Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

9

„Massenetova hudba opět překvapila. Nejde o ´právem zapomenutou´ operu. Naopak – přesnější by bylo ´bohužel zapomínanou´.“

„Děj je přesazen do moderních kulis, v tomto případě s takovou logikou a hlavně přesvědčivostí, že divák nic nenamítá.“

„Tak působivé a nesmírně silné znázornění smrti, jaké se podařilo v závěru Massenetovy opery, se v divadle nevidí často…“

Jules Massenet je fatálně nedoceňovaný autor. Napsal přes třicet oper a známe tři. Nejnovější příklad z festivalu Bregenzer Festspiele potvrzuje, že sáhnut po některé z většiny těch nehraných může znamenat a přinést mnohem víc, než jen „neudělat chybu“. Don Quichotte je titul, jehož hudební i divadelní síla, podpořená v tomto případě skvělou scénickou podobou, se projevila s až nečekanou intenzitou.

 
James-Bellorini-Photography-1

„Jak nejlépe je možné - a k tomu ještě o kousek víc...“

„Snahou tu vždycky bylo poskytnout takové pracovní prostředí, jaké umělcům umožní podávat ty nejlepší výkony.“

„Žijeme opravdu překotné životy. Zdejší klid je skvělá věc. Včetně toho, že tu je špatný telefonní signál.“

Umělecký ředitel operního festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie je ve funkci jen pár týdnů, ale s místem je spjat od dětství a díky své pozdější režijní práci vlastně už nepřetržitě. V rozhovoru pro KlasikuPlus přibližuje filozofii tamních operních produkcí, organizovaných od května do srpna a nezávislých na penězích od vlády. V sídle rodiny Christie začaly roku 1934 jako soukromá představení a postupně se staly světoznámou událostí, aniž by se vytratily výhody jejich privátní atmosféry. Stephen Langridge, doposud povoláním režisér, uvažuje o slovu tradice, přibližuje, jak majitel rozlehlé historické usedlosti uplatňuje svůj vliv na program, odpovídá na otázku, jak organizátoři mysleli slogan „Glyndebourne – No Ordinary Opera“ a vrací se do let dětství a mládí, když býval jeho otec mezi účinkujícími.

 
pátek, 19 červenec 2019 14:06

Rudolf Firkušný v Praze

FIrkun-Supraphon-CD

„Festivalový koncert z května 1990 je z těch, na které se nezapomíná.“

„Nadchne technikou, kterou nikdy nějak okázale nezdůrazňoval, ale vždy jen diskrétně používal, noblesou a bezpečným nadhledem.“

„Zůstává největším českým pianistou.“

Rudolf Firkušný, stejně jako Rafael Kubelík, se v emigraci dožil pádu komunistického režimu v roce 1989. Oba stačili symbolicky vystoupit v roce 1990 na prvním svobodném Pražském jaru – festivalu, u jehož zrodu v roce 1946 osobně jako mladí umělci plní sil byli. Čechoameričan Firkušný plánoval na počátku 90. let, že se usadí ve vlasti. Nestihl to, jeho život se v USA uzavřel 19. července 1994, tedy před 25 lety. Bylo mu dvaaosmdesát. O dva roky později, také v dvaaosmdesáti, zemřel v létě ve Švýcarsku Kubelík.

 
pátek, 19 červenec 2019 14:00

Duo Aliada: Škatulkování pro nás není

0

„Důležitý okamžik, který nás motivoval k tomu, abychom pokračovali.“

„Naší specialitou je hrát na méně obvyklých místech.“

„Jednou z výhod je, že si můžeme své nástroje vzít s sebou opravdu kamkoli.“

Rakouské duo, které si říká Aliada, bude v sobotu v katolickém kostele v Šonově u polských hranic na severovýchodě republiky protagonistou jednoho z chrámových koncertů letního festivalu Za poklady Broumovska. Soubor tvoří v docela neobvyklém spojení dvou zvukově osobitých nástrojů dva mladí hudebníci - saxofonista Michal Knot a akordeonista Bogdan Laketic. Na programu mají úpravy starší i novější klasické hudby i jednu zbrusu novou kompozici. V rozhovoru pro KlasikuPlus přibližují muzikanti - těšící se pověsti velké kreativity - svá umělecká východiska a přístupy k aranžmá i to, jak se dali dohromady.

 
005

Od pátku 19. července do poloviny září trvá v britské metropoli festival BBC Proms. Jeho první dva večery dávají letos významný prostor české hudbě. Ten úvodní obsahuje skladbu objednanou jako premiéru, má název Long Is the Journey – Short Is the Memory, autorem je Zosha Di Castri a dílo reflektuje padesáté výročí prvního letu lidí na Měsíc. Pak už následuje Dvořákův Zlatý kolovrat a Janáčkova Glagolská mše. Druhý večer patří Dvořákovu Houslovému koncertu a Smetanově Mé vlasti.

 
čtvrtek, 18 červenec 2019 11:58

Roztomilé starosti kávového servisu

1

„V příběhu vystupuje Lízinka, to je ta dívka, která v Bachově kantátě neřestně, proti vůli otce, „ujíždí“ na kafíčku.“

„Collegium Marianum hraje s lehkostí, radostí, elegancí a potěšením.“

„Tóny a pohyb byly v krásném souladu.“

Druhý večer Letních slavností staré hudby byl kratičký a vhodný i pro děti. Collegium Marianum spojilo síly s polským souborem Cracovia Danza Ballet. Sestavili z Bachovy hudby Balet o kávě a na komorním jevišti Divadla ABC rozpohybovali hravé hodinové představení plné barokních kroků a gest a rozmarně zahraných not. Jako když se roztančí nádobí v Ravelově opeře Dítě a kouzla.

 
DSC7803

„No problem, welcome.“

„Přestávka s prostorem pro jídlo trvá celých devadesát minut. Kdo nesedí u stolu v restauraci, je venku na trávě nebo usazen v některém ze stinných zákoutí.“

„Rozhodně ne obyčejná opera. Tak jaká tedy? Jak to mysleli? Odpovědí je šalamounský bonmot.“

"Tak to si nezapomeňte, Petře, vzít s sebou smoking." Pamatuji si na tu větu i po šestnácti letech. Vyslovil ji  dobrý přítel české hudby Graham Melville-Mason, když jsem se před ním zmínil o své chystané cestě na operní festival v Glyndebourne na jihu Anglie. Ano, i když v našich končinách se tak často nenosívá, vzal jsem samozřejmě tenkrát večerní formální oblek s motýlkem s sebou a v Británii pak na sebe. V opačném případě bych byl jedinou výjimkou. „Černou ovcí“, kdyby zrovna tohle slovní spojení neznělo v případě „black tie“ mezi všemi černě oblečenými muži a mezi ženami v tmavých „velkých večerních“ legračně… Smoking, složený, musel tehdy přežít cestu letadlem a vlakem. Letos si ji z Čech do Východního Sussexu, a pak zase zpět, zopakoval.

 
IMG0877---foto-Martina-ehoov---lovk-a-Vra

„Koncert jsem prožil se zavřenýma očima…“

„Kompozice symbolizuje můj obdiv k neskutečným výkonům, které lidé dokázali na vrcholu Mont Blanc.“

„Skladba je hotova, až když zní.“

Hudba českého skladatele slovenského původu Juraje Filase programově navazuje na velkou evropskou hudební tradici. Vzniká vědomě a záměrně pro posluchače, je na poslech krásná a plná emocí. Juraj Filas v rozhovoru pro KlasikuPlus zmiňuje některá nedávná provedení svých skladeb, zejména opakovaná americká, vyznává se z přesvědčení, s nímž komponuje, a prozrazuje, že je jedním z autorů, kteří počítají s provedením svého díla na nových svatovítských varhanách. Ty by se měly poprvé oficiálně rozeznít přesně za jedenáct měsíců - 15. června 2020 na svátek sv. Víta, hlavního patrona římskokatolické katedrály na Hradčanech.

 
neděle, 14 červenec 2019 12:30

Nabucco pro dvakrát tři tisíce lidí

8

Ve čtvrtek při zkoušce pršelo, ale pátečnímu večernímu představení se déšť vyhnul. Soubor Státní opery, součást pražského Národního divadla, pak v bavorském Řezně v sobotu odehrál i druhé představení. Na Zámecké slavnosti na venkovní scénu s vyprodaným hledištěm pro tři tisíce diváků přivezl svou loňsku novou inscenaci Verdiho opery Nabucco.

 
sobota, 13 červenec 2019 15:06

Glyndebourne: Cendrillon - dost jiná Popelka

1

„Massenet dal své Popelce velice zajímavou, místy nádhernou a po celu dobu velmi výstižnou hudební podobu.“

„Něco z tušených psychologických náznaků a dotyků padá na vrub domýšlení díla paní režisérkou, něco je přítomno už v autorském ustrojení opery.“

„Postava Popelky v tušeném psychologickém zázemí řeší v symbolickém příběhu své dospívání v ženu.“

Jules Massenet napsal určitě hodně přes třicet oper. Vybaví se Manon, Werther, Thaïs, možná Le Cid a Don Quijotte… Jeho Cendrillon neboli Popelka patří v českých končinách k těm zcela neznámým. Ne tak úplně v Británii – z Královské opery Covent Garden existuje nahrávka na DVD z roku 2011. Nicméně v Glyndebourne na jihu Anglie figuruje v programu letošního letního festivalu v jeho pětaosmdesátileté historii poprvé. Pozapomenuta byla celosvětově, od osmdesátých let se v některých hudebních metropolích už objevila, na jeviště se vrací pomalu, ale už se o ní ví. Jde o skrytý, ještě plně nedoceněný poklad!

 
Strana 1 z 32