Kam spěje dnešní lidstvo? Tuto základní otázku si pokládá hudebně-dramatický projekt pražského Divadla MA s názvem Gramofon, který se zítra a ve čtvrtek dočká světových premiér na své domovské scéně v Žitné ulici č. 41. Vícevrstevnatý příběh se odehrává na pozadí událostí druhé světové války, vypovídá o víře a naději a vybízí diváky k zamyšlení. Inscenace filozoficky propojuje skutečný příběh vztahu vězeňkyně a dozorce z koncentračního tábora s dějem dětské pohádky o poznání abecedy jidiš. Originální zpracování je symbiózou činohry, hudebního a nonverbálního divadla a nabízí divákovi jedinečný pohled na lidskou bytost procházející holokaustem. Nechybí živá hudba v podání tria, s pěveckým doprovodem herců v uměleckém překladu jazyka jidiš. Autorem hudby je světoznámý klavírista a současně patron Divadla MA, Jevgenij Kissin. Spolupráce na scénáři se ujal divadelník a hudebník Igor Šebo, libreto pochází z pera amerického jidišisty Borise Sandlera. Režie se ujala ředitelka divadla Marianna Arzumanova. Inscenaci tvoří herci Kateřina Kráľovská Steinerová, Petr Kolman, Ondřej Král, Eliška Nezvalová, Jiří Krejčí, Ondřej Kohoutek, Štefan Radačovský, Jiří Valeš, Janusz Hummel a další.

Cílem režisérky inscenace Marianny Arzumanovy bylo vystihnout paralelu k událostem dnešních dní. Vsadila na motiv duchovního života člověka, jeho všudypřítomnou, jen často neobjevenou vnitřní sílu a vždy existující možnost volby, a to i v nesnesitelných životních podmínkách a v situaci totální fyzické nesvobody. „Záměrem představení je mimo jiné veřejně vystoupit proti rostoucímu fanatismu, antisemitismu a xenofobii. Lidstvo by nemělo zapomínat na to, co se stalo v minulosti a čeho jsou lidské bytosti schopné. Divadelní představení Gramofon proto výrazně a emocionálně promlouvá přímo k divákovi a vytváří až strašidelně autentický obraz, který donutí obecenstvo se zamyslet a chyby lidstva neopakovat,“ líčí Arzumanova.

Autorský tým se nechal inspirovat myšlenkami známého psychiatra a zakladatele existenciální analýzy a logoterapie Viktora Emila Frankla, který sám přežil několik koncentračních táborů včetně Osvětimi. Frankl díky svým krutým zkušenostem potvrdil svoji hypotézu, že hlavní potřebou člověka pro přežití je cíl, a to velmi konkrétní cíl, jinými slovy „mít pro co žít“. Sám Frankl si ve chvíli největšího zoufalství v koncentračním táboře představil, jak přednáší vše, co zažívá a pozoruje, svým studentům na katedře Vídeňské univerzity. Jeho utrpení tak získalo smysl a jasný cíl – přežít, aby mohl předat svou zkušenost.

Divadlo MA se svou devítiletou existencí založilo svou komorní domovskou scénu na adrese Žitná 41 teprve před dvěma lety na podzim.

Foto: ze zkoušky – Archiv Divadla MA