„Heřmanovy koncepce a režie, jeho vnímání, zbožňuju. Je to citlivý umělec.“

„Bystrouškou ukázal, že se dokáže chopit české klasiky stejně nápaditě jako nějakého mysteriózního příběhu.“

„Slova z titulku vedou k až existenciálnímu poznání, že je to celé i o každém z nás.“

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno hostuje na festivalu Smetanova Litomyšl se třemi velkými inscenacemi. V pátek na zámecké nádvoří přichází s Janáčkovou tak trochu pohádkovou operou Příhody lišky Bystroušky, o den později s Donizettiho komickým Nápojem lásky a pak ještě 2. července s mysteriózními a hymnickými Hrami o Marii od Bohuslava Martinů.

Lišku Bystroušku mají v Brně na repertoáru od loňského listopadu, premiérou otevřeli po mnohaměsíční rekonstrukci Janáčkovo divadlo (Reflexe  Aby lidé o mně a o tobě nepsali v novinách). Marko Ivanović připravil hudebně jemné a klidné nastudování, v režii Jiřího Heřmana jde o civilní a přitom nesmírně poetické představení, vizuálně nové – jiné, netradiční uchopení operní klasiky, promyšlené do posledního detailu. A pokud něco přece jen zůstane nevyřčené, dořekne to sama hudba…

„Vidění Jiřího Heřmana přijímám velmi ráda. Ve všech operách, na kterých jsme spolu spolupracovali, se cítím krásně, naprosto přirozeně. Jeho koncepce a režie, jeho vnímání zbožňuju. Je to citlivý umělec,“ řekla portálu KlasikaPlus sopranistka Jana Šrejma Kačírková, která i v Litomyšli bude zpívat a hrát titulní roli. Při práci si podle jejích slov vzájemně velmi rozumějí.

Svou „nejbrněnštější“ operu komponoval Janáček podle námětu Rudolfa Těsnohlídka, v té době žijícího v Bílovicích nedaleko Brna. Bystrouška měla v Brně premiéru v listopadu 1924. V režii Jiřího Heřmana a na scéně Dragana Stojčevského je v tomto případě bez lesa, ale plná lesní havěti. A je víc o lidech než o zvířatech. Inscenace propojuje na scéně reálný svět s podobenstvím o něm, všední den s pohádkou, interiér s přírodou. Připomíná existenci brněnského Dětského domova vzešlého z Těsnohlídkových iniciativ. Poskytuje přesahy mezi konkrétnem a zevšeobecněním, mezi bděním a snem, domovem a volným prostorem, mezi zemí a vesmírem, životem a smrtí. Revírníka nechává snít a v závěru odejít pryč, na věčnost.

„Bystroušku vnímám jako postavu, ke které mám blízko. Je rychlá, mrštná, provokativní, ale zároveň citlivá a milující,“ shrnuje svůj postoj představitelka hlavní role. Lišku nepovažuje za lyrickou postavu. „Pro mě má velký vývoj od začátku do konce a najdeme tam všechny polohy,“ upozorňuje. Na adresu dětí, jimiž režisér některé scény doslova zaplnil, Jana Šrejma Kačírková říká: „Děti jsou skvělé oživení, navíc jsou velmi ukázněné, slušné a na jevišti inspirativní a naprosto přirozené. Je to radost.“

Pěvkyně, soudě podle zkušenosti z premiérových představení, je v této roli ve svém živlu, hlasově i herecky je obsazena ideálně, stejně jako Václava Krejčí Housková v úloze Lišáka. Roman Hoza jako pytlák Harašta pěkně zpívá a přirozeně hraje, Jan Štáva je neodolatelným Farářem a Jezevcem, Ondřej Koplík nepřehrávaným Rechtorem a Komárem. Jde o týmový výkon, jehož ozdobou je Revírník v podání barytonisty Svatopluka Sema, který je věrohodný, má nosný hlas a krásně zpívá i deklamuje – postavu ztvárňuje bez patosu, bez hrané bodrosti. Maskotem inscenace byl už na premiéře šestiletý Petr Hrůša v roli Skokánka. Je to právě on, malý žabák, kdo v závěru opery zanotuje klíčová slova z titulku, která vedou k až existenciálnímu poznání, že je to celé i o každém z nás…

Sólisté Jiřímu Heřmanovi vyhoví v čemkoli, jak tvrdí. Věří mu, vědí, že ví, co chce a proč. Svá vidění a svá řešení nepodává divákovi autoritativně, ale nenápadně a hlavně s pokorou. Bystrouškou ukázal, podobně jako už například Dvořákovou operou Čert a Káča nebo loni Smetanovou Libuší, že se dokáže chopit české klasiky stejně nápaditě a schopně jako nějakého mysteriózního příběhu. A na podzim, bezprostředně po premiéře, se Národní divadlo Brno právě s touto inscenací v přímém přenosu poprvé zapojilo do mezinárodního projektu OperaVision. Janáčkova Bystrouška se tak dostala do streamu na internet. A nedávno ji ze záznamu odvysílala Česká televize.

„Hudba Leoše Janáčka se mi líbí moc, ale je pravda, že trvalo celkem dlouho, než jsem se k ní jako interpretka dostala. Potom už to jde samo, protože u mě to funguje tak, že čím víc se do hudby ponořím a pochopím ji, tím víc si ji zamiluju. Je to vždycky stejné, ať je to jakákoliv hudba. Samozřejmě těžší u takové, která není pochopitelná takzvaně na první dobrou. Ale zatím to vyšlo vždycky,“ vyznává se sopranistka.

Liška Bystrouška otvírá hlavní operní řadu letošního ročníku Smetanovy Litomyšle. Připraveno je celkem devět titulů: vedle tří již zmíněných a vedle Smetanova Dalibora, Pucciniho Triptychu a Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu také komorní operní muzikál Charlotte Aleše Březiny, Webberova rocková opera Jesus Christ Superstar a Gluckovo dílo Paris a Helena ve stagioně na nedalekém zámku Nové Hrady.

Foto: Národní divadlo Brno, Petr Veber