Skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal, ročník 1964, říká v roce 2023, že mu táhne na dvacet. V roce 2003 totiž po virovém zánětu mozku částečně ztratil paměť a období po probuzení nazývá svým druhým životem. Pamatuje si, že hrál na housle. Vzpomíná si na konzervatoř, ale ne na studia na AMU. Hudba – umění hrát na housle a schopnost komponovat a dirigovat – mu zůstala. Mnohé jiné, třeba i to, kde bydlí, nebo to, že byl přítomen u porodu svých tří dětí, v paměti nezůstalo… V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje, jestli by komponoval bez tohoto zážitku jinak. „Možná bych byl modernější…,“ připouští. Jeho nejhranější skladbou je Clarinettino. Pokračoval Fagotissimem, Flautiannou… Napsal už koncertantní skladby pro všechny dechové nástroje. „Úkolem smyčcaře je prohánět dechaře…,“ usmívá se. Ale zkomponoval i Timpaniano a Organino. Za svou osudovou skladbu považuje Píseň vojína šílence na text Jakuba Demla. Byl asi v půlce, ale dokázal ji po své nemoci dokomponovat… Když se probíral, dopisoval opus 19. Nyní dospěl k číslu 65 – pro Rok české hudby 2024 píše kvartet pro čtyři lesní rohy, citující Bedřicha Smetanu. Jestli bude něco dalšího, neví. Nechává to otevřené… Mezi řečí Ondřej Kukal prozrazuje, že hodně žije tenisem. Někdy mu prý i překrývá hudbu…

Od skladatele Jiřího Gemrota zazní na festivalu Dvořákova Praha v premiéře nová kompozice. Nese název Ďábelský rozmar a 17. září ji v Rudolfinu zahraje violoncellista Tomáš Jamník se studenty Akademie komorní hudby. Autor obecně považuje za nejtěžší fázi kompoziční práce „uhnětení“ díla ve skice tak, aby jeho tvar dával smysl. I proto obdivuje Beethovena jako „hudebního architekta“. Právě přes něj se dostal k vážné hudbě – v roce 1970, kdy měl kulaté výročí, byl pro třináctiletého školáka hrajícího na klavír doslova zjevením. Klasická a neoklasická hudba je ostatně stylem, který se pak Gemrotovi stal východiskem pro vlastní tvorbu, ve které nijak netíhne k experimentům. Za své další „miláčky“ označuje Prokofjeva a Martinů, oba pro uchopení tonální hudby „jinak“. Podle svých slov často dostává hudební nápady při probuzení, ale když jde pak ke klavíru, mnohdy zjišťuje, že je to „blbé“. Píše zásadně bez počítače, tužkou… a hodně gumuje. Desetkrát vyhodím, jednou nechám, říká lakonicky… V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje Jiří Gemrot i o profesi hudebního režiséra, které se celoživotně věnuje. Mezi řečí poznamenává, že z těch, kdo ze studia řídí pořizování nahrávek, „dobře slyší“ mnozí; ale ještě o něco důležitější je podle něj pro úspěch hudebního režiséra dobrý psychologický odhad. A to nejen pro vhodný způsob sdělení, který interpretační názor se ještě „vejde do partitury“ a který už ne, ale i pro uměleckou pohodu hudebníků před mikrofonem.

Skladatel Jiří Teml nepopírá, že avantgarda je nutná, ale někteří avantgardní skladatelé podle něj jdou jen dopředu a dobytá území nepropracovávají. On sám se nepočítá ani mezi avantgardisty, ani mezi tradicionalisty. Hudba podle něj má vycházet z motivů a zajímavých myšlenek, se kterými pak autor při komponování musí umět vynalézavě pracovat. Někdejší dlouholetý pražský rozhlasový hudební dramaturg, 24. června 2023 osmaosmdesátiletý, při pětiletém působení v plzeňském rozhlase nasákl tamní výraznou pozorností folklóru tak, že se tato inspirace dostala i do jeho symfonické a komorní hudby. Jak říká ve videorozhovoru s Lukášem Hurníkem, pořízeném pro portál KlasikaPlus.cz, je za to rád, protože chtěl a chce být českým skladatelem... A prozrazuje, že nejvíc komponuje v tramvaji. Doma u klavíru pak už jen propracovává detaily.

V programu Pražských symfoniků má 25. ledna premiéru nová skladba Jaroslava Krčka – Koncert pro hoboj a orchestr. Zazní v Obecním domě v podání Liběny Séquardtové a pod taktovkou dirigenta Petra Altrichtera vedle děl Sergeje Rachmaninova a Johannesa Brahmse. Skladatel, jehož Sedmou symfonii uvedla v prosinci v premiéře Česká filharmonie, proslul v uplynulých desetiletích nejen koncertními a dalšími vlastními díly, ale výrazně také nezaměnitelnými úpravami tuzemského folklóru a nejstarších památek české hudby pro soubor Musica Bohemica. Na prahu roku, ve kterém se dožívá čtyřiaosmdesáti, bilancuje Jaroslav Krček ve videorozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz svůj přístup ke komponování, vysvětluje, co znamená sloužit lidové písni, vyznává se, proč si celoživotně zamiloval profesi hudebního režiséra pracujícího s interprety v nahrávacích studiích, a samozřejmě hovoří i o Hobojovém koncertu. Jak říká, tento nástroj byl stvořen pro krásu a hráči na hoboj jí také chtějí docílit. A tak se i on snažil, aby ve skladbě byla přítomna... Rozhovor připravil Lukáš Hurník.

Karel Paukert, varhaník, umělecký kurátor, hudební pedagog a hobojista, převzal v Praze čestný doktorát Akademie múzických umění. Sedmaosmdesátiletý Čechoameričan obdržel titul za zásadní přínos rozvoji oboru varhanní hry a za šíření a propagaci české hudby v zahraničí. Po studiu na Pražské konzervatoři působil na Islandu a v belgickém Gentu a v roce 1964 emigroval do USA. Tam byl činný v Saint Louis, Chicagu a pak v Clevelandu – v Museum of Art a v Hudebním institutu. Ve městě byl donedávna také varhaníkem a sbormistrem v kostele svatého Pavla. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří o jednoduchém receptu pro celý život – o snaze dosáhnout výš.