„Petru Polívkovi, zkušenému manažerovi, se podařilo skoro nemožné – situaci v rozhádaném orchestru uklidnil. Orchestr personálně stabilizoval, omladil, dal mu jasnou koncepci.“

„Člověk by si řekl, že se představitelům města dmou prsa pýchou, jaký to mají skvělý prostředek k propagaci Karlových Varů. Nedmou.“

„Pokud by měl ředitel Polívka splnit zadání vedení města, musel by část hudebníků propustit. Zbyl by nám lázeňský orchestr.“

Když Otto Nicolai v roce 1842 založil Vídeňské filharmoniky, v Karlových Varech už sedm let existovalo sezónní hudební těleso, které obšťastňovalo hudbou lázeňské hosty. Od roku 1875 se proměnilo ve stálý orchestr s rozsáhlým symfonickým repertoárem – Karlovarský symfonický orchestr. Kromě Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních se mu žádný jiný tuzemský orchestr nepřetržitou délkou trvání nemůže rovnat. Vždyť i náš nejslavnější orchestr, Česká filharmonie, byl založen teprve o dvacet let později.

Jak už to u nás v posledních letech bývá, slavná minulost nic neznamená. Toho, co bývalo rodinným stříbrem, se klidně zbavujeme. V lepším případě prodáme, v horším zlikvidujeme. Anebo necháme skomírat. Brownfieldy rozeseté po celé naší zemi by mohly povídat. Neušetřena není ani kultura. Přitom je to jeden z oborů, který může být naší vizitkou před celým světem. Jenže jak jde o peníze, jde kultura stranou.

Karlovarský symfonický orchestr na tom v posledních letech nebyl nikdy moc dobře. Však se o něm také v kulturních kruzích mluvilo v celé republice. V roce 2010 byl odvolán ředitel KSO Zdeněk Viktor, který orchestru šéfoval jen devět měsíců, ale stačil orchestr rozhádat takovým způsobem, že umělci vstoupili do stávkové pohotovosti. Řízením byl pověřen další bývalý hráč, Šimon Kaňka, který na svůj post rezignoval o pět let později za situace, kdy si vzájemné averze hudebníci už nevyřizovali pouze slovně, ale i brachiálně. Konkurs na nového ředitele vyhrál Petr Polívka, bývalý ředitel Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, zkušený manažer, kterému se podařilo skoro nemožné – situaci v rozhádaném orchestru uklidnil. Orchestr personálně stabilizoval, omladil, dal mu jasnou koncepci. A šéfdirigentem je Jan Kučera!

Přitom personálně stabilizovat orchestr v podmínkách, za jakých pracuje, se rovná malému zázraku. Nebo špičkovým manažerským schopnostem. Orchestr nemá vlastní budovu ani koncertní sál. Hraje v soukromém lázeňském domě Lázně III, což je sice nádherná novogotická stavba, ale pro hudební provoz nemá žádné zázemí, je v něm problém se vzduchotechnikou (i na jaře se přitápí přímotopy!), zato v létě je v sále vedro. O moc lepší to není ani v Národním domě v Grandhotelu Ambassador. Trpí nejen posluchači a hudebníci, ale i nástroje. Přitom na rozdíl od jiných orchestrů, hráči KSO nemají nástroje zapůjčené od zřizovatele, ale používají svoje vlastní! Mnohé v hodnotě statisíců. Pokud namítnete, že za to dostávají kompenzaci, pak máte pravdu. Celých 700,– Kč (slovy sedm set korun českých) ročně. Takový koncertní kontrabas stojí okolo 175.000 korun, při výši kompenzace je nástroj splacen za pouhých 250 let. Zato židle nebo dirigentský pultík už dávno odepsány jsou. Mají totiž za sebou již čtyřicet jar.

Polovina hudebníků má HAMU, JAMU nebo VŠMU, druhá polovina víceletou konzervatoř. Po dvaceti letech praxe mají o 2800 korun menší plat než prodavačka v Lidlu s tříletou praxí. V létě, v době, kdy ostatní mají dovolenou, odehrají 30 kolonádních koncertů, během koncertní sezóny pak 45 symfonických koncertů, 25 výchovných koncertů a 25 koncertů na zájezdech u nás i v cizině. Přestože rozpočet orchestru je limitován, díky kvalitě hudebníků jsou ochotni přijet dirigovat, nebo k sólovému vystoupení, i velmi známí umělci, aniž by se dívali na neadekvátní honorář, který za to dostanou. Mezi hostující dirigenty patří Johannes Schlaefli a Marc Kissoczy ze Švýcarska i Florian Merz z Německa. Prof. Marc Kissoczy dokonce vede dirigentský masterclass, který dělá reklamu Karlovým Varům po celém světě. Orchestr je zván na festival do Bayreuthu (kolik orchestrů po tom touží a nikdy se jim to nesplní), hraje společné koncerty s místní filharmonií v Baden-Badenu. Všechny koncerty, jak ty v ČR, tak ty v zahraničí, jsou vyprodané do posledního místa.

Člověk by si řekl, že se představitelům města dmou prsa pýchou, jaký to mají skvělý prostředek k propagaci Karlových Varů. Nedmou. Přitom Karlovy Vary propagaci potřebují jako sůl. Konkurence mezi lázněmi je tvrdá. Aspoň v těch segmentech trhu, který je pro město i lázně zajímavý. Běžné lázeňské procedury dneska nabízí kdekdo. Ani k tomu nepotřebuje lázně, wellness má dneska každý lepší hotel. A slavná minulost lázní – to nejen mladší generaci, ale dokonce ani generaci střední skutečně nic neříká. Hudba má jednu mimořádnou vlastnost – je univerzální. A k lázním vždy patřila.

Přesto už rok vyvíjí nové vedení města v čele s primátorkou Andreou Pfeffer Ferklovou tlak na vedení orchestru na úspory. Je pravdou, že město je nejen zřizovatelem, ale i hlavním „sponzorem“ orchestru. Karlovarský kraj se podílí na financování KSO částkou 1,3 milionu korun, ministerstvo kultury dodává milionů pět. Hlavní tíha tedy leží na magistrátu, který financuje orchestr v roční výši 34,800.000 korun. Tato částka ale stěží pokryje pouze platy zaměstnanců. Přitom už dnes má orchestr podstav. Tvoří jej 61 hráčů, přitom většina menších regionálních symfonických orchestrů, ke kterým se KSO řadí, má minimálně 70 hudebníků. KSO řeší nedostatek hráčů jednotlivých skupin výpomocemi, což je ekonomicky neefektivní a umělecky složité.

Pokud by měl ředitel Polívka splnit zadání vedení města, musel by část hudebníků propustit. To by ale zredukovalo obsazení takovým způsobem, že už by se těžko mohla provozovat díla, která tvoří páteř karlovarské dramaturgie – romantické symfonie. Zbyl by nám lázeňský orchestr, který by to v létě na kolonádě nějak zahrál k všeobecné spokojenosti korzujících lázeňských hostů, usrkávajících minerálku. Ono nakonec i v Grandhotelu Pupp, kde paní primátorka předtím ředitelovala, ke spojenosti stačí jeden slušný klavírista. Je to ale hodno významu našich nejznámějších lázní? Kdo si ještě pamatuje, že v Karlových Varech byl operní soubor? Pamětníci zrušeného činoherního souboru ještě mezi námi jsou. Prosadí-li se požadavek města, budou současníci naráz pamětníky, že v Karlových Varech kdysi býval i symfonický orchestr, který sice přežil čtyři  režimy a dvě světové války, ale nepřežil řízení města jako firmy.

Po ředitelích Správy přírodních léčivých zdrojů a kolonád, Lázeňských lesů, Správy lázeňských parků a Městských zařízení sociálních služeb má být odejit další ředitel – ředitel orchestru Mgr. Petr Polívka. Má být odvolán i ředitel Kanceláře architekta města Ing. arch. Petr Kropp. Významný architekt s praxí v Německu a Nizozemí, který se soustředil mimo jiné i na revitalizaci Císařských lázní, které jsme nechali kompletně zpustnout. Plánoval do nich mimo jiné i sídlo Karlovarského symfonického orchestru. Asi už to nebude třeba. Těch pár hudebníků z KSO, kteří zbudou, se dá umístit ledaskde. Nebo že by se přece jenom vedení města rozhodlo, že k byznysu patří i kultura a tradice že zavazuje?

K tématu čtěte také Petr Čech: Zredukování Karlovarského symfonického orchestru by bylo devastující a barbarské

Foto: Facebook KSO