„Vůbec byl začátek nového tisíciletí příznačný zvýšeným zájmem o Kaprálovou a osoby kolem ní.“

„Karla Hartlová založila v Torontu hudební společnost The Kapralova Society, která iniciovala a většinou také uskutečnila vydávání díla Kaprálové tiskem a na hudebních nosičích.“

„Tematický katalog skladeb Vítězslavy Kaprálové a korespondence s nakladateli představuje nejúplnější a nejpodrobnější soupis díla Kaprálové, v němž nic není opomenuto.“

Vítězslava Kaprálová (1915–1940) byla výjimečná osobnost: první profesionální česká skladatelka, první česká orchestrální dirigentka, přitom půvabná a milá dívka inspirující své okolí… I dnes, více než osmdesát let po své předčasné smrti, je známa v širším okruhu kulturního obecenstva a její věhlas rozhodně neochabuje, spíš naopak: brněnské nastudování hry Vitka Kateřiny Tučkové v brněnském Divadle Husa na provázku způsobilo po premiéře 23. února 2018 přímo explozi zájmu o Vítězslavu Kaprálovou. I autorka těchto řádků tehdy odpovídala hned více lidem na jejich otázku „Co si o ní mohu přečíst?“

Tedy: je možno si přečíst obsáhlé, často několikasetstránkové knihy muzikologické, ale také knihy sepsané Vitulčinými důvěrnými přáteli. První se Vítězslavou Kaprálovou zabýval Přemysl Pražák. Jeho kniha nesoucí podtitul Studie a vzpomínky vyšla v roce 1949, autor se v ní snažil zachytit nejpodstatnější dění kolem skladatelky analytickými postřehy, ale též na podkladě výpovědí současníků. O desetiletí později následovala v roce 1958 první klasicky psaná monografie z pera Jiřího Macka, o jejíž kvalitě a přitažlivosti pro čtenáře svědčí skutečnost, že v letech 2014 a 2019 vyšla další vydání. V roce 1988 se připojil Vitulčin manžel Jiří Mucha (syn Alfonse Muchy a válečný zpravodaj), jehož kniha s názvem Podivné lásky podává na 445 stranách zejména obraz české intelektuální a umělecké kolonie v Paříži včetně vztahu jejích dvou členů, Vitulky a Martinů. Bezprostředně a ještě otevřeněji na tutéž problematiku navázal Jindřich Uher v knize Ona a Martinů, která během krátké doby sedmi let (1995, 2002) dosáhla opakovaného vydání.

Vůbec byl začátek nového tisíciletí příznačný zvýšeným zájmem o Kaprálovou a osoby kolem ní: v roce 2015 vyšel výbor z jejích dopisů rodičům, o rok později výbor z jejích milostných dopisů Rudolfu Kopcovi a Jiřímu Muchovi a třídílnou sadu uzavřely 2017 dopisy přátelům a jiná korespondence. Pro úplnost dodejme, že v tomto desetiletí vyšla na JAMU knižně i disertace Alice Rajnohové věnovaná klavírnímu dílu Vítězslavy Kaprálové (2014).

A v téže době přebírá iniciativu Karla Hartlová (*1953). Tato absolventka Univerzity Karlovy a University of Toronto žije v Kanadě, kde založila koncem devadesátých let hudební společnost The Kapralova Society, která iniciovala a většinou také uskutečnila vydávání díla Kaprálové tiskem a na hudebních nosičích. Titulů je celá řada a vesměs jsou dramaturgicky objevné a interpretačně pozoruhodné. Karla Hartl je rovněž editorkou a spoluautorkou první knihy o Kaprálové v anglickém jazyce The Kapralova Companion (USA, Rowman & Littlefield, 2011), která byla v České republice nominována na cenu F. X. Šaldy za mimořádný ediční počin v oblasti hudební historie.

Pokračování svědčící o perfektně promyšleném a realizovaném koncepčním záměru Karly Hartl pak tvoří Dopisy domů, které jsou prvním souborným vydáním většinou tehdy ještě neznámé a nepublikované korespondence Vitulky z posledních let jejího života. Tato publikace byla vydána ke stému výročí skladatelčina narození a vedle samotného obsahu je působivá také svým černobílým designem se čtvercovou fotografií obličeje Vitulky uprostřed a nadpisem Vítězslava Kaprálová, který se pak opakuje i v dalších knihách věnovaných Kaprálové.

K těmto po všech stránkách zdařilým publikacím se nyní přiřadila další, která vyšla na konci roku 2020 a nese název Tematický katalog skladeb Vítězslavy Kaprálové a korespondence s nakladateli. Představuje nejúplnější a nejpodrobnější soupis díla Kaprálové, v němž nic není opomenuto: zachyceny a popsány jsou všechny prameny – skici, autografy i autorizované opisy až po vydání jejich definitivní verze. Vytvořit takovou publikaci vyžaduje léta soustředěné práce v mnoha badatelnách včetně cestování do míst, kde jsou materiály uloženy, srovnávání, přemýšlení a hledání, včetně mimořádně složité a náročné korektury místy dvojjazyčného textu. Je pak víc než potěšující, můžeme-li konstatovat, že nová publikace Karly Hartl splňuje všechny tyto maximalistické nároky beze zbytku.

Foto: Fb Filharmonie Brno, Divadlo Husa na provázku – Jakub Jíra, Wikipedia, The Kapralova Society