888

„Jako mladý šéf České filharmonie spoluzakládal a vedl po válce festival Pražské jaro.“

„Nikdy nechtěl být tím, kdo má nejvíc koncertů za rok, kdo má za život nejvíc nahrávek. Jako hudebník byl absolutně náročný, neznal kompromis.“

„Byl šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a drží dosud rekord jako nejdéle působící šéf v historii tělesa.“

Bavorský rozhlas na stanici Bayern 4, stejně jako Český rozhlas na stanici Vltava, věnoval ve středu ve vysílání nepřeslechnutelný prostor Rafaelu Kubelíkovi. Dirigentovi, který po Únoru 1948 odešel z Československa, v exilu vykonal kus poctivé práce a po uzavření aktivní umělecké dráhy se nakonec ještě vzchopil k novému nádechu: v květnu 1990 na Pražském jaru a pak v červnu na Staroměstském náměstí dirigoval Smetanovu Mou vlast. Jako symbolický hudební návrat do vlasti, kterého se skoro zázračně dočkal. Zemřel před pětadvaceti lety, 11. srpna 1996, bylo mu dvaaosmdesát.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
8

„Snažím se, aby dómská liturgická hudba snesla srovnání s hudbou v evropských katedrálách.“

„Improvizace se dá učit a naučit, ale je důležité začít opravdu co nejdříve a věnovat se jí velmi důkladně a systematicky.“

“Kolegyně Irena Chřibková připravuje celý festival v podstatě sama, za což jí patří můj velký obdiv.“

Druhý koncert Mezinárodního varhanního festivalu, který v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba pořádá tamní společenství Svatojakubské Audite Organum, patří ve čtvrtek Karlu Martínkovi. Olomoucký interpret, pedagog a chrámový hudebník připravil Poctu Marcelu Duprému, při které zazní Bachova hudba, Hommage á Marcel Dupré od Zsolta Gárdonyiho, samozřejmě i hudba připomínaného francouzského varhaníka a pak rovněž Martínkovy improvizace jeho osobou inspirované. Protagonista recitálu hovoří s portálem KlasikaPlus.cz nejen o programu večera, ale mimo jiné také o olomouckých varhanách a o tamním varhanním festivalu a podrobně i o schopnosti improvizovat.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
2

„Karel Husa asi zůstane zařazen v pověstné kategorii ´autora jedné skladby´. Hudba pro Prahu 1968 mu ten osud připravila.“

„Pokud se někomu s úctou skutečně říkalo Mistře, byl to právě on, Josef Suk.“

„Životy houslisty Josefa Suka a skladatele a dirigenta Karla Husy se nijak neprotínaly. Dnes, s odstupem, kdy už jsou uzavřeny, se však potkávají.“

Dvě výročí, dva osudy, dvojí pohled na historii. Co spojuje Josefa Suka a Karla Husu? Vlastně nic. Prázdninová data. Skladatel Karel Husa měl v sobotu 7. srpna sté výročí narození, houslista Josef Suk v neděli 8. srpna desáté výročí úmrtí. Jejich životy se nijak neprotnuly. Ale oba jsou významnými osobnostmi české hudby. Čechoameričan Husa jako exilový tvůrce, o kterém se čtyřicet let mlčelo, Suk jako prominentní tuzemský interpret, o kterém se čtyřicet let mluvilo.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
301

„V Praze u Jakuba jsem poprvé a jsem moc rád, že tak pro sebe mohu rozkrýt novou kulturní oblast.“

„Improvizace vyžaduje hodně práce.“

„Cvičím na klavír a na varhany souběžně od šesti let.“

Je titulárním varhaníkem pařížského kostela svatého Petra ze Chaillot, chrámu z roku 1938 s varhanami z roku 1994. Samuel Liégeon je zajímavý nejen mimořádnými improvizačními schopnostmi a tím, že nadále střídá varhany a klavír, ale i tím, že maluje obrazy. Sedmatřicetiletý umělec zahájí ve čtvrtek řadu recitálů tvořících v bazilice sv. Jakuba až do konce září Mezinárodní varhanní festival Audite Organum. S portálem KlasikaPlus.cz hovořil o improvizování, o varhanách ve svém domovském kostele i o programu, který pro Prahu připravil.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Enrico-Caruso-wiki

Jeho hlas, silný, krásný a barevný, kombinoval elegantní zpěv s moderním vzrušujícím projevem, jaký vyžadovaly opery veristů.“

Můžeme kouzlu starých snímků propadnout a tvrdit, že tehdejší pěvce později už nikdo nepřekonal. Můžeme naopak krčit rameny…“

Jak moc by kulhalo srovnání s milovníky starých pohlednic a automobilových veteránů?“

Doba se zrychluje. Banální konstatování. Projevuje se to však i na našich domácích diskotékách. Usedá na ně prach. Kdy jste si naposledy opravdu v klidu pustili nějaké CD…? Závažné a opravdu celé? A kdy to nebyla nějaká podnětná novinka, na kterou jste byli opravdu zvědavi, ale stará vyčištěná historická nahrávka, třeba nějaká s Emou Destinnovou nebo Enricem Carusem…?

 
Zveřejněno v SeriálPlus
205

„Sliboval si od Vídně nové podněty, uplatnění, zakázky. Císařova smrt se tomu všemu nicméně postavila do cesty.“

„Pokud je ve městě zachováno apartmá, kde bydlel Mozart, nebo domy, ve kterých postupně přebýval Beethoven, s Italem Vivaldim to máme, jak je vidět, složitější.“

„Není vyloučeno, že při svých cestách na sever navštívil Vivaldi kolem roku 1730 také české země.“

Antonio Vivaldi většinu života strávil v rodných Benátkách, ale zemřel ve Vídni. Letos 28. července se připomínalo 280 let od jeho ochodu. Dům, ve kterém tam necelý rok žil, už nestojí, neexistuje ani hřbitov, kde byl pochován. Vídeňský hudební život staví své tradice na jiných jménech. Ostatně, cesta italského houslisty, skladatele a impresária do císařské metropole se značně nevydařila. Do cílů, které si od pouti za uplatněním Vivaldi sliboval, zasáhla totiž fatálně smrt Karla VI.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
veb-Hawlata-hlavni-DSC1950

„Dvořák je stejně jako Mahler nebo jako Richard Strauss světový skladatel. Tohle povědomí musí být po celém světě ještě kultivováno.!“

„Přítomnost Jiřího Bělohlávka za dirigentským pultem byla pro pařížskou inscenaci Rusalky opravdovým požehnáním.“

„Schubert nebojuje. Musím říct, že mě to dovádí až k slzám.“

Byl jedním ze dvou pěveckých lektorů Mistrovských letních kurzů v Českém Krumlově, které se o víkendu uzavřou koncertem účastníků. Basbarytonista Franz Hawlata patří k sólistům zpívajícím v Metropolitní opeře, v Bayreuthu a Salcburku, ve Vídeňské státní opeře a na mnoha dalších slavných scénách a festivalech. Mezi jeho rolemi, a také v diskografii, figuruje i Vodník z Rusalky. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz odkrývá pěvec svůj pohled na hudbu Antonína Dvořáka, Franze Schuberta, Gustava Mahlera a dalších skladatelů a hovoří moc pěkně o Jiřím Bělohlávkovi. Vyjadřuje se na téma, jak zpívat a jak učit zpěv. A také prozrazuje, co napovídá i jeho příjmení, že totiž rodiče pocházeli z Československa, ze Sudet. Otec – ze Sokolova – mluvil česky, matka – z Karlových Varů – měla jako mateřštinu němčinu. Na Západ odešli koncem padesátých let, syn se jim v Bavorsku narodil o pár let později. Češtině i on sám díky tomu pasivně prý trochu rozumí. A není divu, že má hluboký vztah i k hudbě z českých zemí.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
veb-Kakov-DSC2034

„Připomíná to mimopražské Kruhy přátel hudby. Lokální podmínky, ale v nich ti nejlepší umělci.“

„Sólistka našla inspiraci a odvahu k opravdu uvolněnému zahrání vtipné scénky.“

„Stovka posluchačů, kteří z bližšího i vzdálenějšího okolí dorazili, není na podobný rozměr hudební události vůbec málo.“

Dcera s otcem a strýc. Na pódiu se poprvé v podobném triu sešla sopranistka Lucie Kaňková s violoncellistou Michalem a houslistou Liborem Kaňkovými. Zněly árie a písně. Jak jinak, úpravy. Zámek Ctěnice na okraji Prahy hostil ve středu pohodové, vkusné a radostné muzicírování tří profesionálů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
veb-Hawlata-hlavn-DSC1985

„Také on názorně ukazuje při nejvyšších tónech rukou ke stropu. Ale šikmo.“

„Baví ho dávat dárky a stejně tak ho baví dávat i to, co se v životě naučil.“

„Každý dobrý pedagog má takovou empatii, že se dokáže vžít do těla toho, koho učí, ať je to muž, nebo žena.“

Propocená trička, příjemné prostředí, intenzivní výukové hodiny, pěkné koncerty, nové podněty, imponující lektoři, prima parta… Zhruba v takových kategoriích se těchto dnech v jihočeském památkovém městě Českém Krumlově mezi účastníky hovoří o Letních mezinárodních interpretačních kurzech. Pořádá je Pražský hudební institut. Konají se čtvrtým rokem, rozšiřují se… a organizátoři s nimi mají pěkné další plány. V ReportážiPlus dáváme nahlédnout do výuky i do prostředí města, ve kterém je z hudebního hlediska důležitým hráčem Základní umělecká škola.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
úterý, 27 červenec 2021 11:38

Franz Hawlata v Českém Krumlově

3

„Nezpívá Biblické písně jako pokorně věřící člověk, s akcentem na to nábožné a posvátné, ale jako člověk hrdý, moudrý, uznávající Boží autoritu.“

„I s velikým hlasem nacházel cestu, jak vyzpívat v Schubertových písních intimní sdělení textů.“

„Jeho nejparádnější rolí určitě musí být baron Ochs ze Straussova Růžového kavalíra.“

Jméno německého basbarytonisty Franze Hawlaty známe nejspíš ze studiové nahrávky Dvořákovy Rusalky, pod kterou je podepsán Sir Charles Mackerras. Figuruje tam vedle Renée Flemingové, Bena Heppnera, Evy Urbanové a České filharmonie. A samozřejmě jde o jméno patřící do okruhu Metropolitní opery, Vídeňské státní opery, Bayreuthu a dalších světových domů. Franz Hawlata je teď v Českém Krumlově. Vyučuje na Mezinárodních interpretačních kurzech a v pondělí večer měl ve městě při té příležitosti písňový recitál. Bylo to setkání se světovým uměním, živým a suverénním.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
111

„Byli jsme okouzleni a šťastni, že do vějíře festivalových sálů přibylo další místo s neopakovatelnou atmosférou.“

„Jsem vděčná princezně Anně, že mi její nadání a mecenášství ´dovolilo´ v jednom programu vedle sebe postavit Händela a roztančeného Leclaira.“

„Program Chaconne pro princeznu reprízujeme na Svatováclavském festivalu, kde jej obohatíme o texty z dopisů a dobových záznamů ze života princezny Anny.“

Flétnistka Jana Semerádová, umělecká vedoucí barokního orchestru Collegium Marianum, stojí za dramaturgií Letních slavností staré hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dotýká jak koncertů, které se už konaly, tak závěrečného festivalového večera, při kterém zazní 5. srpna zazní v novodobé premiéře komorní francouzská opera z roku 1725 s názvem Návrat bohů na zem. Ale nejdřív podrobně přibližuje sál v pražské Stromovce ve zrekonstruované Šlechtově restauraci, dříve Dolním letohrádku, kde v sobotu hrála. Nevylučuje, že se tam Letní slavnosti staré hudby budou vracet.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
100

„Oratorium rozšiřuje obraz o odkazu skladatele, od něhož jinak posloucháme především instrumentální hudbu.“

„Je koncipováno jako disputace ctných a blažených s nevěřícími pochybovači. Není to však přes veškerou abstraktnost tezí nic odtažitého.“

„Telemann si pro toto finále schoval rozverný popěvek, invenční, dobře zapamatovatelný, který korunuje dílo výrazně pozitivně.“

S velkými oratorními nebo operními díly má Hudební festival Znojmo ve výběru i v realizací setrvale šťastnou ruku. Telemannovo duchovní oratorium Den posledního soudu se hraje ve znojemském kostele sv. Michala potřetí a naposledy ještě dnes večer. Páteční premiéra byla mimořádným hudebním i vizuálním zážitkem. Stáli za ní režisér a choreograf Radim Vizváry, scénograf Marek Cpin a dirigent orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque Roman Válek. První dva fantazií, nápaditostí a imaginací, třetí nesmlouvavě temperamentním muzikantstvím.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 24 červenec 2021 16:36

Slunce a hvězdy
Giuseppe di Stefano v Tosce

Tosca-Callas-prvn

„Jeho kariéra se rozvinula do celosvětového měřítka. Často se protínala s dráhou Marie Callas. Natočili spolu nejméně desítku oper.“

„Kritici oceňovali, jak měl zpěv pod kontrolou, i jeho pěveckou inteligenci, zmiňovali jeho sladká piana a dokonalé frázování i srozumitelnost zpívaného textu.“

„V roce 1963 neplánovaně pomohl Pavarottimu, když odřekl londýnské představení Pucciniho Bohémy.“

Legendární Pucciniho Tosca, jak ji v padesátých letech natočili pěvci Maria Callas, Giuseppe di Stefano a Tito Gobbi, je ještě stále životná nahrávka. Připomínáme ji nyní především kvůli tenoristovi, který zpívá malíře Cavaradossiho. Di Stefano se narodil přesně před sto lety a mnozí na něj dodnes vzpomínají jako na umělce s nejkrásnějším lyrickým hlasem. S velkým uznáním se na jeho adresu vyjádřil i Luciano Pavarotti. Hovořil o něm jako o svém idolu: jeho muzikalita byla přirozená a krásná tak, jak byl podle něj fenomenální jeho hlas, plný slunce, otevřený, neuvěřitelný…

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
99

„Boží Dar je moc hezký a je kousek od německých lázní Oberwiesenthal, takže publikum bude určitě hodně namixované.“

„Festival se drží posledních pár let standardního počtu osmi koncertu. To, že letos trvá až do října, je dáno pandemickou situací.“

„I letos bude koncert s účastí hráčů Karlovarského symfonického orchestru v areálu Diany nad městem. Koncerty tam mají krásnou atmosféru. A jsou navíc přínosné v tom, že se hráči dostanou k baroknímu repertoáru.“

Na Božím Daru v Krušných horách se otevře dnešním podvečerním koncertem další ročník Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F. Fischera. Má v názvu jméno barokního skladatele, rodáka z Krásna na Chebsku, který působil v Ostrově nad Ohří a později v bádenském Rastattu, a zasazuje se o oživení jeho tvorby. Koncerty se konají na zajímavých místech v karlovarském regionu a pravidelně se mezi nimi objevují i varhanní programy. Zakladatelkou a uměleckou ředitelkou festivalu je varhanice Michaela Káčerková, od letoška navíc ředitelka Karlovarského symfonického orchestru. Festivalový rozhovor s ní pro portál KlasikaPlus.cz se proto týká jak programu, tak varhan a tradičního zapojení tohoto tělesa.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pátek, 23 červenec 2021 17:46

Ars nova na Letních slavnostech staré hudby

20210722LSSHLa-strada-del-cieloPetraHajska18

„Pětice muzikantů naplnila nevelký prostor tóny odvažovanými skoro jako na lékárnických váhách.“

„Velmi zřetelně artikulovali, dokonale ladili, krásně pointovali konce skladeb.“

„Souvislou přednáškou z dějin hudby, ale ještě víc mimořádně působivým zážitkem z vysoce specializovaného interpretačního umění.“

Pozdní středověk, ars nova, italské trecento… Pojmy, které v tuzemské koncertní nabídce figurují tak málo, respektive vůbec, že program sestavený z takové tvorby byl na Letních slavnostech staré hudby událostí už sám o sobě. V případě specializovaného souboru La fonte musica byl pak událostí i z druhého důvodu, interpretačního. Čtvrteční vystoupení pětičlenného ansámblu v kostele U Martina ve zdi tak publikum přijalo. Svědčil o tom velký zájem, soustředěný poslech i ohlas.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
20210710P7108843foto-JisovaL

„Telemannovo oratorium mluví ústy dnešního člověka.“

„Tady je od samého počátku jasné, že to bude Ježíš, kdo bude vykonavatelem posledního soudu. To je v oratorní literatuře ojedinělá záležitost.“

„Je tu všechno, co si interpret může přát.“

Hudební festival Znojmo vyvrcholí vlastní scénickou produkcí duchovního oratoria Den posledního soudu od Georga Philippa Telemanna. Hrát se bude v pátek, sobotu a neděli večer ve znojemském kostele sv. Michala, vizuálně se na projektu podílí Radim Vizváry. Dílo z roku 1762, komponované na libreto filosofa, teologa a básníka Christiana Wilhelma Alerse, zapadá německým textem i vyzněním do kontextu luteránské kultury. Je plné alegorických i biblických postav, mezi kterými jako ústřední postava posledního soudu i hudební kompozice vyniká Ježíš… Zpívají Markéta Böhmová, Romana Kružíková, Pavla Radostová, Lucie Karafiátová Netušilová, Matěj Benda, Jaroslav Březina, Jakub Kubín, Tadeáš Hoza a Jiří Miroslav Procházka, účinkuje sbor a orchestr Czech Ensemble Baroque, který řídí Roman Válek. A právě on v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dílo přibližuje.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 20 červenec 2021 14:00

Živly a katastrofy versus hudba

113

„Slyšeli jsme Annu Prohasku, pěvkyni, která má velmi dobře ošetřenou intonaci a její propojení s dikcí a tvarem slov; temperamentní ženu, která nezpívá ani trochu odtažitě.“

„Sdružení dobových nástrojů La folia Barockorchester, uvolněně i zapáleně hrající, skvěle na sebe reagující a občas lehce improvizující.“

„Slyšeli jsme program, který nepůsobil extrémně nacvičeně, spíše naopak,“

V logické souvislosti s rokem pandemie má letos Hudební festival Znojmo podtitul Pocta živlům a katastrofám. Je to myšleno pozitivně. I když bývaly doby všelijak zlé, hudba v nich vždy našla způsob, jak potěšit. A pokud se dotkla i tématu smrti, stejně tak uměla vzápětí oslavit život. Přesně tak ostatně koncipovala svůj festivalový program rakouská sopranistka Anna Prohaska, doprovázená barokním souborem La folia: jako volné pásmo světských i duchovních vokálních kompozic s tématem konečnosti i věčnosti života. Název Hudba v dobách moru by bylo ovšem třeba trochu rozklíčovat, přiblížit a slovně vysvětlit, což se ale nestalo.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
508

„Martinů je leitmotivem Music Academy Telč, ostatně pochází z kraje Vysočina, do kterého patří i Telč.

„Učím studenty i výraz, ale musím je samozřejmě učit, jak to mají technický dělat.“

„Sám žáky na své kurzy neposílám. Ale pokud chtějí přijet, tak jim nebráním...“

Vladimír Bukač, v devadesátých letech sekundista Talichova kvarteta a pak až do roku 2018 jeho violista, vyučuje na vysokých uměleckých školách v Drážďanech a Bruselu. Vedle vlastní koncertní činnosti je také uměleckým ředitelem Akademie Telč. A právě o ní, o letních kurzech uspořádaných letos od 9. do 19. července, je především rozhovor, který poskytl portálu KlasikaPlus.cz.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
20210709210144

„Symposium Trstěnice nabízí experiment jako vyzkoušení si toho, co podmínky a řády konzervatoří a akademií neumožňují.“

„Hlavním hostem byl – byť vzhledem k přetrvávající epidemiologické situaci „jen online“ – věhlasný francouzský skladatel Tristan Murail.“

„Přístup k tak rozsáhlému instrumentáři, jaký je v Hudebním centru Urban k dispozici, nemají mladí skladatelé ani na akademiích.“

Mezinárodní kompoziční a perkusionistické kurzy s názvem Symposium Trstěnice mají za sebou pětadvacátý ročník. Skončily v Hudebním centru Urban v Trstěnicích u Litomyšle, v obci na Svitavsku, v neděli. Propojením skladatelských a interpretačních kurzů v oboru bicích nástrojů jde o akci ojedinělou nejen v České republice, ale i v rámci Evropy. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje uplynulý týden skladatel Ivo Medek, profesor brněnské JAMU, který se komponování pro bicí nástroje prakticky i teoreticky věnuje po léta a trstěnických kurzů, za jejich pořádáním stojí, se každoročně zúčastňuje jako pedagog.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

„Josef Špaček se blýskl neuvěřitelným gejzírem oslnivé, a přesto skromné virtuozity.“

„Bolero, proslulé variace těžící ze sugestivně opakované rytmické figury, bylo tím nejlepším možným vrcholem vděčně sestaveného večera.“

„Úplnou tečku za posledním koncertem pak jako logický přídavek udělala píseň Granada, při níž se sešli na pódiu všichni tři pěvci.“

Carmen, España, Španělské capriccio, Děvčata z Cádizu… To je jen několik z více než tuctu titulů, které tvořily závěrečný nedělní symfonický večer festivalu Smetanova Litomyšl. Velké finále, letní večer na zámeckém nádvoří, bývá pravidelně odlehčenější. Fungovalo to tak i letos. Podtitulu koncertu, španělskému nadšenému a povzbudivému zvolání ¡Olé!, vyšel vstříc i dirigent Leoš Svárovský. Extrovert, který se nerozpakuje užívat velká gesta. A který si pro zajímavost zvážil všechny užité partitury. Nebylo jich málo. Prý měly přes třináct kilo.

 
Zveřejněno v ReflexePlus