Třetí a poslední z řady abonentních koncertů sedmaosmdesáté sezóny Pražského filharmonického sboru bude s opožděním kvůli pandemické přestávce věnován životnímu jubileu přední české dirigentky, sbormistryně a pedagožky Miriam Němcové. Hudební setkání pod taktovkou oslavenkyně se bude ve Dvořákově síni Rudolfina konat v úterý 3. května od 19.30 hodin. PFS také hledá stálého člena do skupiny tenorů a studenty do Akademie sborového zpěvu tělesa. Více informací najdete zde.

Dramaturgie koncertu vychází z dlouholetých životních priorit Miriam Němcové – tou první je frankofonní kulturní svět, francouzská hudba a jazyk, tou druhou je dílo Bohuslava Martinů, ke kterému se ráda vrací a které také inspirovalo její vlastní skladatelskou tvorbu. Na koncertu proto zaznějí francouzské skladby Tristia Hectora Berlioze, Vieille prière bouddhique od Lili Boulanger a také Kytice Bohuslava Martinů. Vedle Pražského filharmonického sboru vystoupí i orchestr PKF – Prague Philharmonia, chlapecký sbor Pueri gaudentes a kvarteto sólistů – sopranistka Lucie Silkenová, altistka Markéta Cukrová, tenorista Aleš Briscein a barytonista Pavol Kubáň.

„Když jsem vymýšlela dramaturgii tohoto koncertu, nenapadlo mě, jak bude celý program pro mě symbolický. Ne ve vztahu k mému životnímu jubileu, to by bylo velmi malicherné. Myslím na symboliku dění v posledních týdnech,“ říká dirigentka Miriam Němcová a vysvětluje, že se jí najednou všechno při studiu partitur v hlavě propojuje. Smutek v Berliozově hudbě: nářek nad smrtí inspirován Shakespearovým hamletovským tématem vyjádřen romanticky exaltovaným způsobem. V nádherně impresionisticky instrumentované hudbě Lili Boulanger a její Buddhistické modlitbě dirigentka cítí a prožívá prosbu o nalezení světla a naděje, prosbu o volnost a svobodu pro všechny živé bytosti. V hudbě skladatelky, dívky, která zemřela tak mladá. Co ještě mohla dokázat, kdyby žila déle. Co ještě mohli dokázat ti, kteří teď zbytečně umírají v nesmyslné válce. „Na to vše teď hodně myslím. A s Bohuslavem Martinů, mou velikou hudební láskou už od studentských let na konzervatoři, prožívám nádherně zhudebněnou lidovou poezii v jeho Kytici. Kolik moudrosti a ponaučení i zde pro dnešní dobu,“ vyznává se Miriam Němcová.

Berliozova Tristia je souborem tří skladeb z různých období, které byly publikovány společně v roce 1852 a provedeny teprve po skladatelově smrti. První část, Méditation religieuse (Náboženská meditace) na verše anglického romantického básníka Thomase Moora vznikla v Římě v roce 1831. Druhá část, La mort d’Ophélie (Smrt Ofélie), byla původně složena pro sólový hlas a klavír, ale Berlioz ji v roce 1848 upravil pro ženský sbor a orchestr podle balady francouzského dramatika Ernesta W. Legouvé. Třetí, nejznámější část, Marche funèbre pour la dernière scène d’Hamlet (Smuteční pochod za poslední scénou Hamleta), byla do finální podoby upravena v roce 1848 pro scénické uvedení Hamleta v Divadle Odeon, které se však nikdy neuskutečnilo.

„Vieille prière bouddhique (Stará buddhistická modlitba) od Lili Boulanger pro tenor sólo, smíšený sbor a orchestr vznikala v letech 1914–17 a byla uvedena až po skladatelčině smrti v roce 1921. Na rozdíl od jejích předchozích děl, která měla biblické předlohy, je tato skladba podložena textem buddhistické modlitby,“ seznamuje s dílem PFS a doplňuje, že cyklus skladeb na lidové texty pro smíšený a dětský sbor, sóla a malý orchestr Kytice patří mezi nejpůsobivější díla Bohuslava Martinů a spadá do období, kdy se skladatel hojně inspiroval domácím folklorem. Kantáta vznikla na objednávku Československého rozhlasu v Praze, autor ji následně věnoval rodinnému příteli a svému vrstevníkovi, malíři Janu Zrzavému. Premiéra Kytice se konala v dubnu 1938 v Československém rozhlase pod vedením Otakara Jeremiáše – interpretem premiéry byl také Český pěvecký sbor připravený Janem Kühnem.

Miriam Němcová začala svou dirigentskou dráhu v šestnácti letech u neprofesionálních souborů. Po absolutoriu Pražské konzervatoře a během studia oboru dirigování na AMU v Praze už spolupracovala s řadou profesionálních ansámblů. V letech 1987 až 1988 byla stipendistkou České filharmonie u Pražských madrigalistů a několikrát obdržela stipendium na Internationale Bachakademie Stuttgart. Po návratu ze stáže v Paříži působila v Komorní opeře Praha a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kam se po ročním angažmá u Karlovarského symfonického orchestru v roce 1991 vrátila jako šéf opery. Na základě úspěšného nastudování Verdiho Othella v ostravském Divadle Antonína Dvořáka jí byla v roce 1993 nabídnuta dirigentská i sbormistrovská smlouva ve Státní opeře Praha. Od září 1995 je Miriam Němcová pedagožkou a vedoucí oddělení dirigování na Pražské konzervatoři, kde současně řídí symfonický orchestr. Kromě toho se věnuje stálé koncertní činnosti u nás i v zahraničí. Do spektra dirigentských aktivit patří také práce v nahrávacích studiích a provádění filmové hudby pro mezinárodní produkce. Letos červnu se pod taktovkou Miriam Němcové bude konat koncert Opera Gala se Zuzanou Markovou a Pavlem Černochem, s Filharmonií Hradec Králové a Pražským filharmonickým sborem.

Foto: Fb PFS