IV2635

„V orchestru panovalo bezvýhradné soustředění, z pódia se linula jemná, čistá krása, tresť hudební lyriky.“

„Kateřině Kněžíkové se podařilo velmi přesně a působivě vyjádřit usmířenou, zklidněnou náladu textů.“

„Jakub Hrůša se za Foersterovu symfonii postavil vášnivě zaujatým způsobem.“

Promyšleně sestavený program, orchestr hrající jako hodinky, dirigent v ideálním průsečíku kultivovanosti, energie a muzikality, sólistka vyzařující odzbrojující čistotu emocí. Takový byl první ze dvou koncertů Bamberských symfoniků na festivalu Dvořákova Praha. V neděli večer zněla v Rudolfinu v jejich podání Mahlerova, Straussova a Foersterova hudba. Dirigoval Jakub Hrůša, zpívala Kateřina Kněžíková.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

Větší cykly, příležitostné skladby i několik kuriozit, to vše obsahuje kompletní nahrávka sólového klavírního díla Antonína Dvořáka, která se do celosvětové distribuce dostane 24. září. Na CD je natočil pianista Ivo Kahánek. Vzpomíná nyní na stres vyplývající z nutnosti nahrát během pouhých tří jarních měsíců roku 2021 pět hodin hudby, ale v paměti mu zůstává i řada příjemných pocitů. Patří k nim možnost nového pohledu na známější kusy i objevování některých takřka neznámých hudebních drahokamů. Jak říká, Dvořák má v klavíru mnohdy stejně skvělé nápady jako v symfoniích, ale někdy je nedokáže – ale možná ani nechce – odít do toho „úplně vrcholného šatu“. Ivo Kahánek má rád Suitu A dur, nádherným dílem jsou podle něj Poetické nálady, ale svěží jsou například i rané Silhouety, které také rozhodně bude nadále zařazovat na svůj koncertní repertoár. A nakonec odpovídá i na otázku, jestli v budoucnu nenatočí nějaký další komplet, například klavírních děl Josefa Suka

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
2002

„Sál, kde si Brňané konečně poslechnou Janáčkovu Glagolskou mši nebo rapsodii Taras Bulba v té zvukové podobě, jak ji autor zamýšlel.“

„Zcela konkrétní podoba nástroje a jednotlivých píšťal vzejde až z výběrového řízení.“

„Cena varhan se bude pohybovat v řádu desítek milionů korun.“

První nové koncertní varhany pro první zcela novou klasickou koncertní síň v Česku po sto letech. Právě těmi má být za několik let nástroj v Janáčkově kulturním centru, v uvažovaném sídle Filharmonie Brno. Sál se má začít stavět příští rok v létě a na varhany vyhlásilo město veřejnou sbírku.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Patrick-Hrlimann

„Ve Foersterově symfonii jde o velmi osobní prožitek duchovních hodnot, spíše o spiritualitu než náboženskost.“

„Zahrál jsem si taky po mnoha letech veřejně na klavír!“

„Prožitek a vědomí, že přivádíte na svět něco, co tu ještě nebylo, je v určité rovině ještě řádově cennější, než připomínání hodnot minulosti.“

Na Dvořákově Praze dnes večer zahrají Bamberští symfonikové s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou a se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou. Otevřou Mahlerovou, Straussovou a Foersterovou hudbou svou rezidenci na festivalu, společnou s Českou filharmonií. Představí se při ní ještě v úterý, a to s Janem Mráčkem, sólistou Korngoldova Houslového koncertu. Jakub Hrůša v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje Foersterovu Symfonii „Veliká noc“, zamýšlí se nad soudobou hudbou, prozrazuje, co všechno ho čeká po pražských koncertech, ale také vzpomíná na svá letní účinkování u Berlínských filharmoniků, na festivalu v Lucernu… a na Ševčíkově akademii v Horažďovicích.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
102

„Dennis Russell Davies začíná svou čtvrtou brněnskou sezónu. Blízká je mu moderní hudba. Bezezbytku romantickým básníkem není.“

„Báseň Z českých luhů a hájů přinesla proměnu, mnohem větší obraznost.“

„Koncert připomněl, jak krásné jednou bude, až se toto těleso dočká svého vlastního sálu.“

Filharmonie Brno po šesti letech uvedla Smetanovu Mou vlast. S celým cyklem symfonických básní se šéfdirigent Dennis Russell Davies potkal poprvé. Společně se s úkolem vypořádali dostatečně poutavě a zajímavě, navzdory akustice, kterou mají pro koncerty na jevišti Janáčkova divadla k dispozici. A velkým kladem pátečního večera bylo vyprodané auditorium.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
101

„Sólista hrál Haydna hravě a rozšafně a jejich spolupráci bylo radost sledovat.“

„Sommerova skladba si vtipně, ale nepřeháněně pohrává s dvořákovskými motivky a je posluchačsky vděčná.“

„Mladí udělali kus práce a zahráli opravdu profesionálně.“

Skvěle zahraný Čajkovskij, posluchačsky vděčně koncipovaná nová současná skladba a zdařilý doprovod mezinárodně úspěšného mladého violoncellisty… Mladí filharmonici Dvořákovy Prahy při úterním koncertě mezinárodního hudebního festivalu prokázali v Rudolfinu velký talent a dosvědčili i značnou píli. Publiku nabídli plnohodnotný program, žádnou studentskou akci. Samozřejmě z velké části i díky dirigentu Tomáši Netopilovi, který za jejich přípravou stál při Letní hudební akademii Kroměříž a pak i nyní v posledních dnech v metropoli.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
5001

„Lidé vyčkávají, bojí se, šetří, odvykli…“

„Debussyho zahrála Kateřina Englichová za doprovodu smyčců kouzelně, jemně, noblesně.“

„Finále zazněla jako milá hudba, kterou už někdy někde slyšel skoro každý.“

Pořadatelé splácejí dluhy publiku, dohánějí, nahrazují… Září je téměř jakýmsi ringem, ve kterém se zápasí o přízeň posluchačů. Nabídka je velká, koncertní sály jsou někdy plnější, někdy prázdnější. Tomu druhému se nevyhnuly České doteky hudby, když na 15. září oznámily do pražské Smetanovy síně čtvrtý z více než tuctu programů svého nového termínu. Se zlínskou filharmonií v něm hrála Kateřina Englichová.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
499

„Moje modré housle léty získaly nádherný a nezaměnitelný zvuk. Zrajeme spolu!“

„V září a říjnu se opravdu nenudím…“

„I těžká hráčská technika musí být o hudbě.“

Houslista Pavel Šporcl vyjel po třech letech na nové turné Paganiniana Tour 2021, navazující na jeho nové album. Po prvním koncertě v Hradci Králové ho čeká ještě patnáct vystoupení ve dvanácti dalších městech. V programu hraje ty nejvirtuóznější skladby pro sólové housle, album sám nazval „Mount Everest houslového repertoáru“. V Praze bude hrát 5. a 6. října, koncertní šňůru uzavře 31. října v Plzni. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje nejzajímavější z těchto skladeb, které znějí i z jeho nového CD, ale přibližuje rovněž pověstné modré housle, na které hraje. A také komentuje své veřejné angažmá v době koronakrize.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
veb-Prechal-DSC2764

„Seriózně jsem začal komponovat, když mi bylo asi jedenáct.“

„Housle mi moc neseděly. Nebylo to pohodlné.“

„Teď se koncentruju na violoncello. Ale také mě baví dirigování. A mým největším snem je napsat operu.“

Jmenuje se Thomas Prechal, je z Nizozemska a upozornil na sebe letos v srpnu na Letní hudební akademii Kroměříž jako violoncellista a zároveň i jako autor skladby, kterou zahrál. Byl nakonec jedním z jejích čtyř oceněných laureátů, výjimečných absolventů vybraných z více než sedmi desítek účastníků. Při závěrečném symfonickém koncertě seděl mezi violoncellisty v orchestru, ale věděl už tehdy, že s nimi 14. září nebude v pražském Rudolfinu, kam pojedou jako Mladí filharmonici Dvořákovy Prahy program s dirigentem Tomášem Netopilem zopakovat na mezinárodní festival. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz šestnáctiletý interpret a komponista, slyšící i na jméno Tomáš Prchal, říká, proč ne. Ale hlavně přibližuje svůj hudební vývoj a další plány a také vysvětluje, jak je to s jeho vztahem k české hudbě.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 14 září 2021 14:20

Zavřené partitury Herberta Blomstedta

106

„Symfonická hudba se dá hrát různě, ale snad jen Vídeňští filharmonikové ji mohou a dovedou zahrát s takovou samozřejmostí.“

„Tam, kde někteří dirigenti potřebují ke znázornění náhlého ztišení jít až do podřepu, pohne Herbert Blomstedt prsty.“

„Přídavkem nebyla jen tak ledajaká efektní prskavka. Na řadu přišel desetiminutový Straussův valčík.“

Hostování Vídeňských filharmoniků v Praze je svátkem. Jednak je mnohem méně časté, než by blízkost obou metropolí umožňovala, jednak jde o orchestr, jehož hra a interpretace je prokazatelně a slyšitelně výjimečná. Na festivalu Dvořákova Praha zahráli v neděli a v pondělí dva špičkové symfonické programy, navíc pod vedením Herberta Blomstedta. Dirigenta neméně výjimečného. A to zdaleka ne jen datem narození před čtyřiadevadesáti lety.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
100

„Cíl je ale pokaždé stejný: dosáhnout přirozeného a hlubokého hudebního napojení.“

„České kořeny člověk nikdy neztratí.“

„Violoncello je možná nejpodobnější lidskému hlasu, proto posluchače tak přitahuje.“

Dnes večer v Besedním domě při zahájení sezony Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno, ve středu v královéhradecké Petrof Gallery, ve čtvrtek v Sukově síni pražského Rudolfina a v pátek v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Čtyřikrát ve čtyřech dnech takto vystoupí violoncellistka Michaela Fukačová při miniturné nazvaném Můj hudební domov. V komorních programech ji doprovází pianista David Mareček, jinak ředitel České filharmonie, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje vybraný repertoár i pozici spolupracujícího klavíristy.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
SUP1274

„Ve Violoncellovém koncertu h moll bylo slyšet všechny, ale opravdu všechny detaily, ať už sólistce vyšly více, nebo méně.“

„Zejména tiché a lyricky ztišené pasáže Anglické symfonie vycházely krásně, v čistém a jednoduchém zvuku, v opravdu komorní souhře, při blízkosti k publiku skutečně intimně.“

„Dvořák zněl jinak, ale ve výraze to byl stále on – autor pozitivní, hravé, roztančené i jemně laskavé hudby, posluchači se vemlouvající důvěrně a mile.“

Sobotní Koncert pro Liberecký kraj byl oficiálním zahájením dvacátého ročníku festivalu Lípa Musica. Prestiž mu dodal Symfonický orchestr Českého rozhlasu s Alexanderem Liebreichem a Michaelou Fukačovou i místo konání – Divadlo F. X. Šaldy v krajském městě. A ve dnech, kdy se připomíná 180 let od skladatelova narození, měl logiku kompletně dvořákovský program. Festival klasické, vesměs komorní hudby se koná na různých místech na severu Čech. V duchu osvěžujících přesahů do příbuzných sfér jeho program uzavře 28. října v Novém Boru Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou a Orchestrem divadla Semafor.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
311

„Pro každou z našich divadelních budov máme jasně vyprofilovaný profil.“

„To by nebylo divadlo. Mohlo by to spíše připomínat navštěvování hrobů na hřbitově.“

„Budeme se ohlížet zpět na to, co tady bylo, ale budeme také uvažovat, co bychom si z toho mohli vzít jako inspiraci.“

Pražský operní soubor, hrající ve třech divadlech, vstoupil do nové sezony, která začíná bez restrikcí. Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje pocity, s nimiž se divadelníci vracejí před publikum, popisuje, jak jsou vyprofilovány programy pro tři scény, a přibližuje výhledy. Včetně toho, kdy se podaří uskutečnit plánované nastudování Wagnerových Mistrů pěvců norimberských.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
sobota, 11 září 2021 14:00

Jolanta jako komorní pohádka

DFXJolantaLvia-Obrunk-VenosovAndrij-ShkurhansborDFX

„Děj nese ušlechtile vznícená, líbezná, něžná i náruživá, podmanivá Čajkovského hudba, nijak bolestná, ale ani idylická.“

„David Janošek vytvořil barvité kostýmy a jednoduchou scénu, prostředí pro pohádku, která je trochu naivním, ale přesto milým příběhem.“

„Se zkušeností činoherce a s napojením na příběh a jeho poselství se Petr Jeništa intuitivně ve svém operním režijním debutu dobral správného klíče.“

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy předkládá publiku Čajkovského operu Jolanta. Inscenace, kterou musel soubor na jaře kvůli bezprecedentním celostátním omezením nedlouho před premiérou zmrazit, je režijním operním debutem Petra Jeništy. Jednoaktovka o slepé princezně, o moudrosti, síle lásky a touhy a o vděčnosti Stvořiteli je hudebním skvostem, stupňovaným až k extatické citovosti, dílem se zápletkou oproštěnou až k podstatě, inscenací s pozitivním vyzněním dovedeným až k upřímnému duchovnímu patosu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
IMG0148

„Budu absolutně šťastný, když se teď po Filasově Requiem ještě podaří dva koncerty na závěr roku.“

„Musíme mít kontakty. Nesmíme sázet na to, že České centrum samo osloví širší publikum.“

„O interpretaci české hudby mají zájem i Asiaté, kterých je na amerických školách opravdu hodně. Neznají naše emoce, ale nahrazují je nesmírnou pílí.“

V New Yorku se letos koná řada akcí ke 180. výročí narození Antonína Dvořáka, který se ve Spojených státech nesmazatelně zapsal světovou premiérou Novosvětské symfonie Také už bylo a je více akcí k osmdesátému jubileu příjezdu Bohuslava Martinů do amerického exilu. A v těchto dnech i ke smutnému dvacátému výročí teroristických útoků z 11. září 2001, při nichž bylo zničeno Světové obchodní centrum a zahynulo několik tisíc lidí. Vpředvečer výročí je to multimediální projekt s hudbou Juraje Filase – jeho Requiem Oratio Spei věnovaného obětem teroristických útků. Za mnoha kulturními projekty v těch souvislostech stojí newyorské České centrum. Jeho ředitel Miroslav Konvalina, někdejší rozhlasový zpravodaj, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hlavně ty hudební.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
100

„Jejich hudba jsou zlaté fondy a poklady, všichni hudebníci i nehudebníci nám mají co závidět.“

„Povedlo se téměř nevídané, benefičně ozdobí náš galavečer tenorista Pavel Černoch.“

„Svatou Ludmilu zařazuji a uvádím poměrně často a rád. Má obrovskou sílu a hloubku.“

Letošní koncert k zahájení operní sezony nazvalo pražské Národní divadlo Dvořák Národnímu – Národní Dvořákovi. Skladatel spojil své jméno s touto scénou na celý život. Nejprve byl violistou orchestru Prozatímního divadla a později byl operním autorem, jehož všechna díla měla premiéry v inscenacích Národního divadla. Dvořákovo 180. výročí narození, které se připomínalo 8. září, oslaví operní soubor dnes večer ukázkami z jeho oper Dimitrij, Jakobín, Rusalka a Armida, v druhé části večera pak zazní třetí část jeho oratoria Svatá Ludmila. Dirigent Jaroslav Kyzlink v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad Dvořákovou tvorbou a zmiňuje v té souvislosti i Bedřicha Smetanu, který samozřejmě rovněž patří k Národnímu divadlu…

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Jan-novk-potret

„Připraven je recitál klavíristky Dory Novákové-Wilmington, skladatelovy dcery, a basisty Richarda Nováka, jeho bratrance.“

„Zazní dvanáctá symfonie Philipa Glasse, kterou v české premiéře uvedla Filharmonie Brno na letošním Pražském jaru, ale kvůli covidu bez publika v sále.“

„Považují Arménii za hudební velmoc, chtějí připomenout třicáté výročí její nezávislosti a vyjádřit válkou zmítané zemi podporu.“

Hudba Jana Nováka, arménských autorů a moderních minimalistů. Zdánlivě nesouvisející témata tvoří ve třech akcentech jedinečnou a nevšední, různorodou i provázanou dramaturgii festivalu Moravský podzim, který od 1. do 17. října pořádá Filharmonie Brno. Program obsahuje orchestrální a komorní koncerty, divadelní představení, recitály projekce i akce pro děti. Podle dramaturga Vítězslava Mikeše nemá jít o přehlídku hvězd, ale o festival, jehož hlavní hodnotou je zajímavá a neotřelá linie a sestava programu nalezená jen pro tuto příležitost. 

 
Zveřejněno v VýhledPlus
100

„Sólista si s dirigentem v neobvyklých zpomaleních a ztišených úsecích Koncertu h moll docela porozuměli.“

„Do Novosvětské symfonie vstoupil dirigent mnohem temperamentněji, ale i v ní nacházel epizody, které skoro zastavoval.“

„Hudba je ohebnější, než si často myslíme.“

I hodně známou hudbu je ještě stále možné uslyšet zahranou jinak a nově. Filharmonica della Scala, orchestr milánského operního divadla, otevřel v pondělí v Rudolfinu další ročník festivalu Dvořákova Praha dvěma nejznámějšími a nejhranějšími skladatelovými opusy: Koncertem h moll a Novosvětskou symfonií. Dirigent Andrés Orozco-Estrada obdařil partitury takovou mírou osobitého vidění a slyšení, že vyvolal údiv. U někoho rezervovaný, u někoho potěšený.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pondělí, 06 září 2021 08:52

Rusalka v Šárce. Opera s letní atmosférou

veb-Rusalka-DSC3309-2

„I tak jsou ovšem v horních řadách lidé, kteří naopak leží na zádech na trávě a jen poslouchají…“

„Se spolehlivou, emotivně přesvědčivou Danou Burešovou hrál a zpíval dobře disponovaný Martin Šrejma.“

„Není vzácností, když se s krásnou hudbou smísí z druhé strany nechtěně zaslechnutá hlasitá otázka: S čím si tu klobásu dáte?“

Víkend byl v Praze doslova letní. Dvořákova Rusalka proto v sobotu odpoledne přilákala do přírodního divadla v Divoké Šárce několik tisíc lidí. Titulní roli zpívala Dana Burešová. Publikum si přišlo na své – při představeních tam panuje neopakovatelně uvolněná atmosféra, účinkující jsou na dosah. Hraje se sice na trávě a za dne, a tak se nekouzlí se světly, která by posílila divadelní iluzi, zato ozvučení je kvalitní. 

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
PS21YoYoMakoncert29cPetraHajska

„Zdánlivou neslučitelnost velkého prostoru s tichou hudbou přemohly zesilovače s naprostou samozřejmostí.“

„Obcoval s tóny, pohrával si s nimi, rozvíjel je a meditoval nad nimi.“

„Hraje suity současně, emotivně, bez snahy o historizující zvuk a výraz.“

Hudba, ani trochu podbízivá, přesto k sobě soustřeďující vnímání bezmála tisícovky posluchačů v auditoriu a navíc zachycující pozornost stovek dalších lidí na nábřeží, na mostě, na ostrově Žofíně a dokonce na lodičkách a šlapadlech na řece… Takový byl sobotní večer v Praze na Vltavě kolem pontonové scény festivalu Prague Sounds u Národního divadla. A na pódiu jediný umělec. Mág a kouzelník, bez okázalých gest, prostě a pokorně hrající, bez scénografie, světel a kouře, bez pomůcek, jen s mikrofony a nutnou amplifikací… Violoncellista Yo-Yo Ma a v jeho podání šest sólových suit Johanna Sebastiana Bacha. Zázrak síly a podmanivosti klasické hudby, podivuhodná situace v jinak hlučícím městě, s tmavnoucí oblohou bez mráčku jako kulisou, o hodně více než dvě hodiny zvláštního hlasitého ztišení na konci dne ještě stále letního.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
Strana 1 z 22