Proslulý soubor L’Arpeggiata otevře v roce 2020 MHF Lípa Musica. Těleso založila v roce 2000 renomovaná loutnistka, theorbistka a harfistka původem z Rakouska Christina Pluhar. Zahajovací koncert 19. ročníku festivalu je na programu v sobotu 12. září v libereckém Divadle F. X. Šaldy. L’Arpeggiata provede projekt Teatro d’Amore s hudbou Claudia Monteverdiho a jeho současníků v originálních aranžích pracujících s jazzovými prvky.

Členové souboru L‘Arpeggiata patří k nejlepším sólistům dneška a navíc spolupracují s některými výjimečnými zpěváky věnujícími se období baroka a tradičním hudebním světům. Jejich cílem je oživit téměř neznámý repertoár. Soubor se zpočátku věnoval improvizované hudbě 17. století, ale postupem času začal přicházet s aranžemi kombinujícími starou hudbu s množstvím tradičních světových stylů a později i s hudbou soudobou a stal se fenoménem. Základem L’Arpeggiaty jsou instrumentální improvizace a odlišný přístup ke zpěvu.

„Hudebníci 17. století byli fantastickými improvizátory. Existuje mnoho pramenů, které vás naučí o improvizaci a ornamentice. Profesionální hudebník, který v té době neuměl improvizovat, neexistoval,“ říká Christina Pluhar. „Bylo by to jako říci dnes o jazzovém hudebníkovi: „je to skvělý hráč, ale neumí improvizovat“, je to naprosto protichůdné, nemyslitelné. Hudebníci a zpěváci v 17. století měli velmi hluboké vzdělání v tom, čemu říkali kontrapunkt, strávili denně hodiny cvičením a improvizací ornamentů na gregoriánský chorál nebo ostinátní bas. Když jsem v roce 2000 založila L’Arpeggiatu, byla to doba, kdy v provozování dobově poučené staré hudby nebyla improvizace žádným zásadním tématem. Na Schole Cantorum v Basileji jsme měli improvizační třídu, kde jsme se trochu naučili, ale v praxi jsme ji moc nepoužívali a rozhodně to nebylo něco, s čím byste se setkávali na koncertních pódiích. Improvizace pro mě byla ale velká věc, na které jsem chtěla pracovat s Arpeggiatou, samozřejmě nejprve ve stylu hudby 17. století. Byla vždy součástí hudebního života, včetně klasického, až po Schönberga, kdy se rozpadl celý tonální systém. Do té doby byli všichni skvělí skladatelé skvělí improvizátoři, kteří uměli zahrát klavírní kadence, improvizovat a cítit se svobodně v muzicírování bez partitury, zkrátka přemýšlet tak jako velcí virtuosové 19. století, jako byli Paganini nebo Chopin. Nechtěli jsme nejen být jen interprety, tlumočníky hudby psané před 400 lety, hrát jen noty, které někdo napsal na papír, ale chtěli jsme vytvářet aktuální představení, mluvit aktuálním hudebním jazykem a komunikovat tak s publikem.“

L’Arpeggiata získala od svého založení významný ohlas u publika i u kritiků a celou plejádu prestižních ocenění. V České republice se tento soubor poprvé představil letos s projektem Mediterraneo. Liberecký debut příští rok se vrátí ke staršímu programu, který dostal cenu Echo Klassik. V projektu Teatro d‘Amore, který poprvé zazněl na festivalu Oude Muziek v Utrechtu, se L’Arpeggiata vrací k vokální a instrumentální hudbě Monteverdiho a jeho současníků ve svěží, vynalézavé a spontánní interpretaci, propojuje v ní barokní citovost se současným vkusem a jazzovými prvky.

„Nejobdivovanější věcí na Monteverdi je ohromná rozmanitost technik kompozice, kterou skvěle ovládá a kombinuje. Modernita, která prochází jeho světskými skladbami jako nit a propůjčuje jeho hudbě nadčasovou kvalitu i ve dvacátém prvním století, je zcela zřejmá zejména v basové lince,“ upřesňuje Christina Pluhar a dodává: „Obdobně k využití basové linky přistupovali jazzoví muzikanti ve 20. století. S tímto projektem jsme si užili tolik radosti a nadšení, už když jsme dávali dohromady nahrávku. Ta vznikla už v roce 2006, ale vydána byla až v roce 2009 z důvodu komplikací na straně nahrávací společnosti. Když jsme rezidenčně se souborem působili na slavném festivalu staré hudby v Utrechtu, požádali nás, abychom provedli program s Monteverdim. Tehdy jsme také dostali nabídku tento program natočit v koncertním sále Tivoli Vredenburg, který je jedním z nejkrásnějších koncertních sálů na světě a má snad nejúžasnější akustiku. Obvykle tam není vůbec možné natáčet, protože je tak stále plně obsazeno. Těsně před začátkem festivalu jsme tak dostali skvělou příležitost s dalšími úžasnými hudebníky a zpěváky, mezi nimiž byl i docela mladý Philippe Jaroussky, nahrávku připravit v tomto nádherném a inspirativním prostředí s dokonalými akustickými možnostmi.“

L’Arpeggiata vystoupila na předních festivalech a koncertních pódiích po celém světě a svým specifickým přístupem si vychovává globální publikum, které ji s oblibou následuje na koncertech napříč Evropou. Každý z koncertů je originálem. „To je to, co nás udržuje mladé,“ dodává Christina Pluhar.

Foto: Michael Uneffer, Michal Novak, Archiv MHF Lípa Musica