Skladatel Jiří Teml nepopírá, že avantgarda je nutná, ale někteří avantgardní skladatelé podle něj jdou jen dopředu a dobytá území nepropracovávají. On sám se nepočítá ani mezi avantgardisty, ani mezi tradicionalisty. Hudba podle něj má vycházet z motivů a zajímavých myšlenek, se kterými pak autor při komponování musí umět vynalézavě pracovat. Někdejší dlouholetý pražský rozhlasový hudební dramaturg, 24. června 2023 osmaosmdesátiletý, při pětiletém působení v plzeňském rozhlase nasákl tamní výraznou pozorností folklóru tak, že se tato inspirace dostala i do jeho symfonické a komorní hudby. Jak říká ve videorozhovoru s Lukášem Hurníkem, pořízeném pro portál KlasikaPlus.cz, je za to rád, protože chtěl a chce být českým skladatelem... A prozrazuje, že nejvíc komponuje v tramvaji. Doma u klavíru pak už jen propracovává detaily.

V programu Pražských symfoniků má 25. ledna premiéru nová skladba Jaroslava Krčka – Koncert pro hoboj a orchestr. Zazní v Obecním domě v podání Liběny Séquardtové a pod taktovkou dirigenta Petra Altrichtera vedle děl Sergeje Rachmaninova a Johannesa Brahmse. Skladatel, jehož Sedmou symfonii uvedla v prosinci v premiéře Česká filharmonie, proslul v uplynulých desetiletích nejen koncertními a dalšími vlastními díly, ale výrazně také nezaměnitelnými úpravami tuzemského folklóru a nejstarších památek české hudby pro soubor Musica Bohemica. Na prahu roku, ve kterém se dožívá čtyřiaosmdesáti, bilancuje Jaroslav Krček ve videorozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz svůj přístup ke komponování, vysvětluje, co znamená sloužit lidové písni, vyznává se, proč si celoživotně zamiloval profesi hudebního režiséra pracujícího s interprety v nahrávacích studiích, a samozřejmě hovoří i o Hobojovém koncertu. Jak říká, tento nástroj byl stvořen pro krásu a hráči na hoboj jí také chtějí docílit. A tak se i on snažil, aby ve skladbě byla přítomna... Rozhovor připravil Lukáš Hurník.

„Poplatkový ráj pro Straussovy nakladatele skončil a teď ho můžeme hrát zadarmo. To je velká změna, ale muselo se změnit i něco jiného, totiž všeobecný vztah k tomuto autorovi.“

„Strauss to nemyslel tak docela vážně: měl smysl pro humor a publikum chtěl ohromit i pobavit.“

„To je má jediná výhrada k jinak povedené inscenaci Salome, vysoce stylizované ve své krvavosti a zvrácenosti.“

Richard Strauss vstal z mrtvých. Najednou je ho všude plno. Jeho Alpskou symfonií loni končil sezónu SOČR, Česká filharmonie s ní letošní sezónu otevřela. Ve Filharmonii Hradec Králové hřměl Zarathustra, ve Státní opeře v Praze chystají Růžového kavalíra, na YouTube byla zavěšena nová Elektra z Ženevy, Clevelandský orchestr přivezl na Dvořákovu Prahu čistě jen straussovský program a v pařížské Bastille mají novou inscenaci Salome. O ní později… Kde se vzal takový náhlý kolektivní nárůst zájmu o pozdního romantika u evropských dramaturgů?

Karel Paukert, varhaník, umělecký kurátor, hudební pedagog a hobojista, převzal v Praze čestný doktorát Akademie múzických umění. Sedmaosmdesátiletý Čechoameričan obdržel titul za zásadní přínos rozvoji oboru varhanní hry a za šíření a propagaci české hudby v zahraničí. Po studiu na Pražské konzervatoři působil na Islandu a v belgickém Gentu a v roce 1964 emigroval do USA. Tam byl činný v Saint Louis, Chicagu a pak v Clevelandu – v Museum of Art a v Hudebním institutu. Ve městě byl donedávna také varhaníkem a sbormistrem v kostele svatého Pavla. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz hovoří o jednoduchém receptu pro celý život – o snaze dosáhnout výš.

„Musím říct, že jsem byl rád, že tam figuruji jako porotce, a ne jako soutěžící…“

„Sotva poslední děti dozpívaly, běžely vyplňovat písemný test, částečně poslechový a docela zákeřný.“

„Proti nespravedlnosti, nepřízni osudu a přesile se dá bojovat. I když máte v rukou jen ukulele.“

Mezi olympiády určené dětem a studentům přibyla konečně před pár lety poprávu i ta hudební. Zúčastnit se mohou mladí hudebníci ve věku od dvanácti do devatenácti let, kteří následně měří své síly ve dvou kategoriích. Postupně na ně čekají čtyři disciplíny: vědomostní a poslechový kvíz, zkouška rytmických a intonačních dovedností, zpěv a provedení vlastní skladby. Letos se konal už třetí ročník českého národního kola.

„Na Šostakovičovi je nejlepší, že když se ‚naštve‘, vydrží mu to dlouho.“

„Pan dirigent Byčkov v úvodním videu představil dílo jako globální bitvu humanity proti násilí, je to ale, myslím, i dílo rusky silácké a sebestředné.“

„Bez souvislosti s tímto koncertem mě před časem napadlo, že by někdo mohl vyvinout softwarový produkt s obchodním názvem SimSym©.“

Další z glos Lukáše Hurníka se ohlíží za zahajovacím koncertem České filharmonie, který uvedl Šostakovičovu Leningradskou symfonii. Ohlíží se za naturelem tohoto díla, ale také se zamýšlí nad „soubojem“ mezi dramaturgem a dirigentovým přáním a zabývá se prozatím neuskutečněným nápadem na nový hudební software, který by tento „souboj“ mnohdy vyřešil… Co z tohoto spojení asi vznikne..?

„Hovězí po burgundsku ale vzniklo k jinému účelu: vyvolat kulinářský zážitek, na který dlouho nezapomenete.“

„Kdo říká, že hudba je jen jedna, popírá jednu ze základních hodnot tohoto druhu umění.“

„Ve vyspělých kulturních zemích se rozlišují role písničkáře, aranžéra, kapelníka a – skladatele. Ten se zabývá hudebním uměním.“

V dalším díle svého seriálu se Lukáš Hurník zamýšlí nad dnes často skloňovaným tvrzením „Hudba je jen jedna“. Čtenáře snad v první chvíli i zaskočí, že v této souvislosti autor zabrousí až do sféry kuchařských knih, nicméně posléze pozná, že pro toto přirovnání má své důvody… a velmi výstižné.

„Jaromír Javůrek zvítězil i nad covidem: zahajovací koncert festivalu byl vůbec prvním koncertem v Česku s účastí regulérního publika po uvolnění covidových restrikcí.“

„Srovnání podmínek v obou koncertních sálech volá mocným hlasem po co nejrychlejší přestavbě sídla Janáčkovy filharmonie.“

„Hraje se s chutí, členové orchestru se navzájem rádi vidí a mají chuť i do méně obvyklých projektů, třeba edukativních.“

Lukáš Hurník ve svém seriálu uvažuje nejen nad Mezinárodním hudebním festivalem Leoše Janáčka a jeho koncerty, které měl příležitost osobně uvádět, ale také nad celkovou atmosférou hudebních akcí po covidové pauze. Byla nucená odmlka v něčem i přínosná? A jak by to mohlo být s kulturními akcemi v době postcovidové?

„Protože Dvořák měl nápadů spoustu, nemusel si dát tolik práce s jejich rozvíjením.“

„Stravinskij na žádný nápad nečekal. Sednul a začal psát. Na notovém papíře se mu rozjel perfektně šlapající stroječek, který nápady sbíral cestou.“

„Nápad je potřeba vytěžit. Napadají mě dva příklady, kdy tu míru skladatelé netrefili.“

Možná jste také četli severskou detektivku spočívající na nápadu, že vrah stavěl před domy svých obětí sněhuláky, aby na ně mohl vždy vylézt a ze zvýšeného stanoviště pozorovat dění uvnitř. Zdá se mi, že je to nápad dost slabý, a představa, jak se vrahoun před hrůzným činem sápe vzhůru po kluzkých sněhových koulích směrem k mrkvi, mi přijde spíš komická než děsivá. Ale ten nápad přistál v hlavě muže jménem Jo Nesbø, což je Pan spisovatel – a i z takové ptákoviny dokázal vyrobit napínavou knihu.

„Zázračné záběry jsou podkresleny tuctovou sterilní pseudoromantickou kulisou.“

„Posluchači jsou nějak moc často spokojeni. V posledních letech jim v hudbě stačí čím dál méně.“

„Měli bychom si být jisti kvalitou produktu, který necháváme vstoupit do našeho nejniternějšího světa.“

Každý vlastník televize je příjemcem obrovského množství hudby, ať si to uvědomuje, nebo ne. Jaká je však kvalita hudby, která se k nám dostává skrze televizní reproduktory? Je srovnatelná s kvalitou vizuálu? A co hudba linoucí se z rádií? Právě tomu se ve svém SeriáluPlus věnuje Lukáš Hurník.