výroku připisuje právem, anebo slavný spisovatel citoval kohosi neznámého, zní tento bonmot od konce února trpce v souvislosti s válkou na Ukrajině. V posledních dnech přibyl na seznam krutostí, které se tam odehrávají, příběh statečného ukrajinského mistra taktovky jménem Jurij Kerpatěnko. Je tragický sám o sobě, ale ještě hrůznější v historických souvislostech. Jako by se tamní bludný kruh ne a ne zastavit, rozetnout. Naopak nabývá na odpudivosti, pokud je promítnut v časové ose.