Festival Pražské jaro ve spolupráci s Univerzitou Karlovou v Praze připravuje mimořádný koncert Svatovavřinecké sezony s názvem „Sedm dní na Karlově univerzitě“. Koná se už teď v úterý 24. září od 19:30 hodin v Kostele Panny Marie Sněžné. Soubor Schola Gregoriana Pragensis tam vystoupí pod vedením Davida Ebena a za doprovodu přední hráčky na clavicembalum Coriny Marti. Dramaturgie koncertu umožní nahlédnout do hudebního života pražské univerzity v pozdním středověku a je unikátní historickou rekonstrukcí.

„Dnešní akademiky by asi překvapilo zjištění, že každý student i pedagog středověké univerzity denně zpíval, protože k jeho povinnostem patřila účast na modlitbách v kapli univerzitní koleje,“ uvádí Lenka Hlávková z Ústavu hudební vědy Univerzity Karlovy a doplňuje: „Koncert vznikl v těsné spolupráci mezi muzikology a interprety, jedná se o výjimečný podnik, který by nebyl možný bez mnohaletého výzkumu muzikologa Jana Ciglbauera a finančního zázemí evropského projektu HERA.“ Program zprostředkovává pestrý obraz oficiální liturgické hudby, duchovní tvorby mladých kleriků i skladeb, které vznikaly v souvislosti se studiem hudební teorie. „Koncert bude okořeněn i hudbou čistě zábavnou. Ani ta však nezapře inspiraci v hudbě liturgické,“ doplňuje vedoucí souboru, David Eben.

Hlavním impulsem pro vytvoření tohoto programu jsou dva historické dokumenty, které se týkají hudby sice jen okrajově, ale velmi dobře se ve svých částečných výpovědích doplňují. Jedná se o zakládací listinu a kolejní řád tzv. Rečkovy koleje pražské univerzity založené 1438 a soupis kolejního majetku. „V listině je mimo jiné stanoveno, jaké bohoslužby se mají v koleji slavit a jak se na nich mají studenti podílet. Ze soupisu kolejního majetku se zase dozvídáme, že kolej vlastnila několik hudebních rukopisů,“ upřesňuje muzikolog Jan Ciglbauer, který se specializuje na výzkum středoevropských latinských písní. Hudba byla v životě členů koleje dvousečnou zbraní. Na jedné straně byla liturgická hudba nepostradatelnou částí bohoslužeb, na druhé straně mohly povzbuzovat jiné druhy hudby studenty k neřestem. „Proto byly v kolejních statutech pravidelně zakazovány hudební nástroje (kromě tichých klávesových), zpěv v národních jazycích a světské texty,“ glosuje Ciglbauer a dodává: „Avšak i tato tvorba se ve vzdělaneckých komunitách čile šířila.“

Půdorys programu sleduje liturgický týden univerzitního studenta. V rámci koncertu se vystřídá vždy oficiální část spojená s bohoslužbou, kde zazní chorální a vícehlasé duchovní zpěvy, a pak část neoficiální, spojená spíše se zábavou a společenským životem na kolejích. V těchto částech programu doplní vokální složku také hudební nástroj, který byl – takřka jako jediný – v univerzitním prostředí akceptován – clavicembalum.

Foto: Archiv Pražského jara