Mezinárodní hudební festival Nekonvenční žižkovský podzim se letos koná popětadvacáté a patrně naposledy. Violoncellista Jiří Hošek, zakladatel a organizátor projektu, to vysvětluje tím, že kulturní komise ÚMČ Prahy 3 neschválila dotaci, díky které se festival mohl každoročně konat, a dala přednost jiným akcím. I přes nepříjemná zjištění zve letošní festival zejména na koncert, který se uskuteční už toto úterý 19. října od 19:30 hodin ve Dvořákově síni Rudolfina. Tématem je „Beethovenův violoncellový virtuóz a skladatel Antonín Kraft“, jehož dvoustému výročí odchodu do uměleckého nebe je koncert s ročním zpožděním věnován. V první půli zazní Beethovenův slavný Trojkoncert pro klavír, housle a violoncello C dur, op. 56 a v druhé polovině to budou Sonáta pro dvě violoncella C dur, op. 1 č. 1 a Koncert pro violoncello C dur, op. 4 Antonína Krafta. V hlavní roli vystoupí violoncellistka Dominika Weiss Hošková, spolu s ní se na programu budou podílet její otec Jiří Hošek, houslista Jakub Fišer, klavírista Daniel Wiesner a jako host violoncellistka Adina Weissová. Rovnoměrným partnerem jim bude Komorní filharmonie Pardubice za řízení Tomáše Žídka. Festival se koná až do 11. listopadu a podrobný program je k dispozici zde.

Český violoncellista a hudební skladatel Antonín Kraft se narodil 30. prosince 1749 v Rokycanech jako sedmé dítě z deseti v rodině obecního sládka Františka Krafta a Marie Magdalény Kraftové. Matka zemřela, když mu bylo sedm let. Školní docházku zahájil ve svém rodišti, stejně jako hudební vzdělávání. Sám se naučil hrát na violoncello, byl však od samého mládí hudebně vedený muzikálním otcem i učiteli ve škole v Rokycanech. Pokračoval ve studiu na gymnáziu v Praze a v roce 1769 krátce studoval filosofii na Karlově univerzitě. Hře na violoncello se učil u hudebního pedagoga Františka Josefa Wernera, violoncellisty kláštera řádu křižovníků na Starém Městě pražském. V sedmdesátých letech 18. století se oženil s Marií Annou Trebiczkou (Třebickou) z Dobřan, s níž měl syna Mikuláše. Ten zdědil po otci hudební nadání, hrával s ním a stal se také vynikajícím violoncellistou a skladatelem. S řadou dalších krajanů odešel Antonín Kraft jako výkonný hudebník do Vídně, kde se seznámil s Josephem Haydnem, který ho doporučil v roce 1777 do kapely uherského knížete Esterházyho. Tam se postupně vypracoval na sólistu, Esterházy si ho velmi vážil a umožňoval mu koncertovat na pozvání po Evropě. Tak v roce 1786 vystupoval ve Vídni, Bratislavě, Berlíně i Drážďanech. Bral s sebou i svého osmiletého syna Mikuláše, kterého sám vyučoval. V Berlíně se seznámil s Mozartem, se kterým koncertoval na mnoha místech včetně Prahy. Po smrti svého mecenáše vstoupil roku 1790 do bratislavské kapely hraběte Antonína Grassalkoviče. Mezitím, roku 1779, se stal přímo Haydnovým žákem, učil se u něj hudební skladbu.

Antonín Kraft byl ve své době považován za jednoho z nejlepších violoncellistů, jeho čistý tón a technika byly považovány za nedostižné, stal se členem tehdy slavného Schuppanzighova kvarteta. V roce 1792 se seznámil s Ludwigem van Beethovenem, s nímž navázal přátelství trvající až do jeho smrti. Byl také prvním violoncellistou Vídeňské opery. Další významné angažmá získal v kapele knížete Grassalkoviče a roku 1795 jako první violoncellista v kapele knížete Josefa Františka z Lobkovic, který se však časem dostal do finančních potíží a Antonína Krafta musel propustit. Ten se v období všeobecné krize obrátil na Beethovena, který mu roku 1815 zajistil další živobytí svou intervencí u kardinála arcivévody Rudolfa. Na sklonku života, počátkem roku 1820, se Kraft stal na Vídeňské konzervatoři prvním profesorem hry na violoncello, téhož roku však ve Vídni ve věku sedmdesáti let umírá.

Z dochovaných skladeb Antonína Krafta se nejčastěji hrají Sonáty pro violoncello, op. 1 a op. 2, Duet pro housle a violoncello, op. 3, Koncert pro violoncello a orchestr, op. 4, Duety pro dvě violoncella, op. 5 a op. 6, Koncert pro violoncello C dur (Seydel’s Concerto). Řada skladeb však zůstala jen v rukopisech či opisech, což je případ i Koncertu pro dvě violoncella a orchestr. Je zajímavé, že pro něj Josefem Haydnem napsaný Koncert č. 2 D dur, op. 101 byl dlouho považován za Kraftovo dílo, také Beethoven mu dedikoval svůj Trojkoncert, op. 56. V roce 1995 vydal Panton nahrávku dvou jeho koncertů a polonézy syna Mikuláše v podání violoncellisty Jiřího Hoška a Symfonického orchestru FOK, pod taktovkou Josefa Hrnčíře.

„Přestože vyprodané koncerty přilákaly každoročně několik tisíc hudbymilovných občanů, vzhledem ke změně podmínek a požadavkům na podobu festivalu, i dalších okolností nezbytných pro jeho realizaci, jsem byl letos donucen rozhodnout se k tomu, abych zorganizovat 25. ročník festivalu v jeho osvědčené a oblíbené podobě tentokrát zřejmě naposledy. Proto se letošními koncerty našeho nekonvenčního podzimního svátku hudby důstojně po 25 letech spolu rozloučíme. Děkuji z celého srdce festivalovým návštěvníkům za jejich mnohaletou přízeň, důvěru i věrnost. Vážím si toho. Jsem rád, že Vás festivalové dění na Žižkově po dobu čtvrt století oslovovalo, přinášelo radost i poučení, a těší mě, že snad veškeré vynaložené úsilí mělo smysl!“ uvedl v letáku festivalu Jiří Hošek.

Foto: Facebook – Beránek Náchod, Wikipedia