V předvečer sto třicátého výročí narození Bohuslava Martinů pořádá Institut Bohuslava Martinů výroční živě streamovaný koncert. V pondělí 7. prosince od 19:30 hodin na něm vystoupí Zemlinského kvarteto. Institut si tak připomene pětadvacet let od svého vzniku a vzhledem k aktuálním okolnostem bude hudební večer k vidění na YouTube, Facebooku a webových stránkách www.martinu.cz. Pořadatelé zařadili díla Bohuslava Martinů a Viktora Kalabise, a to konkrétně v roce 2005 nalezené Smyčcové trio č. 1, H 136 a zejména vloni objevenou ranou verzi Smyčcového kvartetu č. 2, H 150 Martinů a Kalabisův Smyčcový kvartet č. 7, op. 76.

Provedení Druhého smyčcového kvartetu Bohuslava Martinů má být pro posluchače opravdovou lahůdkou, půjde totiž o premiéru rané verze tohoto díla. Hlavní podíl na tomto nedávném objevu má německý violoncellista Jan Vogler. Ten zakoupil autograf od obchodníka s cennými manuskripty na Floridě, aniž by věděl, že jde o dosud neznámou podobu skladby. Když to zjistil, obratem informoval Institut Bohuslava Martinů. Vogler poté kvartet uvedl se svými kolegy na festivalu v německém Moritzburgu.

„První verze má svou strohostí a disonantností blíže Smyčcovému triu č.1, H 136 (1923) než finální verzi Smyčcového kvartetu č. 2. Vyznačuje se častým střídáním taktů, oscilací melodických floskulí kolem vzájemně se lišícího tónového jádra, silnou disonantností, vyplývající z výrazně chromatického vedení hlasů, polytonalitou, občasnými paralelními postupy hlasů, členěním hudebního vývoje do krátkých od sebe oddělených bloků. Jde o svrchovaně zajímavé dílo, blížící se stylem tehdy aktuálním tendencím Neue Sachlichkeit, tedy do jisté míry o skladbu záměrně věcnou a značně neosobní. Příznačná je pro ni též místy dosti symfonická sazba,“ popisuje ředitel institutu Aleš Březina a doplňuje, že stejně jako Institut Bohuslava Martinů si i Zemlinského kvarteto letos připomíná dvacet pět let od svého vzniku. Byl to shodou okolností tento soubor, který uvedl na Festivalu Bohuslava Martinů v roce 2005 ve světové premiéře tehdy čerstvě objevené Smyčcové trio č. 1.

Založení institutu inicioval skladatel a manžel cembalistky Zuzany Růžičkové Viktor Kalabis, bývalý předseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů, která je jeho zřizovatelem. Ředitel Aleš Březina působil na basilejské univerzitě a v Nadaci Paula Sachera. „Když mne v roce 1993 oslovil PhDr. Viktor Kalabis s nabídkou na založení vědecké instituce, zabývající se osobností a dílem Bohuslava Martinů, rozjel jsem se do nejvýznamnějších skladatelských institucí v Evropě a USA. Velkou inspirací při budování nového pracoviště se mi stal především Institut Paula Hindemitha ve Frankfurtu nad Mohanem a Nadace Kurta Weilla v New Yorku. Od počátku jsem doufal, že bude možné vytvořit pro Bohuslava Martinů takové badatelské zázemí, jaké si osobnost jeho významu zaslouží, a díky kontinuální podpoře Nadace Bohuslava Martinů a spolupráci s desítkami institucí po celém světě se to podařilo,“ uvádí Březina.

Institut Bohuslava Martinů vybudoval a spravuje rozsáhlou knihovnu, podílel se na vytvoření řady domácích i zahraničních dokumentárních snímků a v rámci badatelské činnosti se snaží dále objevovat a rekonstruovat skladby Martinů. Dlouhodobě se věnuje Soubornému vydání díla Bohuslava Martinů. Tento projekt byl nedávno oceněn prestižní Cenou předsedkyně Grantové agentury ČR za rok 2020. Jde vůbec o první ocenění tohoto druhu udělené nestátní neziskové organizaci v oboru muzikologie. „Je to právě základní muzikologický výzkum, který zpřístupňuje jedinečné kulturní dědictví jednoho z nejvýznamnějších skladatelů české klasické hudby dalším generacím,“ říká k ocenění ředitel Aleš Březina a dodává: „Ocenění je velká pocta pro celý tým, ale i pro všechny naše podporovatele v čele s Nadací Bohuslava Martinů.“

Foto: Ilona Sochorová, Fb Jana Voglera, Fb Institutu B. Martinů