S letošní premiérou operního triptychu Il trittico od Giacoma Pucciniho jsou v Salcburku spojeny dva debuty. Nikdy předtím toto dílo na místním slavném festivalu nebylo uvedeno a režisér Christof Loy s dirigentem Franzem Welser-Möstem se pracovně sešli poprvé. Salcburský triptych obsahuje opery v pořadí Gianni Schicchi, Il tabarro (Plášť) a Suor Angelica (Sestra Angelika). Hlavní protagonistkou bude sopranistka Asmik Grigorian. Dále účinkují Roman Burdenko, Joshua Guerrero, Karita Mattila, Hanna Schwarz, Enkelejda Shkoza, Giulia Semenzato, Misha Kiria, Alexey Neklyudov, Brindley Sherratt, Lavinia Bini a další. Premiéra se koná v pátek 29. července ve Velkém festivalovém domu v 18 hodin a televize ORF 2 bude živě přenášet představení v sobotu 13. srpna.

„Tato spolupráce s Christofem Loyem nebude naše poslední,“ zdůraznil hned na úvod Franz Welser-Möst. K projektu uvedl, že po hudební stránce nachází podobnosti mezi Puccinim a Straussem. Oba skladatelé se věnují textu a vztah mezi slovem a hudbou je v obou případech velmi důležitý – jde o skutečné hudební divadlo, které staví dirigenta před technické výzvy. „Gianni Schicchi má četná úskalí, ale na druhou stranu obsahuje fascinující neuvěřitelný orchestrální jazyk a nesmírnou výrazovou paletu, od rozmáchlých zvuků až po pasáže komorní hudby,“ řekl o různých aspektech díla dirigent.

Režisér Christof Loy pořadí tří oper pozměnil. Suor Angelica je často vynechávána, přesto právě toto dílo na něj následně zapůsobilo nejvíce. Jeho cílem je proto rehabilitovat Pucciniho, často podceňovaného jako skladatele, a zejména Suor Angelicu, kterou umístil na závěr triptychu. „Připadalo nám logické zakončit večer účinným monologem,“ podotkla k tomu sopranistka Asmik Grigorian. Široká tradice uzavírání operou Gianni Schicchi má podle jejího názoru co do činění se zkušenostmi z řeckých satyrských her. Pořadí zvolené v Salcburku naopak nabízí možnost ztvárnit katarzi a cestu do ráje.

Franz Welser-Möst poukázal na to, že všechny tři kusy zdůrazňují různé Pucciniho roviny. Celek pro něj není opera o třech jednáních, ale tři různé kusy: „Ukazuje to, jak přesný je divadelní instinkt Christofa Loye. Mezi Gianni Schicchi a Suor Angelica je obrovská vzdálenost a rozhodnutí zvrátit pořadí se velmi rychle ukázalo jako správné.“ Dát dohromady celý obraz, odemknout ho jako totální umělecké dílo dělá dirigentovi každý den velkou radost, stejně jako pracovat s úžasným týmem, který ztvárňuje celkem více než třicet rolí. A i když Vídeňští filharmonici dílo hráli naposledy přibližně před třiceti lety ve Vídeňské státní opeře, Welser-Möst dodal, že hned první orchestrální zkouška jasně ukázala, proč se jedná o nejlepší operní orchestr na světě: „V Il tabarro musíte zasáhnout atmosféru od prvního tónu. Začíná to trojitým pianem – a ticho je vždy obtížnější než hluk.“ Rychlé změny atmosféry jsou hudebně náročné a Welser-Möst nazývá Pucciniho velkým mistrem komprese.

Loy ocenil spolupráci s Asmik Grigorian, kterou zná od roku 2014 a těší se s ní úzkému poutu důvěry. Jejich společné umělecké hledání sahá až k výměně smsek po zkouškách. „Je to mimořádná osobnost, z každé situace vyždímá maximum; její portréty tří rolí jsou úplně jiné. Díky tomu je snadné pronikat do emocionálních hloubek různým způsobem,“ dodal.

Franz Welser-Möst uvedl, že největším překvapením pro něj byla téměř „nemilosrdná přesnost Christofa Loye“, a dodal, že jeho pojetí disciplíny dokonale souzní s jeho vlastními principy. Loy také zdůraznil, jak moc si práci v Salcburku užívá: „V uměleckých záležitostech zde člověk nikdy nemusí dělat kompromisy.“

Foto: SF / Monika Rittershaus, Birgit Probst